Až budete hledat, jak si zpestřit šedivé listopadové dny, narazíte mezi brněnskými akcemi i na Bohemian Burlesque Festival (www.bohemianburlesquefestival.com). Pokud jste na burlesce ještě nebyli a nevíte, co od toho čekat, máte jedinečnou příležitost si některé předsudky poupravit díky rozhovoru s jeho zakladatelkou, moderátorkou i aktivní tanečnicí Lucií Čihánkovou alias Angelicou G. L’Amour – a pak už směle vyrazte 19. listopadu na letošní jubilejní 10. ročník!
Co byste řekla člověku, který o burlesce moc neví a představuje si ji jako jemnější striptýz?
Slovo burleska pochází z italského burlare, což znamená dělat si z něčeho legraci, satirizovat. Humor je pro ni dodneška stěžejní. O nahotě je to podle mě až ve druhém plánu. Velkou roli hrají taky kostýmy a interakce s publikem. To, že je to jen méně odhalený striptýz pro pány, je velký mýtus. Ve skutečnosti máme v publiku převahu žen, klidně i 70 %.
V čem je to pro ně lákavé?
Burleska nabízí jiný pohled na to, co může být sexy a že to vůbec nemusí odpovídat tradičním představám o kráse. Přitažlivé může být i to, že si ze sebe žena umí udělat legraci, že předává pozitivní energii, že si vybere zajímavé téma, písničku, dobře se hýbe… Navíc je to velmi feministická věc, i když se tento můj názor může zdát na první pohled kontroverzní: performerka má naprostou kontrolu nad tím, jak vystoupení vypadá, jakou postavu ztvární a jak se rozhodne prezentovat své tělo.
Zmínila jste bourání tradičních hodnoticích škatulek pro krásu, může díky tomu burleska přispívat ke zdravějšímu vnímání těla a jeho různých podob?
Určitě ano. Ukazuje, že každé tělo může být sexy a součástí zajímavého uměleckého vystoupení. Pomáhá tomu i velké zapojení publika. U burlesky se vysloveně očekává, že se bude projevovat, bude performerky povzbuzovat, tleskat, proto je taky nenahraditelný zážitek vidět vystoupení naživo. Je to podobné jako společný smích v klubu na stand-up comedy. Tu atmosféru a sounáležitost prostě video nepřenese.
Platí ta teze o narušování konvenčních měřítek krásy i pro boylesque, tedy variantu tohoto žánru pro mužské performery?
Zčásti se tady spíš narušují tradiční genderové role. Někteří performeři využívají stejné prvky jako ženy, třeba vysoké podpatky, vějíře nebo peří, ale jiné akty jsou zase hodně maskulinní. Obecně je mezi boylesque performery asi více těch, které lze označit za konvenčně atraktivní. Jsou ale i fajn výjimky, takový hodně zakulacený a zároveň celosvětově úspěšný umělec Qween Quan.
Čím si ten rozdíl vysvětlujete?
Může to souviset i s tím, že boylesque hodně přitahuje bývalé profesionální tanečníky, divadelníky a podobně. Cesta žen k burlesce bývá jiná. Dostávají se k ní přes kamarádky, kurzy, protože hledají způsob, jak se znovu naladit na sebe a svou ženskost. Někdy procházejí důležitou životní změnou a burleska pro ně může být dobrým impulzem. Nechtěla bych ji ale prezentovat jako terapii. Může být užitečným katalyzátorem, ale v některých ohledech odbornou pomoc nenahradí.
Co k burlesce přivedlo vás?
Vždycky jsem se věnovala různým druhům tance, ale dlouho jsem nenacházela nic, u čeho bych natrvalo zakotvila. V burlesce jsem objevila prostor, kde se dá kombinovat všechno možné a člověk má velkou tvůrčí svobodu. Může si sám vymyslet vystoupení, choreografii i kostým.
V oboru působíte skoro 15 let, festival v Česku pořádáte už celou dekádu. Jak se za tu dobu změnila burleska z hlediska tvůrčí komunity i třeba publika?
Když jsme začínali, nebylo u nás zdaleka tolik performerů a performerek. Proto jsme zvali zahraniční hosty, aby měla místní scéna příležitost učit se od zkušenějších. Pro mě jako pro brněnskou rodačku bylo vždycky důležité, aby burleska nebyla jen záležitostí Prahy. Naše show se tak od začátku odehrávaly v Praze a v Brně a přidávali jsme i další města. Dnes je už burleska u nás mnohem známější, k čemuž jsme položili základy, a naše zkušenější publikum pozná a hledá kvalitu a má už i své stylové preference. Třeba v Ostravě mají extra rádi komediální burlesku. V Česku je navíc výhoda, že jako ateistická země nejsme svázaní konvencemi a jsme k ní poměrně otevření.
Co považujete za největší lákadlo 10. ročníku Bohemian Burlesque Festivalu?
Festival je jedinečný už tím, jak je koncipovaný. Pokud půjdete na běžnou burlesku, bude nejspíš vypadat tak, že uvidíte pět šest performerů a performerek, kteří za večer předvedou dvě čísla. Kdežto na festivalu má každý jen jedno, takže se na pódiu vystřídá celkově mnohem více osobností, a k tomu ještě každá show (v Brně, v Ostravě a dvě v Praze, pozn. red.) přináší jiný program, neopakuje se. Za celý víkend se představí přibližně stovka performerů z dvaceti zemí. Každý přináší svůj styl a vlastní pojetí burlesky, takže jde o skvělou příležitost poznat, jak rozmanitý tenhle umělecký žánr je. Ale kdybych měla pro Brňany vyzdvihnout jedno jméno jako lákadlo, byla by to legenda newyorské burlesky Medianoche.
Co když jsme někoho už trošku nalomili, ale přece jen se pořád ostýchá do Café de Paris 19. listopadu vyrazit?
Ať přijde! Svobodomyslní lidé, kteří hledají zábavu na úrovni, okořeněnou humorem a lehkou erotikou, jsou z burlesky nadšení. Oslovuje mnohem širší spektrum lidí, než se na první pohled může zdát. Máme i publikum ve věku 60, 70 nebo 80 let. Cítí se u nás mladistvě a mnoho z nich má velmi moderní myšlení, užívají si nových podnětů a příležitostí, které za komunismu neměli. Dámy všeho věku chodí s kamarádkami a kolegyněmi, užívají si svobody a zábavy plné sebevědomí a autenticity bez podléhání společenským očekáváním. A na rande je burleska také ideální, mnozí pánové kupují partnerkám kurzy nebo vstupenky jako dárek. Velmi oblíbená jsou takzvaná mezigenerační rande, kdy přijdou dospělé děti s rodiči, případně vnoučata s prarodiči. Je to pro ně společný zážitek a často se pak na představení vracejí a lístky se vzájemně obdarovávají k různým příležitostem. Mnoha lidem burleska doslova změnila život, najdou v ní prostor pro svobodnou radost ze života a otevřenost novým podnětům. Po tom mnoho Čechů touží a vyhovuje to naší svobodomyslné kultuře.