V říjnu uplyne 125 let od narození Vladimíra Karfíka, architekta, který sbíral zkušenosti v ateliérech svých slavných kolegů Le Corbusiera a Franka Lloyda Wrighta. Proslavil se ve Zlíně, když pracoval pro Baťův koncern, a z tohoto spojení vzešel v roce 1930 v Brně také Dům služby Baťa, dnešní obchodní dům Centrum. V jihomoravské metropoli pak Karfík strávil poslední část života.
Jméno Vladimíra Karfíka mají znalci architektury a obecně znalí lidé spojeno především se Zlínem a tamní nezaměnitelnou baťovskou architekturou, pod níž je spolupodepsaný. Jeho profesní život byl ale mnohem bohatší – a v závěru také „velmi brněnský“.
V jihomoravské metropoli tento architekt, jehož tvůrčí zkušenosti sahaly od Paříže přes Chicago až po Bratislavu a Maltu, žil od roku 1983, v roce 1991 se stal jejím čestným občanem a jeho příběh se tady pak uzavřel v roce 1996.
Karfík se narodil 26. října 1901 ve slovinské Idriji. Architekturu vystudoval v Praze, ale už krátce po škole zamířil za hranice. Ve druhé polovině 20. let nejdříve pracoval v ateliéru Le Corbusiera v Paříži, poté odjel do Spojených států, kde mimo jiné spolupracoval s Frankem Lloydem Wrightem v jeho komplexu Taliesin.
Zkušenost s Le Corbusierovou racionalitou a Wrightovým důrazem na propojení stavby s prostředím se později promítla do Karfíkovy vlastní práce. Jeho objekty se vyznačovaly jasnou dispozicí, promyšleným konstrukčním řešením a výtvarnou kultivovaností a lze v nich najít také baťovský princip efektivity, standardizace a ekonomičnosti.
V roce 1930, kdy se architekt vrátil z USA, došlo v jeho kariéře ke dvěma významným událostem. Nastoupil jako vedoucí projektového oddělení Baťových závodů ve Zlíně, kde pak působil až do roku 1946. A Tomáš Baťa mu současně svěřil realizaci své odvážné vize – postavit v Brně na exponovaném místě na rohu Kobližné a dnešního Malinovského náměstí první evropský obchodní mrakodrap.
Sen o brněnském mrakodrapu se splnil po 80 letech
Karfík nebyl první, koho Baťa oslovil, ale když ani návrhy Jindřicha Kumpošta nebo Josefa Gočára neprošly povolovacím řízením, dostal příležitost právě on. Původně navrhl skutečný mrakodrap – podle podkladů měl mít až 23 podlaží a přesahovat výšku 100 metrů, čímž by se stal jednou z nejvyšších staveb Evropy.
Jenže Brno má „pod nohama“ specifický terén, nestabilní podloží tak nakonec architekta donutilo projekt výrazně zmenšit. Výsledkem byla šestipodlažní budova s dvojpodlažní ustoupenou nástavbou a proskleným pláštěm, dokončená v letech 1930–1931.
Baťův obchodní dům se později proměnil v Dům obuvi a od roku 1956 v obchodní dům Centrum. V 60. letech bohužel přišel o svou původní podobu, když byla jeho elegantní, ale asi příliš buržoazní fasáda nahrazena klasickou fasádou a zmizelo charakteristické střídání pásů čirého a bílého skla. Brno tak panorama s mrakodrapem nezískalo, ale Centrum jako sídlo obchodů a kanceláří slouží dodnes.
Své výškové dominanty se jihomoravská metropole dočkala až v roce 2013. AZ Tower na Heršpické ulici z dílny Architektonické kanceláře Burian−Křivinka měří 111 metrů a patří k nejvýraznějším domům současného města. V Česku se řadí mezi nejvyšší dokončené budovy.
Její barevná dynamická silueta je přitom úplně jiným architektonickým gestem než Karfíkův funkcionalistický obchodní dům – přesto mezi nimi existuje pomyslná spojnice: touha dát modernímu městu soudobou ikonickou stavbu.
Skutečný mrakodrap postavil Vladimír Karfík v letech 1937–38 ve Zlíně. Správní budova firmy Baťa č. 21 dosáhla 77,6 metru a ve své době byla nejvyšší stavbou ve střední Evropě. Karfík tak pomáhal proměnit Zlín v jedno z tehdejších nejmodernějších měst, ale dožil v Brně.
