Marek Jan Štěpán navrhl kostel pro Lesnou, teď se chystá na Antarktidu

Kostel blahoslavené Marie Restituty na Lesné se otevřel v září 2020. Za šest let se stal jednou z dominant urbanisticky nejzdařilejšího brněnského sídliště a přitahuje pozornost věřících, architektů i milovníků umění. Možná tedy překvapí, že jeho příběh čekal na finále až do letošního roku – v létě se podařilo dokončit kamenný oltář v jeho interiéru a 20. září jej brněnský biskup Pavel Konzbul slavnostně vysvětil. „Ad fontes“ jsme se vrátili s tvůrcem návrhu kostela, architektem Markem Janem Štěpánem.

Navrhování kostelů je ve vašem případě šťastná náhoda nebo Boží plán?

Jednou jsem použil slovo náhoda před biskupem Františkem Václavem Lobkowiczem a on mě tehdy napomenul, že náhody neexistují a že to určitě souvisí s Boží prozřetelností. Takže je možná šťastná náhoda jen jiné slovo pro něco daleko širšího, co nás přesahuje.

Záměr stavby kostela na Lesné vznikl na sklonku 60. let, myšlenka znovu ožila v 90. letech. Celkem se sešlo 36 návrhů jeho podoby, první i poslední byl dílem vašeho ateliéru. Čím se ty dva návrhy lišily?

V prvním se projevovala expresivita mládí a v posledním spíše statická energie. Ten první připomínal nitro Jonášovy velryby, byla vidět nosná konstrukce, žebroví, a všechno tam bylo takové emocionální. Poslední návrh už prošel „emoční dietou“, takže spíš pluje v prostoru a čase. Tvarově jsou si něčím podobné. První byl eliptický, teď je to kruh, takže nejsou moc daleko od sebe. Oba mají prstencové okno a kopuli, ale ten starší ji měl ze žeber, jako hvězdicovitou konstrukci. Čili je mezi nimi rozdíl jako mezi člověkem, kterému je dvacet let nebo přes padesát.

Tato stavba vám zdá se ležela v hlavě dlouho. Proč jste se k ní vrátil?

Měl jsem pauzu, dlouho jsem žádný kostel nedělal. A když mě Biskupství brněnské oslovilo, že vyhlásilo soutěž, přišlo mi fajn se k němu vrátit. Bavilo mě to.

Základní kámen kostela byl položen až v září 2017. Proč se to nepodařilo už ve zmíněných 90. letech?

Na to asi neumím úplně odpovědět, ale řekl bych, že si farnost a farníci na Lesné ujasňovali názory, co vlastně chtějí. Nejprve postavili společenský sál (v roce 2004 – pozn. red.), takže možná i střádali finance na další stavbu.

Při tvorbě návrhu jste naslouchal představám a přáním místních farníků nebo jste šel zcela svou cestou?

Při soutěži trošku méně, protože tam nebyla velká možnost to konzultovat. Ale poté, co komise vybrala můj návrh, jsme s farností vedli několik debat, což návrh ovlivnilo.

V čem třeba?

Například v tom, že do kostela nesvítí přímé světlo, že je odražené. Do kopule je vložená obrovská římsa, přes kterou není okno vidět. Nebo jsme si ujasnili, že se vrátíme k prstencovému oknu, protože jsme zvažovali i jiné verze, jak stavbu prosvětlit. Debata s klientem nebo stavebníkem je pro mě vždycky důležitá, bez ní je to těžké.

Myslel jste při práci spíše na komunitu věřících a její potřeby nebo bylo cílem obohatit architekturu čtvrti a města?

Na celé město jsem asi nemyslel, ale aby kostel zapadl na sídliště, to určitě ano. Při první soutěži byl i architekt Lesné František Zounek, při druhé jsem hovořil s Viktorem Rudišem (spoluautor urbanistické koncepce Lesné – pozn. red.). A co se týká farníků, samozřejmě mě jejich názory zajímaly, ale zároveň jsme pořádali přednášky o současném umění. Chtěli jsme jim trošku rozšířit obzory v moderní sakrální architektuře.

Možná čekali klasickou stavbu.

Mám zkušenost – a je jich více –, že městské komunity jsou daleko konzervativnější než venkovské.

Kostel byl otevřen v září 2020, ovšem dokončen a vysvěcen byl až letos. Víte proč?

Nebyl tam pevný liturgický mobiliář, jen provizorní a hledala se forma toho finálního.

Jste rovněž tvůrcem cenami ověnčeného kostela v Sazovicích a dalších sakrálních staveb. Navštěvujete své kostely někdy?

No jasně, ale prvních 10 let po otevření se tam úplně nesoustředím. Mám to příliš spojené se stavbou a vím, co se tam všechno povedlo a nepovedlo. Pak už je to lepší.

Funguje v praxi to, co jste v tvůrčím procesu zamýšlel?

Kupodivu ano, ale někdy je to doslova experimentální předpoklad. Třeba tu barevně prosvětlenou kopuli jsem si zkoušel na 3D modelu, ale nikdo nevěděl, jak to bude v reálu vypadat. Někdy je to osvědčená záležitost a někdy experiment.

Udělal byste podruhé něco jinak?

Ano, jednu věc. Vpředu je jakoby roztržená zeď s barevnou apsidou, tu bych dal příště vpravo, ne vlevo.

Kvůli světlu?

Kvůli provozu. Provozně by byla asi lepší, jak se ukázalo, vpravo.

Kostel je zasvěcen řeholnici Marii Restitutě Kafkové, která se narodila v Husovicích. Proč jí byl věnován právě chrám na Lesné?

Myslím, že se narodila blízko, vzdušnou čarou je to kolem kilometru. A je to, dá se říct, novodobá světice, historicky z velmi blízké doby. Mimochodem ve Vídni velmi slavná. A určitým způsobem asi dokáže promlouvat v dnešní době, třeba tím, že byla zdravotní sestra, měla ráda pivo a guláš, což je ostatně zobrazeno i na fasádě.

Víte o dalších městech či vesnicích, kde se chystají postavit nový kostel?

Vím o kaplích, o kostelech v tuhle chvíli moc ne. Ty se stavěly v 90. letech a docela ještě i po přelomu milénia, protože po nich byl po sametové revoluci hlad. Teď je poptávka po duchovních záležitostech menší a spíše se zaměřuje na menší stavby, případně na soukromé sakrální stavby. Iniciátorem už většinou ani není církev, ale spíš osoba nebo spolek. Náš ateliér teď navrhuje třeba kapli do Radňovic na Vysočinu nebo do Českých Budějovic k biskupství, nejnovějším přírůstkem je kaple na Antarktidu, která zrovna pluje lodí. To je projekt VUT.

Takže vás sakrální stavby stále zajímají.

Ano. Vždycky si tedy po výstavbě musím trošku odpočinout, protože to není úplně jednoduché. Přece jenom se finance scházejí ve sbírkách a darech, takže se musí i šetřit. Hledáme tedy formu, jak dodržet plán a zároveň neplýtvat prostředky. Ale jak si oddechnu, rád se pustím do dalších.

Kaple pro Antarktidu bude mít váš typický kruhový nebo elipsový tvar?

Ne, bude úplně jiná, spíš takový krystal. Je složená z trojúhelných ploch. Zadání znělo, že musí být lehká, aby se tam dala převézt a nainstalovat. Rektor Janíček je velký polárník, takže je to jeho iniciativa koordinovaná s Masarykovou univerzitou. Vytvořil jsem návrh a na realizaci se podílely různé fakulty VUT.

Jaký materiál jste zvolil, aby odolal tamnímu extrémnímu klimatu?

Hliník. Něco vydrží a zároveň je lehký. Ale dohnalo mě to, teď mám jet s nimi kostel na Antarktidu nainstalovat. Chystáme se tam na konci ledna.

To bude jistě životní zážitek, který vás třeba inspiruje. Koneckonců vaše inspirační zdroje by mě zajímaly. Mění se?

Určitě. Velkým tématem například kostela na Lesné pro mě byla naděje, která se tam otiskla i do barev (prstencového okna – pozn. red.) a kopule. U kostela v Sazovicích to byl dotek. Čili se inspirační zdroje posouvají. Ne skokově, ale posouvají.

Čerpáte z přírody, z Bible, ze svého vnitřního světa?

Především z vnitřního světa. V architektuře hodně čerpám i z fenomenologie, jak věci a stavby na člověka působí. Ne jaké formálně jsou, ale jak působí. A ten vnitřní prožitek tam hraje asi nejpodstatnější roli.