Také Brnu přinesly josefínské reformy modernější správu

Před 240 lety, 1. července 1784, začal v Brně, hlavním městě Moravy a sídle státních i zemských úřadů, jako I. instance městské správy úřadovat magistrát. Na základě správní reformy – regulace – císaře Josefa II. zvolil výbor složený z plnoprávných měšťanů 24 tzv. zkoušených (tedy úředně prozkoušených) radních a purkmistra.

Pokud bychom měli zabrousit hlouběji do historie a zamyslet se nad tím, kdy si Brňané poprvé stanovili a sepsali základní normy svého soužití, došli bychom k roku 1243 – tehdy jim je potvrdil přemyslovský král Václav I.

Dokument obsahuje hospodářské, politické, soudní i samosprávné výsady rozdělené do 49 článků, které bylo pro jejich množství nutné zapsat na dva pergameny, proto mluvíme o tzv. Velkém a Malém privilegiu. Brno se zařadilo mezi královská města a jeho správou bylo pověřeno 24 konšelů. Ti tvořili městskou radu, která měla správní i soudní moc a obnovovala se pravidelně jednou za rok.

Už v této době se Brno přetahovalo s Olomoucí, sídlem biskupství (v roce 1777 bylo povýšeno na arcibiskupství a v Brně vzniklo biskupství) a první přemyslovské mincovny na Moravě, o postavení moravského správního centra.

Misky vah se na jeho stranu naklonily v roce 1641, kdy císař Ferdinand III. Habsburský nařídil, aby se sem trvale přemístily nejvyšší zemské úřady, tedy zemský sněm, soud, královský tribunál a zemské desky. V období končící třicetileté války se pak Brno Habsburkům odvděčilo tím, že na rozdíl od Olomouce se nevzdalo švédským dobyvatelům a zachránilo tak i Vídeň. 

Na přelomu 18. a 19. století prožívalo Brno díky rozvíjejícímu se vlnařskému průmyslu hospodářský a populační vzestup. V roce 1782 mu císař Josef II. potvrdil také oficiální postavení hlavního města Moravy.

Regulovaný magistrát – loajální a výkonný úřad

Od roku 1763 byla nejvyššími správními jednotkami habsburské monarchie na úrovni zemí tzv. zemská gubernia. V Brně sídlilo Moravskoslezské gubernium, jehož hlavou byl zemský hejtman, který měl právo svolávat zemský sněm a zároveň byl šéfem policie a řídil apelační (odvolací) soud. Gubernium mělo na starosti politické, hospodářské, finanční a daňové záležitosti a dohlíželo na fungování brněnského magistrátu.  

Tento úřad prošel josefínskou správní reformou, tzv. regulací, která měla odstranit špatně fungující, nekompetentní, ještě středověkou tradicí ovlivněné měšťanské městské rady a nahradit je vůči státu loajálními a výkonnými úředníky.

Plnoprávní měšťané tak pod dozorem státního úředníka zvolili měšťanský výbor, který v květnu 1784 zvolil 24 radních a v červnu pak purkmistra, a to výhradně z osob prozkoušených u apelačního soudu a potvrzených Moravskoslezským guberniem. Tím byl ustanoven tzv. regulovaný magistrát, který v čele s purkmistrem Franzem Rauscherem začal na Staré radnici (vyobrazení od malíře Franze Richtera výše pochází z roku 1833), kde bylo hlavní sídlo městské správy až do roku 1935, úřadovat 1. července 1784.

Magistrát se o kompetence v politické, civilní a trestní oblasti podělil s dalším státním úřadem, policejním ředitelstvím, které bylo v Brně zřízeno roku 1785, spravovalo město i jeho okolí a mělo na starosti státní bezpečnost včetně zahraniční špionáže, ale třeba i dohled nad čištěním ulic.

Z množství řešených kauz, kde převažovala soudní agenda, lze podle historiků usuzovat, že obyvatelé města vnímali regulovaný magistrát především jako soudní instanci.

V červenci 1850 byla k Brnu a pod jeho městskou správu připojena předhradební předměstí a roku 1851 ho začal řídit obecní výbor a městská rada s voleným starostou, přičemž volit mohli všichni měšťané platící daně.