Jan Amos Komenský v knize Labyrint světa a ráj srdce hledal smysl lidského života, proto snad není lepší alegorie, která by na fasádě zdobila chrám moudrosti, jímž Moravská zemská knihovna (MZK) bezesporu je. Na Kounicově ulici sídlí již 25 let.
Ačkoli historie druhé největší knihovny v České republice sahá do druhé poloviny 18. století, na svoji vlastní budovu Moravská zemská knihovna čekala až do začátku 21. století. Dlouhodobá snaha mnoha ředitelů a vedoucích této vědecké instituce vyvrcholila 29. března 2001, kdy se slavnostně otevřely dveře ikonického domu na Kounicově 65a. Co všechno této velkolepé chvíli předcházelo?
Když zabrousíme dále do historie, přelomový byl 11. prosinec 1883, kdy se Knihovna Františkova muzea (jak se tehdy MZK nazývala) otevřela pro veřejnost. V té době sídlila v Biskupském dvoře – nyní zde najdeme Moravské zemské muzeum. Záhy kapacity přestaly rozrůstajícímu se fondu stačit, což je problém, s nímž se knihovna vyrovnává v podstatě doposud. V létě roku 1907 se tedy přestěhovala do Zemského domu na Žerotínově náměstí, dnes zde sídlí krajský úřad. Zároveň se oddělila od muzea, což znamenalo jistotu zemského rozpočtu.
Potřeba vlastní budovy přímo pro univerzitní knihovnu se ukázala již v období první republiky. Porota v roce 1931 vybrala návrh architekta Bohuslava Fuchse, bohužel nastupující hospodářská krize nedovolila se stavbou začít. Už tehdy se však počítalo s jejím umístěním v blízkosti právnické fakulty na pozemku, kde sídlí dnes. Knihovna tedy i přes různorodé změny názvů sídlila dále v Zemském domě a na několika dalších místech – například na Solniční ulici.
Se vznikem samostatné České republiky přišly kroky, které vedly k vyhlášení architektonicko-urbanistické soutěže na novou budovu. V březnu 1995 město Brno dohromady s knihovnou jako zadavatelé soutěže vyhlásily jejího vítěze. Projektu se ujali architekti Tomáš Adámek a Petr Benedikt z ateliéru ONEX. Stavba začala 16. září 1998 slavnostním poklepem základního kamene, akce se zúčastnil také tehdejší ministr kultury Pavel Dostál.
Nový knihovní objekt spojuje několik klíčových funkcí. Mezi hlavní patří dostatečný prostor pro studovny jak všeobecné, tak speciální, v nichž jsou badatelům k dispozici kvalitní referentské služby. Otevřenost je manifestována spojením všech nadzemních podlaží se vstupním foyer pomocí schodiště s výhledem na město. Výrazným prvkem je pískovcová fasáda s vyobrazením alegorického města z Labyrintu světa a ráje srdce J. A. Komenského.
Tři křídla skrývají vnitřní nádvoří, na němž se konají kulturní akce. Zároveň každé křídlo má svůj účel. Depozitáře knihovních fondů se nacházejí ve skladištních věžích, odsud pak putují informace ke čtenářům. Aktivitou ale nepřekypuje jenom nadzemí, tři podzemní podlaží slouží jako pomocné provozy, knihařské dílny nebo parkovací místa. Objekt získal v roce 2001 ocenění Stavba roku.
V roce 2010 zde proběhla úprava, která umožnila přesunutí zahraniční knihovny ze Solniční ulice. V dlouhodobém horizontu se ovšem ukazovalo, že aktuální depozitáře nebudou stačit, roční přírůstek činí cca kilometr knih a periodik. V roce 2023 se proto na adrese Bulínova 1 (100 metrů od MZK) otevřel nový depozitář, do něhož se vejde na 40 km fondů. S knihovnou je navíc elegantně propojen podzemním koridorem, který osazenstvu usnadňuje práci.
