Obor elektronové mikroskopie ušel za desítky let existence dlouhou cestu. Právě o tom vypráví 91letý Jiří Kala, který s těmito přístroji pracoval a uváděl je do provozu na univerzitách i ve výzkumných ústavech. V roce 1957 navíc účinkoval v prvním živém televizním přenosu z Brna o elektronové mikroskopii na III. strojírenské výstavě.
Jak jste se dostal k elektronové mikroskopii, která se zrodila ve 30. letech minulého století?
Po tom, co jsem získal vzdělání v oboru slaboproudé elektrotechniky se specializací na mikrovlny, jsem obdržel takzvanou umístěnku do Tesly Brno. Tehdy jsem o elektronové mikroskopii nevěděl v podstatě nic. Po nástupu jsem tuto technologii objevoval zrovna v době, kdy začínala v roce 1956 první desetikusová sériová výroba stolního transmisního mikroskopu typu BS 242. Ten jsme zaváděli do provozu na univerzitách a ve výzkumných ústavech po celém Československu.
Jak jsem se do toho dostal, tak zjistili, že mám dobré znalosti v rámci amatérské fotografie. A právě u elektronových mikroskopů trvalo ještě dlouho, než došlo k digitalizaci. Všechno se proto fotografovalo na film nebo desky. Když jsem potom o spoustu let později odcházel do důchodu, zůstalo po mně necelých 20 tisíc exponovaných snímků.
Každopádně nebylo to žádné náhlé osvícení elektronovou mikroskopií – prostě jsem zjistil, že jde o velmi zajímavý přístroj se širokými možnostmi uplatnění v nejrůznějších oborech. Podrobněji jsem se s tím seznámil a komunikoval jsem s lidmi, kteří tyto přístroje vymýšleli a konstruovali. Co se týče těch prvních stolních mikroskopů, nebyly konstrukčně nijak složité. Pro technika tam nebyla žádná zvláštní elektronika.
Jaké bylo využití těchto přístrojů?
Hlavní zájem směřoval k aplikacím, tedy k tomu, jak se elektronové mikroskopy dají využít v praxi. V začátcích byly mikroskopy využívány v biologii. Když jsme ukázali zájemcům, co to všechno umí, byla to cesta, jak rozšířit výrobek dál. Klíčové bylo odprezentovat mikroskop odborníkům, kteří ho pak už využili podle potřeb pro svůj výzkum.
Tehdy se takový mikroskop převážel v rozmontovaném stavu, na pracovišti se přístroj nastavil, vakuově oživil a zhotovily se kontrolní snímky rozlišovací schopnosti. Práce bylo hodně, a proto byla v Tesle založena v září 1957 montážní skupina, která mikroskopy nadále uváděla do chodu převážně na univerzitních a výzkumných pracovištích. Mikroskopy jsme předváděli také během mezinárodních konferencí mimo Československo, v Evropě i zámoří – v USA v roce 1959 a v Kanadě 1960.
Bylo náročné mikroskopy vylepšovat?
Praxe vždy u nových výrobků ukáže na nedostatky, které bylo nutné odstranit. Závažná byla konstrukční změna funkčního stigmátoru, přičemž výměna probíhala přímo za pochodu ve Švédsku. Změny nutně přinášely zátěž do vlastní výroby, proto nebyly zrovna populární.
Jak se o elektronové mikroskopii dozvídala veřejnost?
Právě v roce 1957 jsme vystavovali BS 242 na III. výstavě československého strojírenství. Šlo o první živé televizní vysílání z Brna. Byly tam dvě statické kamery, jelo se bez přípravy. Kuriózní je, že když jsem dostal pokyn přesunout se z jednoho záběru do druhého, tak jsem lezl po čtyřech, abych při přesunu nevstupoval do záběru. V záběru druhé kamery jsem pokračoval v popisu funkce mikroskopu. A okolo byli návštěvníci výstavy jako publikum.
Pak byl na základě požadavku podniku zahraničního obchodu KOVO v ateliérech Krátkého filmu Praha natočen podle mého technického scénáře film představující mikroskop BS 242 v chodu i s mou osobou. Výsledný záznam se otitulkoval i do řady dalších jazyků, aby se mohl promítat na obchodních odděleních na velvyslanectvích v zahraničí.
Jak se elektronová mikroskopie změnila do dneška?
Dnes se konají akce jako Dny elektronové mikroskopie, které přibližují tento obor veřejnosti. Když vzpomenu na začátky tohoto oboru, které vyžadovaly práci v zatemněné laboratoři a namáhavé vyhledávání oblasti zkoumaného preparátu vhodné ke snímkování, je současná obsluha jednodušší. Ale přibylo množství pokročilých aplikací. Automatické funkce usnadňují obsluhu, de facto stačí zmáčknout odpovídající čudlík a je hotovo. Ale nároky na odbornost výzkumníků se podstatně zvětšily.
Co je elektronová mikroskopie?
Jde o metodu, která umožňuje zkoumat objekty tak malé, že je běžný světelný mikroskop nedokáže zachytit.
Zatímco klasický mikroskop pracuje se světlem, elektronový využívá svazek elektronů, který má mnohem kratší vlnovou délku. Díky tomu dokáže zobrazit struktury v daleko větším detailu – například vnitřní uspořádání buněk, viry nebo jemné struktury materiálů. Výsledkem je obraz vzniklý interakcí elektronů se zkoumaným vzorkem. Ten se pak převádí do podoby, kterou můžeme vidět na obrazovce nebo na snímku.
Elektronová mikroskopie se využívá nejen v biologii a medicíně, ale také v průmyslu či výzkumu nových materiálů. Laicky řečeno jde o nástroj, který nám otevírá pohled do mikrosvěta, jenž je lidskému oku zcela nepřístupný.
