V lednu slaví vila Löw-Beer 10 let od rekonstrukce a otevření se návštěvníkům. Kurátorka Jana Černá k výročí přichystala výstavu o osudu Maxe, syna původních majitelů domu, a Edith Löw-Beerových, kteří v roce 1938 prchli z Brna a přesídlili do kanadského Vancouveru. Instalace je již otevřena, ale vernisáž se koná v pátek 16. ledna 2026. Lidé se mohou těšit na módní přehlídku nebo čtení z dopisů Maxe do protektorátu. O víkendu budou připravené dílničky pro děti nebo komentované prohlídky vily. Výstava bude na Drobného 22 k vidění do 29. května letošního roku.
Jaké je poselství výstavy?
Podle mě velmi přímočaré. Chci předat příběh Maxe a Edith Löw-Beerových, kteří byli nuceni v roce 1938 opustit svůj dosavadní život, rodinu, společenské postavení a majetek a vydat se na dlouhou cestu, přičemž nevěděli, kde skončí. Za dva roky, v roce 1940, zasídlili v Kanadě, ve Vancouveru, přes půl světa v zemi s cizím jazykem a lidmi, a začali svůj nový život. Výstava není jenom o ztrátě domova a zázemí, ale o odvaze začít znovu na novém místě a o tom, jak se to této části rodiny podařilo.
A jak se jí to podařilo?
Začátky byly hlavně pro Maxe tíživé, protože tam chtěl vybudovat textilní továrnu nebo působit v textilním průmyslu. To ale nebylo tak snadné. Taková továrna už tam v té době fungovala. Nicméně po válce našel cestu, jak do svého řemesla proniknout. Oslovil své staré kontakty, které měl v Evropě, a začal opatřovat vlnu. Působil vlastně jako agent mezi dodavateli vlny a tamní továrnou. Rodině se začalo dařit a koupili si dům s výhledem na hory a oceán s velkou zahradou.
A co dělali Löw-Beerovi ty dva roky mezi odchodem z Moravy a usídlením se ve Vancouveru?
Oni utekli ze Svitávky v březnu roku 1938 a dostali se do Anglie, kde žili přibližně rok. Poté jim ale vypršelo vízum a už jim nebylo dále prodlouženo, takže hledali, co dál. Řešení, že se vrátí zpět do Svitávky, už nepřipadalo v úvahu. Naštěstí se jim naskytla možnost odplout lodí do Kanady. Zakotvili v Montrealu, kde nějakou dobu pobyli, a poté přes celou zemi putovali až do Vancouveru, kde začali nový život. V Kanadě, konkrétně v Montrealu, skončil i Maxův bratr Hans se svojí rodinou.
Takže do Kanady je původně nic netáhlo?
Byla to jedna z možností, kam jít. Ono jich pravděpodobně až tolik nebylo. V Anglii zůstat nemohli, ale podařilo se jim dostat se na loď do Kanady a tam je přijali. Nebylo to ale úplně jednoduché, protože – podle vzpomínek jejich dcery Margaret – se Max musel prokázat finančním obnosem a hospodářským plánem, aby ho s rodinou přijali. A po nějaké době získali i občanství.
Vrátila se rodina po revoluci do Československa?
Max s Edith se už revoluce nedožili. Max zemřel poměrně brzo, už v roce 1954. Na své zahradě měli hodně ovocných stromů, on byl totiž vášnivý sadař. Bohužel ale z jednoho stromu spadnul a ochrnul od pasu dolů. Byla to pro něj velká životní rána, protože to byl velmi aktivní muž. Bylo to pro něj natolik tíživé, že raději svůj život ukončil sám. Edith zemřela v roce 1988. Jejich děti Margaret a Frank se tady byly několikrát podívat, ale vazby už zde nemají tak silné, že by sem jezdily pravidelně.
Vraťme se k výstavě, co je jejím tahákem?
Výstava je vizuálně založená na čtyřech původních oděvech z 20. až 30. let, které si s sebou Max a Edith přivezli do Kanady. Půjčilo nám je Vancouverské muzeum, ve kterém bylo šatstvo uloženo ve sbírce Edith Löw-Beer spolu s dalšími asi 200 předměty ze skla, keramiky nebo porcelánu. Z desítek oděvů ze sbírky jsem vybírala přesně ty, které měly doložitelný původ v Československu. Lidé si tedy na výstavě prohlédnou pánský smoking, zimní pánský kabát, dámské večerní šaty a dámské paleto, což je taková pelerína.
Čím chcete oslovit návštěvníky na vernisáži 16. ledna?
Na vernisáž připravujeme stylovou módní přehlídku nebo čtení z autentických dopisů Maxe Löw-Beera, které psal z Vancouveru sem do protektorátu. Večerem bude s dobovou hudbou provázet kapela Dívka k rytmu zrozená a plánujeme taky promítání dokumentu Still od Wendy Oberlander, což je umělkyně z Vancouveru, jejíž rodiče měli podobný osud jako Max a Edith.
O čem dokument pojednává?
Wendy Oberlander na konci 90. let shromažďovala filmové záběry židovských rodin asimilovaných v Evropě. Vytvořila z nich snímek komentující pocity, které mohla zažívat její matka. Zajímavostí je, že v dokumentu se objevují autentické záběry rodiny Löw-Beer, když ještě žila ve Svitávce. V tom je pro nás tak výjimečný.
Jubileum vila slaví o víkendu 17. a 18. ledna. Co všechno při této příležitosti plánujete?
Víkend už bude více zaměřený na desáté výročí a na samotnou vilu. Chystáme se do ní umístit naši kavárnu. Panelová výstava ukáže její příběh a proměny v čase. K dispozici budou i prohlídky míst, kam se běžný návštěvník nedostane. Děti si zahrají na architekty a vytvoří si vlastní vilu z papíru. Zájemci se budou moci zúčastnit kvízu pro čtyřčlenné skupiny o historii domu či Brna. Sobotní program zakončí kulturní večírek z doby první republiky a lekce swingu. Během víkendu bude vila otevřená bez rezervací se zvýhodněným vstupným. Podrobnější informace a časy jednotlivých událostí najdete na webu vilalowbeer.cz.
