Sbormistr Kantilény: Jsme trošku režiséři srdcí mladých zpěváků

Brněnský pěvecký sbor Kantiléna má za sebou období plné práce i oslav. V loňském sborovém roce si připomněl 70. výročí a jako třešničku na dortu zpěváci a zpěvačky nedávno uspěli na sborových „olympijských hrách“ ve Švédsku. Do vedení špičkového hudebního tělesa nás nechal nahlédnout jeho sbormistr Michal Jančík.

Kantiléna si ze srpnové mezinárodní soutěže World Choir Games v Helsingborgu přivezla dvě zlaté medaile. Jak se dá soutěžit ve zpěvu?

To je právě složité. Abych se přiznal, osobně soutěže úplně rád nemám, protože u hudby a zpěvu najdeme spoustu věcí, které jsou neměřitelné. Nicméně v rámci World Choir Games se skutečně hodnotí věci, které se hodnotit dají: intonace, pěvecká čistota, celkový umělecký dojem a také soudržnost s partiturou a její interpretace.

Řekl byste nám o úspěších ve Švédsku více?

Soutěžili jsme ve dvou kategoriích – Mládežnické sbory a Duchovní hudba a capella bez doprovodu. V obou jsme získali zlato, z čehož máme velikou radost.

Připravit se na olympiádu pěveckých sborů jistě nebylo jen tak. Co to obnášelo?

Příprava je vlastně kontinuální – svou práci se snažíme dělat na nejvyšší možné úrovni a tam ji neustále udržovat. Není to jenom o aktuální přípravě na soutěž, ale o soustavné práci. Na tu samozřejmě naváže intenzivnější období těsně před soutěží – zkouší se více. Celé to období je hodně motivační a zpěváky posunuje dopředu.

Co pro sbormistra i pro celý sbor znamená účast na takto velké soutěži, kde se setkáváte s tělesy z celého světa? Máte prostor zjistit, jak funguje sborové zpívání jinde?

Abych byl upřímný, tak z celé soutěže jsme viděli asi jenom dva sbory. Během soutěžních dnů je program velmi nabitý. Od rána probíhá příprava a my jsme v soutěžním bloku zpívali vždy ke konci či jako poslední. Celý čas před soutěžním výkonem jsme tak trávili přípravami ve zkušebně. Neměli jsme možnost vidět sbory, které byly před námi, následně jsme se věnovali novinářům na krátké rozhovory nebo natáčení. A hlavně – soutěžní výkon je pro všechny tak vyčerpávající, že ani nemáte myšlenku se jít ještě podívat do sálu na další vystoupení. Z druhé strany jde však o velké setkání národů a to je opravdu krásná záležitost. Soutěž probíhá ve dvou týdnech – my jsme soutěžili v tom druhém v kategorii Champion, kam se kvalifikujete, když se dlouhodobě účastníte soutěží a máte skvělé výsledky. Kantiléna je nyní na 117. místě v rámci tisíce nejlepších sborů na světě. Akce začíná průvodem národů, který jde přes celé město a tam se zpěvačky a zpěváci seznamují a vyměňují si kontakty. Průvod pak končí radostnou oslavou setkání. Není to tedy jen soutěžení mezi sbory.

Soubor oslavil 70. výročí svého vzniku – jaké to je vést sbor s takovou historií?

Je to velká zodpovědnost. V Brně je značná komunita zpěváků, kteří prošli Kantilénou, a každý si v tom období zažil něco, co si odnáší. A každý má představu o tom, jak by to mělo pokračovat dál. Často by si přáli, aby zážitky současných zpěváků byly třeba podobné těm jejich. Musíme si uvědomit, že doba se velmi posouvá a práce ve sboru se také mění, stejně jako přístup zpěvaček a zpěváků. Jsou to vytížení mladí lidé z celého Brna, kteří mají spoustu dalších činností. Jsou nadaní a velmi chytří. Kromě Kantilény, která jim zabírá opravdu hodně času, mají i další zájmy. Samozřejmě všichni chceme, aby sbor fungoval a prosperoval i nadále, ale zároveň musíme reagovat na aktuální dění a nastavení.

Zaznamenáváte i ve sborovém zpěvu trendy? Co je dnes in?

Trendy rozhodně jsou, například z hlediska repertoáru vybírat líbivé populární skladby. Dále třeba přidávat hodně pohybu někdy i za cenu horší kvality zvuku. Neříkám, že zpěvák má být rovný a strnulý – to je naopak špatně. Někdy však vidíme takové množství pohybů, že to jde proti úrovni pěvecké a interpretační. Kantiléna má široký repertoár od lidových písní přes populární věci až k duchovní a vážné hudbě. Myslím si, že sborová činnost má u mladých lidí vést i ke kultivaci. Nejde jenom o zpěv a techniku, důležité je také poznávat různorodost hudby a její interpretace. Každý styl vyžaduje svůj způsob interpretace a pohled na skladbu. Nerad bych z této široké škály ustupoval, protože si myslím, že jsme v tomto ohledu trošku režiséři srdcí mladých zpěváků.

Vnímáte tlak na určitou líbivost i od obecenstva?

Při volbě dramaturgie a přípravě repertoáru nemáme jako hlavní kritérium přilákání nových posluchačů – pokud se nejedná o koncert k tomu přímo určený. Např. filharmonie má cyklus Rodinné abonmá pro rodiče s dětmi, kde většinou každý rok vystupujeme také. Letos jsme to pojali jako vhled do fungování sboru – malé návštěvnictvo se dozvědělo víc o tom, jak probíhá zkouška, co dělá sbormistr, kde všude sbor koncertuje... V takových případech repertoár přizpůsobujeme, vytahujeme posluchačsky méně náročné skladby, populárnější témata. Co se týče ostatních koncertů, ať už jsou v naší režii, nebo jde o koncerty festivalové či abonentní v rámci filharmonie, tam je dramaturgie opravdu různorodá, složená z celé šíře našeho repertoáru. Samozřejmě slýcháme od publika nebo od rodičů, že by se jim líbilo, abychom dělali i populární repertoár. Snažíme se to sem tam zařazovat, zároveň si myslím, že i publikum by mělo být trochu kultivováno. V momentě, kdy začneme slevovat z nároků, těžko se k nim zase vrací.

Máte dostatek zájemců a vydrží zpěváčci od přípravných oddělení Kantilénka a Magdalenka až do velké Kantilény?

Aktuálně máme ve všech odděleních kolem 160 zpěváků a zpěvaček a toto číslo držíme stabilně několik let – zároveň udržujeme i kontinuitu. Zpěváček či zpěvačka nastoupí v pěti šesti letech do Magdalenky a prozpívá se až do Kantilény. A jsme za to moc rádi. Samozřejmě každý rodič, když se rozhoduje, kam dá svého prvňáčka do zájmové činnosti, se rozmýšlí, jakým směrem půjde. V Brně je mnoho možností a dost opravdu dobrých dětských a mládežnických pěveckých sborů. Každý z nich má svůj charakter, repertoár atd. Kantiléna klade dlouhodobě – i právě proto, že působí při Filharmonii Brno – důraz na vyšší umělecké nároky, s čímž je potřeba počítat.

Za léta svého fungování má Kantiléna spoustu absolventů. Co všechno ale obnáší být členem nebo členkou sboru?

Ideální je, když zpěvák přijde malý. Třeba v pěti šesti letech projde talentovými zkouškami – což nebývá nic náročného. Vyzkoušíme intonaci, rytmus, nějakou lidovou písničku. Pokud zjistíme, že má zpěváček předpoklady, jde do nejmladšího oddělení, do Magdalenky, kterou aktuálně vede Aneta Podracká Bendová. Oddělení je pojmenované po bývalé člence sboru Magdaleně Kožené, která převzala nad Kantilénou záštitu. Po dvou třech letech zpěváček přechází do Kantilénky – staršího přípravného oddělení pod vedením Veroniky Slavíkové. To navštěvuje cirka tři roky, podle toho, jak se rozvíjí. Vrcholem je přestup do koncertního sboru, ve kterém zpěváci a zpěvačky pracují se mnou nebo s kolegou Jiřím Kleckerem. Všechna oddělení zkouší dvakrát týdně – nejmladší jednu hodinu, starší 90 minut a Kantiléna to má složitější. Zde se zkouší dvakrát týdně dvě hodiny a ve středu je možnost doučování, například pro zpěváky po nemoci nebo pro ty, kteří nestíhají a potřebují individuálně něco procvičit. Jednou měsíčně probíhá víkendové soustředění, zapomenout nesmím ani na letní a zimní soustředění. Letní je vždy před sezonou a zimní v době jarních prázdnin vždy jednou za dva roky. Potom jsou tu koncerty, zájezdy a soutěže – Kantiléna je skutečně velkou součástí týdenního a celoročního programu všech zpěvaček a zpěváků.