Premiérová účast, dramatické finále a rovnou evropský titul. Hráčky Vikings Brno ovládly Ligu mistryň v malém fotbale, kterou hostilo španělské město Cambrils. O to cennější je úspěch týmu, který se dodnes v mnohém spoléhá na vlastní síly. Jaká byla jeho cesta za zlatem, jaké překážky musel překonat a jaké další cíle si vytyčil? O tom všem vyprávěla hráčka a zároveň vedoucí družstva Aneta Bednářová.
Vaši premiéru v Lize mistryň jste proměnily v prvenství. Jaký to byl zážitek?
Vikings Brno jsme před lety začaly budovat od nuly a dodnes spoustu věcí děláme „na koleni“. O to víc pro nás titul z Ligy mistryň znamená. Je odměnou za práci, kterou do týmu a ženského malého fotbalu vkládáme. Mohly jsme vyjet do zahraničí a poměřit se s evropskými soupeřkami.
Šly jste do turnaje jako favoritky?
Za favoritky turnaje bychom se určitě nepovažovaly, ale odjížděly jsme tam se zdravým sebevědomím. Věděly jsme, že nás čeká kvalitní konkurence, i když jsme úplně netušily, jakou úroveň budou jednotlivé týmy mít. Předpokládaly jsme například, že španělské týmy budou hodně technicky vyspělé, zatímco se slovenskými soupeřkami jsme už z minulosti měly zkušenosti a věděly jsme, že vzájemná utkání bývají velmi bojovná a často rozhodují detaily, zvládnutí klíčových momentů i trocha sportovního štěstí.
Zároveň jsme ale věřily, že bude záležet především na nás samotných a na tom, jak k celému turnaji přistoupíme. Tomu jsme podřídily i přípravu. Udělaly jsme si prostor na společné tréninky, technicko-taktickou přípravu a věnovaly jsme pozornost také regeneraci. Chtěly jsme zkrátka udělat maximum pro to, abychom na turnaj přijely co nejlépe připravené a dokázaly předvést náš maximální možný výkon. A pak se ukáže, na co to bude stačit.
Na úvod jste ale prohrály 1:2 s rumunským Sportivem Neamt. Čím vás soupeřky zaskočily?
Byly jsme nervózní, přesto jsme postupně převzaly iniciativu a vstřelily první gól utkání. Po obranné standardce jsme si ale daly vlastní gól. V poslední minutě jsme po špatně rozehraném rohu inkasovaly. Potopily jsme se samy a ztráta dobře rozehraného utkání hodně bolela.
Co jste si z měření sil vzaly?
Zpětně vnímáme, že jsme úvodní porážku možná i potřebovaly. Svým způsobem nás zdravě naštvala a nakopla k tomu, abychom ze sebe dostaly, co v nás je. Hlavně abychom odhodily počáteční nervozitu, užily si turnaj a nestyděly se za naše výkony. Zároveň jsme dostaly smysluplnou zpětnou vazbu od fanoušků přímo na místě i od těch, kteří nás sledovali z domova, což pro nás bylo povzbuzením. Samy jsme cítily, že jsme neodehrály špatné utkání. Přes počáteční nervozitu a seznamování se s hřištěm i podmínkami jsme se postupně dostaly do hry a dokázaly soupeřkám konkurovat. Výsledek nám ale nakonec proklouzl mezi prsty především kvůli vlastním chybám a tlaku, který jsme si na sebe samy vytvářely.
Po zápase jsme si proto mezi sebou otevřeně řekly, co bylo potřeba, a chtěly jsme se z toho poučit. Do dalších utkání jsme si odnesly především to, že se nemusíme nikoho zbytečně obávat, musíme více věřit vlastní hře a soustředit se na to, co dokážeme samy ovlivnit. Myslím si, že právě tato porážka nám pomohla se mentálně uvolnit.
Jak jste viděla právě výhru 9:0 nad španělským Oviedem?
Oviedo hrálo první zápas a nevěděly jsme, co čekat. Chtěly jsme ukázat, co umíme. Padl první gól, pak další, dostaly jsme se do tempa a utkání si užily.
Jak vypadalo následné semifinále s CD Roquetenc?
Tušily jsme, že může rozhodnout jediný gól. U postranní čáry jsem vybojovala zdánlivě ztracený míč a přihrála před bránu Katce Kukučové, která skórovala. Zbytek zápasu jsme odbojovaly jako tým. Pomohla nám soudržnost i vedení trenéra Zdeňka Maši z lavičky. Jedna za druhou, s vírou, že přes Suši v bráně míč neprojde. Tam jsme možná definitivně uvěřily, že si můžeme dojít pro zlato.
Co jste si říkaly před finále s Baraberkami Bratislava?
Věděly jsme, jak silné soupeřky nás čekají. Chtěly jsme rozhodnout v základním hracím čase, ale i při penaltách jsme věřily, že každá zvládne svou roli. Kuky proměnila důležitý první kop s přehledem, Alžběta Suškevičová nás podržela v bráně chycením druhé penalty a troufla si předtím svůj kop proměnit. Rozhodující penaltu pak vzala na sebe kapitánka Tereza Kubicová. Po výhře propukla euforie. Kluci z Hanspaulky Praha nás podporovali celý turnaj a pak nám připravili nezapomenutelnou děkovačku, při které vyvolávali naše jména. Ještě teď mám slzy na krajíčku.
Přibližte, jak se mistrovská sestava Vikings skládala.
Naše sestava je mixem hráček z různých fotbalových odvětví. Všechny máme zkušenosti s velkým fotbalem. Většina z nás působila ve druhé lize, některé holky ale prošly i první ligou nebo mládežnickými reprezentacemi. Další mají zkušenosti ze třetí ligy či divizních soutěží. Postupem času jsme se však přesunuly k menším formám. V současnosti všechny aktivně hrajeme malý fotbal a většina z nás také futsal – velký fotbal už spíše výjimečně. Z futsalu máme silné zastoupení hráček z Hodonína, kde se hraje nejvyšší ženská soutěž.
Samotná nominace hráček na Ligu mistryň ale nebyla jen otázkou hráčských kvalit. Velkou roli měly především přístup a ochota věnovat společné přípravě potřebný čas, finančně se na zahraniční účasti podílet, dostat v zaměstnání dovolenou a podobně. Nakonec jsme z naší širší hráčské základny sestavily tým, ve kterém všechno dobře zapadlo do sebe včetně kvalitního realizačního týmu – ten nám pomohl vybudovat pohodu v kabině a potřebný servis pro podání kvalitního výkonu. Věřím, že nás dopředu hnal náš společný sen: stát se mistryněmi Evropy.
Jakých soutěží se účastníte během sezony?
Vikings Brno jsou výběrem hráček z brněnského malého fotbalu. V celorepublikové Superlize hrajeme proti městským týmům třeba z Jihlavy, Olomouce či Příbrami. Z pěti sezon máme čtyři tituly. Některé z nás hrají i mužské soutěže, například za WoMenŠaft, abychom zažily těžší zápasy ve vyšším tempu. Všechny pak pravidelně nastupujeme v brněnské ženské Sunitzer lize za své klubové týmy, takže hrajeme spolu i proti sobě.
Můžete domácí i evropský titul s Vikings obhájit?
Je to náš nejvyšší cíl, ale obhajoba bývá v něčem těžší než první triumf. Potřebujeme také rozšířit poměrně úzký kádr a dát prostor i mladým hráčkám. Chceme nejen další tituly, ale hlavně dlouhodobě budovat základnu Vikings a posouvat tím ženský malý fotbal nejen v Brně.
