Čemu věřit na internetu a sociálních sítích? Tuto otázku si stojí za to položit. A ještě důležitější je: Jak poznat relevantní informace v tomto prostředí? Přesně těmto tématům se věnuje Tereza Kráčmarová, zakladatelka a ředitelka brněnské organizace Fakescape. Ta se zabývá formulováním správných taktik, jak se v online světě nenechat napálit.
Jak, kdy a proč spolek Fakescape vznikl?
Zrodil se jako studentský projekt v roce 2018, kdy jsme reagovali na výzvu Katedry politologie Masarykovy univerzity a se spolužáky jsme se zapojili do mezinárodní soutěže, ve které jsme uspěli. Bylo to těsně po prezidentských volbách a my jsme cítili potřebu přispět trošičku k mediální gramotnosti v České republice. Viděli jsme, co se šířilo přes sociální sítě, a tak jsme vytvořili naši první hru, se kterou jsme začali jezdit na střední školy. A pak už se to začalo nabalovat, další workshopy, vlastní karetní hry a tak dále.
Kdo může vaše služby využít? Pro koho jsou určeny?
Cílové skupiny máme pestré. Jedna z nich jsou školy, kam vyrážíme několikrát za týden. Máme pro třídy nachystané workshopy o médiích a sociálních sítích. Nově chystáme jako téma novinářskou práci a věnujeme se i kybernetické bezpečnosti. Spolupracujeme také s knihovnami, v nich máme programy jak pro školy, tak speciální workshopy pro seniory. Věnujeme se i budoucím učitelům na pedagogických fakultách – ty učíme učit mediální gramotnost pomocí her. A jsme samozřejmě otevřeni komukoli, koho téma zajímá. Vydali jsme knihy a karetní hry, které si může vyzkoušet kdokoli.
A co dospělý člověk, který chce určitým způsobem prohloubit svoje znalosti? Může se na vás také obrátit?
Určitě. Máme slovník mediální gramotnosti, což je taková knížečka, kde vysvětlujeme ty nejdůležitější pojmy tak, aby se člověk dokázal v tom všem zorientovat. A zmíněné karetní hry nejsou jenom pro děti, ale i pro dospělé, pro rodiny s dětmi. Zahrát si je může kdokoli. Na našich webových stránkách fakescape.cz vedeme blog, kde pravidelně zveřejňujeme novinky. O našich aktivitách si zájemci přečtou i v pravidelném newsletteru.
Proč je mediální gramotnost aktuálně tak důležitá?
Ona byla důležitá vždycky. Ale v čem je to dneska jiné, je to, kolika informacemi jsme obklopeni. Používáme spíš termín mediální a informační gramotnost. Ta zahrnuje mnohem víc věcí, které se nás každodenně dotýkají. Ať už je to mladý člověk, nebo senior, většina lidí už dneska používá chytré telefony a v online prostředí se setkává s velkým množstvím informací. Na sociálních sítích může publikovat úplně kdokoli. Je dobré vědět, jak poznat, že je nějaké sdělení kvalitní, dobře zpracované a že nám ho předkládá věrohodný zdroj. Takže v rámci našich workshopů se snažíme rozvíjet kritické myšlení a schopnost pracovat s daty a se zdroji. Ukazujeme dovednosti, jak se orientovat specificky na sociálních sítích.
Dezinformace jsou obecně velkým tématem pro celý svět, je ale něco typického konkrétně pro Česko?
Nevím, jestli jsme zaznamenali něco, co by se neobjevovalo i jinde, ale vždy to samozřejmě budou hlavně témata. Takže dost dezinformací je hodně specificky mířených na náš kontext, ať už co se týče politiky, ale také kultury nebo hodnot. Takže to se samozřejmě liší napříč zeměmi. Co se týče zdrojů, odkud přijímáme informace, až tak rozdílné to není, i když některé výzkumy ukazují, že si Češi uvědomují, že sociálním sítím a jejich obsahu se nedá úplně věřit. Ale zároveň v jiných výzkumech vychází, že nejčastěji čerpají právě z nich. S tímto paradoxem na workshopech pracujeme a snažíme se účastníkům předat způsoby, jak mají sociální sítě používat tak, aby na nich byli v bezpečí.
Čeho by si měl běžný uživatel sítí všímat na první pohled, pokud chce najít kvalitní informace?
Jedna z nejdůležitějších věcí je si uvědomit, že sociální sítě působí na naše emoce. Obsah, který je kontroverzní, nás může šokovat, naštvat. A to často vede k tomu, že nemusíme jednat úplně racionálně. Když tedy vidíme něco, co nás opravdu rozčílí, kolikrát to hned přepošleme, aniž bychom pátrali, zda je to vůbec pravda. Takže úplně první věc je zamyslet se nad tím, proč to ve mně vyvolává takto silné emoce. Fajn je si ověřit profil, který to sdílí – kolik má sledujících, jak působí. Důležité je také zaměřit se na zdroje zpráv – jestli je sdílí někdo náhodný nebo expert na tematiku. Pokud o aktuálním dění mluví influencer, tak to z něj hned nedělá novináře nebo experta. Takový obsah nemusí být v souladu s etickým kodexem a standardy žurnalistů. Spoustu věcí také vytváří umělá inteligence, tam je potřeba zhodnotit, jestli obrázek nebo video nepůsobí zvláštně – často je využití AI označené, ale neplatí to vždy.
Takže si máme ověřovat fakta a nedůvěřovat všemu, co vidíme.
Vzhledem k množství, co denně proskrolujeme, to úplně nejde. Chápeme, že nelze ověřit všechno, to nedělá nikdo, ale minimálně když je téma pro mě opravdu důležité – týká se to třeba politických rozhodnutí, zdraví, vztahů, psychiky –, je zásadní si informace ověřovat. A určitě se zastavit a popřemýšlet, než náhodné video nasdílíte.
Organizace Fakescape působí po celé České republice a nejen ve školách učí a ukazuje, jak na mediální gramotnost. Jednoduchou formou her se každý může seznámit s metodami ověřování informací, se správným chováním na internetu a sociálních sítích i s kyberbezpečností. Více najdete na webu fakescape.cz.
