Když Kosmas ve své latinsky psané Kronice Čechů připsal k datu 1091 příběh o obléhání brněnského hradu a vraždě Zderada, stvrdil tak písemně existenci našeho města a podnítil vznik jedné z jeho pověstí. Že počátky Brna mohou sahat ještě hlouběji, tedy až před rok 1000, ukazují nové archeologické poznatky.
Před 935 lety, konkrétně 10. července 1091, se schylovalo ke střetu mezi českým králem z rodu Přemyslovců Vratislavem I. a jeho bratrem, brněnským údělným knížetem Konrádem.
Kvůli mocenským a majetkovým sporům vtrhl Vratislav s vojskem na Moravu a oblehl hrad Brno (Brinen). Král musel nakonec ustoupit a vyřešit situaci smírně, protože ho oslabil incident ve vojsku. Králův správce a rádce Zderad urazil jeho syna Břetislava a ten dal Zderada zavraždit.
To vše někdy mezi lety 1119 a 1125 latinsky zapsal děkan svatovítské kapituly Kosmas. Přinesl tak první písemnou zmínku o našem městě a navíc poskytl materiál pro vznik známé pověsti o Zderadově sloupu, který nechal král vztyčit na místě, kde k vraždě došlo.
A skutečně – na pravém břehu řeky Svitavy v parčíku na Křenové u bývalé celnice najdeme obelisk, který připomíná kamennou věž a je dedikován zavražděnému správci. Je zde však rozpor – pokud budeme věřit Kosmovu líčení, mají historikové stále více důvodů, podložených i archeologickými nálezy, situovat dění spjaté s vraždou spíše na břeh Svratky někde na Starém Brně. S událostmi popsanými v Kosmově kronice sloup mylně spojil moravský dějepisec Dismas Josef Ignác von Hoffer až v 18. století.
Reálně jde patrně o smírčí nebo zpovědní kříž, který stával při cestě z města na popraviště a konaly se u něj zpovědi a modlitby, nebo možná o jediný zachovalý hraniční kámen označující, kam sahala správní a soudní moc brněnské městské rady. Vznikl v 15. století, datum 1865, které vidíme v jeho spodní části, odkazuje až k jeho zásadní rekonstrukci.
A péče se památce dostalo i letos. V rámci běžné údržby, kterou sochařská díla procházejí zhruba jednou za deset let, ji restaurátor očistil od řas a lišejníků, opravil poškozená místa a ošetřil její povrch, aby byl odolnější.
Město může být na své stáří pyšné
Vraťme se však ještě k počátkům Brna. Ty jsou podle autorů nejnovějších dějin města „dlouhé“ a spadají přinejmenším někdy do druhé poloviny 10. století, kdy možná i za přispění přemyslovských knížat nejdříve zaniklo hradiště Staré zámky u Líšně a nové správní centrum – nížinné hradisko – vyrostlo na starém brodu přes Svratku. Poloha na blátě (brnije, brbno, brn) mu pak dala také jméno.
Z tohoto opevněného sídla, které tedy neleželo ani na Špilberku, ani pod Petrovem, se postupně vyvinulo první městské centrum. Pod návrší Petrov se kvůli většímu prostoru přesunulo až na přelomu 12. a 13. století.
Potvrzuje to i moderní radiokarbonové datování, díky kterému archeologové z Muzea města Brna dnes znovu vyhodnocují výsledky dřívějšího výzkumu dvou nejstarších kamenných staveb tehdejšího Brna – rotundy v areálu dnešního starobrněnského kláštera a druhé na Vídeňské ulici – a jejich okolí. Mohou tak směle prohlásit, že vznik nejstaršího Brna lze dnes hledat už před rokem 1000.
Gotický Zderadův sloup ze třetí čtvrtiny 15. století původně stával na levém břehu Svitavy, nyní stojí na pravém, ale nepohnul se ani o kousek. V polovině 19. století se při regulaci napřímilo koryto původně meandrující řeky a sloup se ocitl na jejím druhém břehu.
