Na jaře v našem městě rozkvétá nejenom příroda, ale díky festivalu Divadelní svět Brno (DSB) se ocitnou v energickém rozpuku také zdejší jeviště, jevišťátka, všemožné venkovní prostory, a dokonce i cirkusové šapitó. I když největší divadelní rej nastane až v květnu, jeho sílu předznamená 14. a 15. dubna vystoupení slavného Nederlands Dans Theater. Čím si nás chce festival podmanit, přiblížila jeho šéfdramaturgyně Barbara Gregorová.
Podtitul letošního ročníku festivalu A Tribute to Nations zdůrazňuje jeho dlouhodobé směřování k propojování kultur, jazyků a divadelních poetik. Navíc deklarujete, že chcete být festivalem pro každého diváka. Jak to chcete udělat?
Nám jde především o to, aby festival byl pestrý. Vedle domácích přivážíme představení z různých koutů světa, v nichž se samozřejmě odráží i současná společensko-politická situace a nálada. Je samozřejmé, že nikdy asi nedokážeme uspokojit úplně všechny diváky, ale snažíme se, aby se v programu projevila například diverzita spolupořádajících divadel, aby si v něm vybrali dospělí, rodiny s dětmi, různé typy young adult publika, aby se dotýkal menšin, inkluze a zahrnoval i velmi progresivní a alternativní projekty. Zkrátka – aby se rozprostřel do co největší šíře.
DSB má pověst progresivního festivalu a nebojí se ani kontroverzí. Neobrušuje ono zaměření na každého diváka trochu hrany?
Mohlo by to tak působit. Ptejme se však, co znamená být progresivní. Přivážíme třeba francouzsko-norskou adaptaci Ibsenovy Nory nazvanou Domeček pro panenky, což je klasika. Uskupení Plexus Polaire ji ale pojalo jako objektové divadlo s hyperrealistickými loutkami, videoprojekcemi, hororovými prvky. Někomu se to může zdát jako příliš alternativní, ale já osobně to považuji za jednu z nejpřístupnějších ibsenovských adaptací, kterou jsem měla možnost vidět. Nechceme se tvářit jako arbitři, kteří rozhodují, co je vysoké umění, co je alternativa a co mainstream. Chceme, aby téma bylo živé, aktuální, dobře zahrané. A doufáme, že pro sebe a zdejší publikum objevíme i něco nového, překvapivého, dosud neviděného.
Jak tedy vznikla výsledná programová skladba? Bylo prvotním impulsem téma, konkrétní inscenace, mezinárodní spolupráce?
Při tvorbě programu si žádná striktní, například tematická omezení nedáváme. Navíc zahraniční program vzniká třeba s dvouletým předstihem. A naopak u tuzemských inscenací se snažíme zachytit to, co se zrovna děje v rámci sezony.
Co byl při sestavování letošního programu největší oříšek? Promítlo se už do něj drastické snížení peněz na kulturu ze státního rozpočtu?
Z hlediska financí je pro nás náročný každý rok, protože některé části dotace, zejména od ministerstva kultury, dostáváme, až když je programová skladba festivalu hotová. Letos to kvůli rozpočtovému provizoriu bylo ještě náročnější. Museli jsme na to samozřejmě reagovat, například jsme se snažili dohodnout se zahraničními soubory, aby se pokusily hledat nějaké zdroje i ve svých zemích. Neustálé zvažování, které inscenace nakonec budeme moct přivézt, bylo náročné.
A ovlivní nedostatek peněz i přípravy programu na příští rok?
Zatím nevíme, ale pravděpodobné to je. Máme samozřejmě ambici zachovat festival ve stejné kvalitě jako doposud. Třeba i za cenu toho, že budeme muset snížit množství inscenací. V posledních třech letech klademe velký důraz na to, abychom měli široký off-program s představeními, která jsou zdarma, a proto dostupná i pro diváky, kteří si třeba divadlo nemůžou běžně dovolit. Udržet právě tuto část pro nás bude nejnáročnější.
Na festivalu tradičně spolupracují téměř všechna brněnská divadla. Stmeluje vás to?
Slovo „téměř“ už od příštího roku nebudeme muset používat, protože se k nám vrátí i HaDivadlo. To, že festival tvoříme společně, je myslím evropský unikát. Při diskusích a přípravách se pak navzájem učíme, předáváme si know-how i třeba co se týče divadelního provozu nebo práce s diváky, propagace. A díky aktivitám v rámci projektu DSB+ pak povědomí o festivalu udržujeme po celý rok.
Jak by měl vypadat ideální vztah mezi festivalem a jeho domovským městem?
Myslím, že město si je vědomo toho, jak kvalitní festival tady máme, a poskytuje mu náležitou podporu. A my bychom samozřejmě stáli o to, kdyby mohla být ještě větší, abychom se třeba propojili na úrovni smart cities, na umělecký program lákali profesionály a diváky z celého světa, podporovali turismus. I proto jsme letos vstoupili do mezinárodní asociace festivalů, kde jsou mimo jiné právě programy zaměřené na užší spolupráci s městem.
DSB má vždy výraznou mezinárodní linku. Tentokrát se po 10 letech do České republiky vrací Nederlands Dans Theater (NDT). Jak náročné bylo toto hostování vyjednat?
Mimo jiné tomu napomohlo to, že umělecký šéf našeho baletu Mário Radačovský byl členem tohoto věhlasného souboru. Díky jeho intervenci a tříletým přípravám se nám podařilo naplánovat příjezd obou sekcí baletu, tedy i juniorského NDT 2. Vnímáme to tak, že jsme se i pro taková velká evropská umělecká uskupení stali místem, kam stojí za to přijet.
Čím jsou představení NDT výjimečná?
Postavy mizejícího světa, které uvádíme jako preview festivalu už v dubnu, jsou velice progresivní, společensky a politicky aktuální inscenace, jež se dotýká klimatické krize a postavení lidí za války nebo v exilu. Myslím, že choreografové Crystal Pite a Simon McBurney tato témata uchopili prostřednictvím moderního tance, performance, mluveného slova, dokumentu a hudby tak, že nám to přináší katarzi i naději, že každý z nás může něco ovlivnit. A nejmladší tanečníci z NDT 2 na zahájení festivalu v květnu předvedou dvě choreografie dotýkající se naopak našich kořenů, rituálů uvnitř krajiny.
Pohybová linie patří mezi diváky k nejoblíbenějším. Letos jim nabízíte žánrově velmi pestrou škálu představení. Z čeho si budou moci vybírat?
Dáváme prostor tuzemské alternativní scéně, přijede třeba Viktor Černický se svým novým projektem PNEU. Je to taková novocirkusová událost plná akrobacie a pohybu. Neuvěřitelně nabušená, občerstvující věc, která pracuje s několika obrovskými pneumatikami. Představení Slip Grip mladé choreografky a tanečnice Jitky Sary Páníkové se zase celé odehrává na kolečkových bruslích. Jsou to díla přitažlivá pro mladé publikum. Stejně jako doprovodný program ve foyer Janáčkova divadla v rámci Festivalového otevřeného domu, který o víkendu 16. a 17. května vyvrcholí speciálním představením baletního souboru NDB 2 vytvořeným ve spolupráci se streetdancovou taneční platformou Bauns Brno. Chceme tak navázat kontakt s lidmi, kteří na piazzettě tráví volný čas, ale uvnitř divadla třeba ještě nebyli. A do třetice bych zmínila ještě inscenaci DVACETjedna Miřenky Čechové a její Spitfire Company. Dvacet režisérek a choreografek a jedna performerka se tady ve volných variacích na Ibsenovu Noru zabývá údělem žen v umění. Touto inscenací stejně jako některými dalšími zahajujeme spolupráci s nově otevřeným prostorem CO.LABS na Kounicově, což nás velmi těší.
Tradičně spolupracujete se slovenskými divadelníky. Čím vás zaujaly inscenace, které letos přivezete?
Ta spolupráce je velmi pevná a nebála bych se říct, že i strategická. Slovenští kolegové jsou v poměrně těžké situaci, rozhodně těžší než my, a přesto tvoří velice kvalitní a exkluzivní projekty. U nás jsou navíc vnímáni jako domácí. Týká se to zejména Slovenského národného divadla (SND), které přijíždí s inscenací Ionescova Nosorožce, absurdní hrou z konce 50. let minulého století, která je ale tím, jak podává obraz totalitní společnosti, stále velmi aktuální. Zvláště v pojetí režisérky Júlie Rázusové. Na Novou scénu SND do Bratislavy pak vyrazíme v rámci našich oblíbených výjezdů. Uvidíme tam inscenaci Duchovia sú tiež len ľudia. Je to takový hořce komický pohled na krutosti stáří. A naopak děti a mladší publikum tady v Brně jistě zaujme Bratislavské bábkové divadlo se svou hrou Sněhová královna a černé zrcadlo. A zmínit musím ještě polsko-německo-slovenskou koprodukci z Divadla Jána Palárika v Trnavě, jejímž výsledkem je inscenačně velmi inovativní představení Negativy sněhu, které režíroval mladý, talentovaný a na Slovensku už zavedený režisér Dávid Paška. Velmi originálním způsobem zpracovává téma hrdinství za druhé světové války nahlížené z polské, německé a slovenské perspektivy. Je to i vizuálně atraktivní – na scéně sněží, používá se točna, celé jeviště je v pohybu, promítají se filmové dotáčky atd. Paška předvádí, jak by mohlo vypadat evropské činoherní divadlo budoucnosti. Takové koprodukční projekty tam jistě budou mít své místo.
Jedním z hlavních úkolů festivalu je uvádět také to nejlepší z českého divadla. Jak se pozná kvalita?
Dramaturgická rada připravuje program s předstihem a dlouhodobě. Rešeršujeme premiéry, sledujeme autory, všichni současně pracujeme jako dramaturgové našich divadel, takže divadelní dění monitorujeme permanentně. Kvalitní divadlo obecně se pozná podle schopnosti zpracovat téma neotřelým, přitažlivým způsobem. Snažíme se taky podporovat současnou tvorbu, která vzniká přímo pro konkrétní scény. Důležité je, aby nás dílo něčím překvapilo, třeba odvážnou dramaturgií, doposud málo akcentovaným nebo netradičně zpracovaným tématem. Takoví jsou třeba Krkavci v režii Jana Friče, tedy výrazná adaptace klasiky od Henryho Becqua, která přináší naprosto unikátní pohled na to, co se stane, když se rodina dostane do spárů exekutorů. Nebo Paní Dallowayová, inscenace na motivy románu Virginie Woolfové, kde Anna Klimešová pracuje s fenoménem neviditelných žen. A tak bych mohla pokračovat i s dalšími inscenacemi letošního ročníku. Musím zdůraznit, že v rámci naší 12členné rady dramaturgů se nikdo z nás nepovažuje za neomylného divadelního odborníka. Naše diskuse nad inscenacemi jsou někdy i dost ostré, ale právě proto je náš výběr pestrý a provokuje k dialogu. Může se samozřejmě stát, že se netrefíme, inscenace nerezonuje tak, jako na místě, kde vznikla, ale těší nás ta přímá komunikace s divákem a zpětná vazba, od které se pak můžeme odrazit při přípravě dalšího ročníku.
Na festival se vrací i Divadlo bratří Formanů, které mimo jiné rozbije šapitó v Komárově. Zdá se, že jeho vizuální a loutková poetika dobře zapadá do letošního konceptu.
Ano. Letos se tam sešla řada inscenací, které nás velmi mile překvapily z hlediska formy, tedy především práce s loutkami. A nemyslím tím loutky v klasickém dětském divadle. Dnes už je to samostatný inscenační postup, který možná vychází i z životního pocitu, že se v současném světě cítíme jako loutky. A v divadle pak dostaneme příležitost vnímat realitu z jiné perspektivy. Líbí se nám, jak představení bratří Formanů dokážou oslovit publikum každého věku. Jejich Ptačí sněm zpracovává existenciální, filozofické téma, ale s humorem, velmi přístupným, přitažlivým způsobem, mimo jiné i s využitím loutek. Myslím, že i diváci, kteří si k loutkám a objektovému divadlu dosud nenašli vztah, by si ho letos neměli nechat ujít. Je to velmi občerstvující zážitek. Dokonce i představení primárně určená dětem jsou už dnes dělaná tak, aby zaujala i dospělé.
Kromě šapitó přibudou i další netradiční prostory, kde budete hrát. Proč je to pro festival důležité?
Vnímáme to jako další důležitou novou perspektivu – vyjít i mimo tzv. kamenné budovy. Prostřednictvím tzv. inscenačního inkubátoru otevíráme publiku cestu k nezávislým, menším, méně známým divadlům tím, že jim nabízíme koprodukci. A site-specific projekty zase přinášejí další dimenzi, místo samo se stává jevištěm i hledištěm. Jedním z takových našich koprodukčních projektů je hororová groteska Delikatesa divadla Mikro-teatro, která se odehrává v Rezidenci Café Kaprál. Ten byt vytváří pro hru ideální prostředí, je jako stvořený pro grotesku a pro horor. Projekt je navíc určený malému počtu diváků, což přináší intimní zážitek. Jsme rádi, že vedle těch velkých máme i produkce tohoto typu.
Festival má prostoupit celé město, dodat mu energii, být vidět. Čím toho kromě samotných představení a již zmiňovaného Festivalového otevřeného domu docílíte?
I kolegové ze zahraničí nám říkají, jaké tady máme pěkné veřejné prostory jako dělané pro open-air program. Bohužel v posledních letech nám vždycky festival propršel, ale doufáme, že letos to bude jiné. Máme tentokrát připravené dvě velké openairové produkce. Festival zahájíme na piazzettě před Janáčkovým divadlem novocirkusovým vystoupením s obřími loutkami, kinetickými objekty a ohni pod taktovkou V.O.S.A. Theatre. Nově tu letos přivítáme ostravské uskupení BoCirk. To přijede s „testosteronovou“ motorkářsko-automobilovou show Summer Heat, kterou bychom chtěli uvést na náměstí Svobody. Takže letos máme ambici ještě více oživit ulice města.
Dali jste do prodeje velké množství vstupenek a některá představení reprízujete. Dostane se na každého?
Téměř na každého. Je to dáno i tím, že máme tentokrát hodně velkých představení v Janáčkově divadle. Šapitó v Komárově má taky značnou kapacitu. Samozřejmě třeba o Divadlo Na zábradlí nebo Dejvické divadlo je velký zájem, a i když jsme některé inscenace nasadili dvakrát, zřejmě nebudou všichni zájemci uspokojeni. Ale myslím, že když si zajdou i na jiné soubory než jen ty pražské, rozhodně nebudou zklamaní.
Co pro vás bylo letos největší výzvou? A co největší radostí?
Největší výzvou pro nás asi bylo rozvrstvit to velké množství inscenací do programu tak, aby se co nejméně překrývaly a aby jich případní zájemci mohli během jednoho dne zhlédnout i více. Někdy to byl trochu boj s větrnými mlýny, ale snažili jsme se. Radost nám dělá náš velký doprovodný program, onen Festivalový otevřený dům v Janáčkově divadle, protože je zdarma otevřený celý festivalový víkend pro všechny. A vydařily se také koprodukční projekty. Těšíme se třeba na ten největší, který uvedeme v kulturním centru CO.LABS. Inscenace Amadoka na motivy románu Sofije Andruchovyč v režii Dušana D. Pařízka vznikla ve spolupráci s pražským Divadlem X10. Podpora nezřizované scény nám zkrátka dává smysl a bude stále více třeba.
Divadelní svět Brno, 12.–24. května 2026
Sedmnáctý ročník mezinárodního festivalu Divadelní svět Brno od 12. do 24. května promění město v pulzující centrum evropského divadla.
Přehlídka tradičně spojuje téměř všechna brněnská divadla a letos přidává i nové scény jako centrum nezávislého divadla CO.LABS nebo literární salon Rezidence Café Kaprál. Podtitul A Tribute to Nations zdůrazňuje dlouhodobý leitmotiv festivalu: propojování kultur, jazyků a divadelních poetik.
Mimořádnou událostí by se měla stát vystoupení světoznámého souboru Nederlands Dans Theater, který přijíždí s oběma sekcemi, tedy klasickým souborem a souborem nejmladších tanečníků. Jako preview festivalu uvedou ti první 14. a 15. dubna v Janáčkově divadle oceňovanou trilogii Postavy mizejícího světa. Ti druzí pak na téže scéně 12. května celý festival zahájí komponovaným tanečním večerem se dvěma choreografiemi.
Open-air projekty, novocirkusová podívaná a Festivalový otevřený dům promění v živé místo setkávání také piazzettu i foyer Janáčkova divadla.
Program přivítá výrazné zahraniční hosty ze Slovenska, Maďarska či Norska i to nejlepší z českých scén. Chybět nebudou koprodukční premiéry, inscenační inkubátor ani oblíbené divadelní výjezdy. Více na webu divadelnisvet.cz.
