Až se bude 8. dubna na náměstí Svobody při oslavě Mezinárodního dne Romů tančit a zpívat, budou u toho i účastníci vzdělávacího programu REAL LAV Productions. Projekt pro začínající romské digitální tvůrce a influencery se rozběhl loni na podzim v Káznici na Cejlu a nyní má za sebou desítky hodin práce všech aktérů, jeden hudební klip a několik dílů videopodcastu (sledovat ho můžete třeba na YouTube kanálu Káznice žije). O programu jsme si povídali s jeho vedoucí Lucií Grulichovou.
Váš vzdělávací program REAL LAV Productions má za sebou zhruba půl roku. Plní zatím vaše očekávání?
Zatím rozhodně ano. Někde bych si představovala, že to bude ještě trošku lepší, ale věřím, že se tam dostaneme. A v některých ohledech to má očekávání až přerůstá. Začali jsme v listopadu 2025, nejprve jsme nabrali dvanáct účastníků, teď už jsme na třinácti čtrnácti, protože postupně dobíráme i další, jelikož nás čeká následující devítiměsíční běh. Měli bychom končit v červnu 2027. V projektu to máme napsané tak, že lidé mohou program absolvovat v celém devítiměsíčním běhu nebo můžou začít v tom aktuálním a dokončit ho ve druhém. Dá se to nastavit i volně podle jejich možností. A zatím máme plno. Každý účastník už si realizoval nějakou věc, další se připravují. Co třeba předčilo mé očekávání, je rychlost, s jakou si někteří z účastníků začali hledat práci v mediálním prostoru a hlásí se na pozice do rádia nebo do romských televizí. Takže s nimi už teď řešíme i pohovory, musí posílat videomateriály, reportáže a tak.
Překvapilo vás za ten půlrok ještě něco?
Určitě mě napadá jedna věc, na kterou nemáme specializovanou pozici, a teď si myslím, že by byla potřeba. Spousta z těch lidí má kromě talentu a motivace i řadu svých osobních nebo sociálních problémů a my v projektu nemáme přímo pozici sociálního pracovníka. Skoro každý z našeho týmu na to má vzdělání, jsme sociální pracovníci nebo sociální pedagogové, takže to jakoby dělat můžeme, ale nemá to být náplní naší práce. Ale stejně problémy s účastníky projektu řešíme, protože všichni víme, že až máme uklizeno doma i v hlavě, teprve pak můžeme něco vytvářet a vymýšlet.
Co bylo impulzem k vytvoření vzdělávacího programu?
Asi primárně potřeby komunity. Začala jsem v Káznici na pozici produkční eventů a následně jsem poslední dva roky byla na plný úvazek komunitní pracovnice, takže jsem se tady setkávala se spoustou lidí, kteří mají drajv, chtějí něco dělat – a většina z nich tíhla k sociálním sítím, zajímala se, jak vytvářet obsah, jak oslovovat publikum. V rámci komunitní práce jsme tu řešili spoustu situací, i náročných, takže víme, že se plénum a emoce přesouvají právě na sítě, tam se odehrává velká veřejná diskuse. A tak jsme přemýšleli nad tím, jak tu diskusi kultivovat a udělat ze sítí přívětivé prostředí, kde budou Romové opravdu mluvit sami za sebe. V médiích se často mluví o Romech, ale nemluví o nich oni sami. A proto jsme se statutárním zástupcem organizace Tripitaka Zdeňkem Raiserem zareagovali na dotační výzvu na rozvoj romských médií.
Co účastníky programu během 9 měsíců čeká?
Celé je to postavené na tom, co samotní účastníci chtějí dělat. Takže dopředu nemáme konkrétní plán aktivit, ale vycházíme z toho, s čím lidé přicházejí, jaká je jejich představa, co by chtěli realizovat. Jeden účastník se věnuje rapu a chtěl by prorazit v rapové sféře a zároveň si naboostovat svoje sociální sítě. S ním se setkává primárně kolega Jiří Štěpánek, který ho učí postprodukci, střih a takové věci. Už jsme s ním natočili jeden videoklip, takže se učil i napsat si scénář, vytvořit storyboard a podobně.
Z jakých specialistů se skládá váš tým?
Veronika Bartošová má na starost obsah a formy. Takže u ní se začíná. Tam se vymýšlí: „OK, tak ty chceš dělat podcast. Jak má vypadat? O čem má být? Kdo bude hostem? Ty chceš nahrát rap. Máš to už vymasterované, někde nahrané? Jak má vypadat videoklip?“ Někdo má už všechny profily na sociálních sítích propojené a ví, jak tam postovat obsah. A už se učí jenom, jak se vytváří a aby byl dostatečně kvalitní. Jiný chce vědět, jak sítě propojit. Na to tu máme Tomáše Střesku, který se specializuje na propojování a marketing, takže s některými už řeší, od kolika followers si můžou zapnout monetizační balíček, jakým způsobem můžou začít na sítích vydělávat nebo co funguje. U některých ale řeší úplné základy, jak začít na sítích fungovat. A když mají účastníci nastavené profily, vymyšlené, co budou dělat, přichází na scénu právě Jiří, který už s nimi jde do terénu točit a ukazuje jim, jak se nastavuje kamera a podobně. Potom spolu tráví hodiny ve střižně, nejdřív materiál stříhají společně a někteří pak zvládnou druhou polovinu videa dostříhat sami pod dohledem. Takže věřím, že v dalších projektech už budou ideálně úplně samostatní. Všechno se snažíme realizovat ve zdarma dostupných programech, aby si to účastníci mohli stříhat i doma, aby nebyli závislí na počítačích v našem studiu. A na propagaci máme Radoslava Pospíchala, který se věnuje navázání partnerství s mainstreamovými médii. Aby, když tady vytváříme romský obsah od Romů, ho mainstreamová média opravdu byla ochotná dostat do veřejného prostoru. Máme v plánu uspořádat tři setkání romských digitálních tvůrců s novináři, první bude na Ghettofestu 6. června. Na REAL LAV stage se bude nahrávat podcast live, diskutovat s našimi digitálními tvůrci a následovat bude vzdělávací blok s novináři a networking. Další setkání pak plánujeme na podzim nebo v zimě a nakonec zase v létě.
Platí účastníci za program něco?
Neplatí penězi, ale svým časem a kreativní energií. Chceme po nich samozřejmě, aby byli dostatečně motivovaní. Na začátku se s nimi bavíme o tom, co to opravdu obnáší nastoupit do vzdělávacího programu. Že to neznamená, že přijdu, natočím si tady klip a jdu domů, ale je to kontinuální práce sám na sobě a na svých schopnostech.
Byli jste už nuceni se s někým rozloučit, protože neměl dostatečnou motivaci?
I to se nám už samozřejmě stalo. My jsme tedy ani neočekávali, že v listopadu začneme a budeme tady mít dvanáct namotivovaných lidí, kteří hned poběží. Nábor probíhal už tři měsíce předtím, kdy jsme si ty lidi vytipovávali a hledali. Na první setkání přišlo plných dvanáct lidí, kteří byli vybraní, ale postupně myslím tři nebo čtyři odpadli. Nahradili jsme je jinými účastníky a vypadá to, že už nám tahle skupina vydrží. Je to i tím, že program je nový, lidi nevěděli, co si pod tím mají představit, jak to bude fungovat. Přišlo jim to zajímavé, ale pak narazili na svoje ať už existenciální, nebo sociální problémy, případně na časové kapacity.
Co účastníky do programu přivedlo?
Lidé, kteří se zabývají tvorbou, třeba hudební – těch máme několik –, chtějí fungovat na sociálních sítích, být vidět, stát se influencery. Pak tu máme třeba nevidomého šestnáctiletého kluka, který si založil se svými nevidomými kámoši organizaci Darejo group. Pro toho je největší motivace začleňování lidí se zdravotním znevýhodněním do společnosti, aby o nich bylo slyšet a aby na ně lidé nepohlíželi jenom jako na ty, kteří nevidí, ale hlavně jako na ty, kteří dokážou tvořit spoustu zajímavých věcí. Pak tady máme slečnu a zároveň moji kolegyni, která chce napsat motivační knihu o Romech, chce inspirovat další mladé Romy, že můžou něco dokázat. Hodně se věnuje vzdělávání, sama prošla vzdělávacím programem Gendalos v IQ Roma servis a chce ostatním ukázat, že to jde, že můžou. Potom tu je kazatel, starší pán, který úplně nerozumí sociálním sítím. Představuje si, že se dostane do veřejného digitálního prostoru a kázání si bude třeba nahrávat. Má profil na Facebooku, píše tam texty, ale už si zkusil nějaké kázání natočit a mělo to samozřejmě mnohem větší dosah. Hledá tedy cestu, jak lépe oslovit svoje ovečky a dovést je k pánubohu. Další účastník se věnuje stavebnímu podnikání a naráží na základní uživatelské ovládání počítače, klávesové zkratky, psaní ve wordu, excelu, tvorbu webových stránek a takové věci. Tak i tomuhle se věnujeme. Potom tady máme slečnu, která by chtěla být fotomodelka. S ní pracujeme na tom, jak toho docílit, kam si podávat přihlášky a tak. Dál tu je muž, který by chtěl dělat manažera dětské kapele, ve které hraje jeho syn, takže by chtěl pomoct k jejímu vzestupu. Další je barber (holič/kadeřník – pozn. red.), který by chtěl točit pěkná videa na sociální sítě a tím propagovat svoje řemeslo, ale zároveň ho láká jít třeba ostříhat děti do dětského domova nebo lidi v kontaktním centru Vlhká. Obecně je primární motivací účastníků, že chtějí být vidět a chtějí zlepšit mediální prostor, ať se o Romech víc ví, ale tak, jak si to oni představují.
Jak ukázal i nedávný dokument České televize Síť nenávisti, prostředí sociálních sítí může být velmi toxické. Tvůrci digitálního obsahu mohou být jak oběťmi, tak původci šikany a výhrůžek. Jak s vašimi účastníky tyto osobnostní a etické otázky řešíte?
Řešíme to při tvorbě jejich obsahu, aby nebyli nositeli nevhodného nebo šikanózního chování na sociálních sítích. Snažíme se ten prostor kultivovat, takže o tom s nimi hodně diskutujeme. Proto přípravný proces trvá o dost déle než potom třeba jeden natáčecí den. Předtím se o tom musí třeba měsíc diskutovat, než jsou všichni spokojení. Řešili jsme například etické otázky v rámci nahrávání videoklipu v historickém prostoru Káznice, co je ještě v pořádku, aby se tu dělo, a co už v pořádku není. A na druhou stranu chceme ochránit naše účastníky před možnou kyberšikanou. Ve chvíli, kdy by se to stalo, máme tady v Tripitace psychologa, který je připravený okamžitě zasáhnout, bavit se o tom s nimi. Když chtějí zveřejnit třeba něco kontroverzního, bavíme se o tom, jaké to může mít dopady, aby na to byli připravení. Ale musím zaťukat, ještě se to nestalo, ještě nemáme žádné extrémně negativní komentáře.
Jedním z výstupů programu je videopodcast REAL LAVcast. Má za sebou několik dílů, vystoupili v nich boxeři, tanečnice a hudebníci. Na základě čeho vy nebo moderátoři vybíráte protagonisty?
Cílem není zvát velké osobnosti, které mají být vzorem, i když samozřejmě spousta z nich má co říct a je strašně dobře, že jsou slyšet. Cílem pro nás je, aby se při vytváření podcastu účastníci něco naučili. Takže v každém dílu sehrávají nějakou roli. V některých podcastech je účastník moderátor, který přijde s nápadem, koho vyzpovídat, a celý proces si tvoří. Nebo si vezme na starost produkční a postprodukční část. Jedna účastnice si tak sehnala moderátora a lidi, vymyslela místo, celé si to sestříhala a propaguje pořad na sociálních sítích. Nelpíme na tom, aby byl člověk nutně před kamerou, když se na to necítí. Spíš se snažíme najít, kde je jeho místo v procesu vytváření multimediálního obsahu.
Jak jste s dosavadními díly spokojení?
Myslím si, že je co zlepšovat, že je na nich vidět, že se učíme. Ale věřím tomu, že až se podíváme na celou sérii s účastníky, budeme si moct reflektovat, co všechno jsme se naučili, čím jsme prošli. Na moderátorech je vidět, jak se posouvají v rétorice, v tom, jak vést rozhovor, jak naslouchají zpovídanému člověku. Je tedy co zlepšovat, ale rozhodně si myslím, že zatím si to všichni užíváme a odvádíme dobrou práci.
A jak se pořady líbí divákům?
Na to, že jsme začínající platforma – vždyť jsme ještě před půl rokem neexistovali –, jsou ta čísla opravdu pěkná. A teď je otázka, nakolik to bude fungovat dál. Zprofesionalizujeme se a zvedneme to, abychom opravdu dokázali něco změnit ve veřejném digitálním prostoru? Prozatím si myslím, že hodně fungujeme na menším písečku lidí, které ta věc zajímá, ale stále se nedostáváme k těm, kteří by to měli slyšet.
Sice jste říkala, že celý program je zaměřený na konkrétní potřeby určitého člověka, jaké výstupy ale očekáváte?
V prvním běhu by mělo vyjít 12 dílů videopodcastu a v následujícím dalších 12 a zároveň by měl každý účastník pracovat ještě na něčem svém. Máme teď třeba sestříhaný jeden videoklip a druhý se bude stříhat. Na sociálních sítích se lidé prezentují s naší pomocí, dávají nás do spolupráce, ať je zřejmá vazba. Čili výstupem může být klip nebo třeba i propojení sítí nebo fakt, že se člověk naučí něco ovládat. Papírově je výstup to, abychom každého účastníka posunuli o 50 procent proti tomu, s čím k nám přichází. Děláme to formou kruhových modulů, kde každý ze tří mediálních expertů zaznamenává, jak se jim lidé v konkrétním paprsku grafu posouvají. Výsledek je tedy velmi různorodý, protože když někdo přichází s tím, že ho učíme ovládat základní klávesové zkratky a propojovat profily na sociálních sítích, bude jeho výsledek určitě znatelný, ale nebude tak zřetelný ve veřejném prostoru jako u zkušenějších účastníků.
Jaké novinky nebo úpravy chystáte pro druhý běh?
Jsme nová platforma, ale romská média v Brně už existují, např. Romano Hangos nebo Tuke.TV. Jednou za tři měsíce se potkáváme a řešíme, jakým způsobem můžeme naše mediální projekty propojit. V ideálním případě bychom společně uspořádali setkání romských digitálních tvůrců, tam by se potkali zástupci novinářů, scenáristů a influencerů, takže by se to krásně mohlo propojit a byla by tam spousta motivovaných lidí na jednom místě. A ještě jedna novinka, se kterou začneme už v prvním běhu. V Brně se děje spousta různorodých proromských akcí, 8. dubna třeba Mezinárodní den Romů na náměstí Svobody. Chtěli bychom, aby se do konkrétních eventů zapojovali i naši účastníci, dělali pro nás reportáže z backstage, natáčeli průvod hrdosti. Aby věděli, jak se to dělá, když mám někde něco natočit nebo nafotit, pak to zprocesovat a poslat výstup. Zkrátka aby uměli dělat i věci na zakázku, nejen pro sebe.
