První tóny, které rozezněly Janáčkovo divadlo, patřily jak jinak než dílu skladatele, po němž se kulturní budova jmenuje. Opera Příhody lišky Bystroušky zahájila činnost divadla 2. října 1965. Historie, která tomuto pro brněnskou kulturu přelomovému bodu předcházela, si však nezadá s napínavým románem s neočekávaným koncem.
V Brně se příprava stavby nového divadelního stánku ze začátku opravdu nedařila. Jako by se osud trochu spikl, ať už šlo o byrokracii, turbulentní dějinné zvraty, politický vývoj, nebo blokování odlišných architektonických názorů.
Družstvo pro postavení Českého národního divadla v Brně vzniklo už v roce 1881 a zasazovalo se – jak název napovídá – o vybudování nového divadla. A tak zakoupilo dům na nároží Žerotínova náměstí a ulice Veveří a ten se přestavěl pro umělecké využití. Už od začátku bylo ovšem jasné, že tento krok je pouze provizorní.
Následně začal výběr, kde divadlo postavit – ověřovací studie je zkoušela umístit například na okraj parku Lužánky. Nakonec se však rozhodlo, že nová budova nahradí tu stávající na Žerotínově náměstí.
První z celkem sedmi architektonických soutěží proběhla v roce 1910, ovšem vítězný návrh Josefa Maříka a Karla Šidlíka nebyl realizován. Zajímavostí v tomto případě je slohová rozrůzněnost jednotlivých návrhů: od tradičních secesních či historizujících staveb přes stylově nevyhraněné pojetí vítězů až po progresivní projekty, které již nesly stopy nastupujícího kubismu či racionalistické moderny. Někteří architekti se dokonce nezdráhali projekt urbanisticky přepracovat a umístili divadlo mimo danou nárožní zástavbu.
Samostatně a se vší pompou
Jak se ukázalo mnohem později (a dopomohl k tomu i architekt Bohuslav Fuchs, který se účastnil třetí soutěže v roce 1936), bylo nutné opustit myšlenku umístění divadla do zástavby a vybrat, kde vyroste samostatně. Nakonec bylo rozhodnuto o prostoru přiléhajícím k parku na Kolišti.
Dále se celá příprava pojí s osobností architekta Jana Víška, který – ať už samostatně, nebo v kolektivu s Vilémem Zavřelem a Libuší Žáčkovou-Pokorovou – několikrát zvítězil, naposledy v architektonické soutěži v roce 1958. Přípravě projektu de facto zasvětil 30 let svého života, ale nakonec u finále chyběl.
Poslední návrh přepracovali Ivan Ruller a Boleslav Písařík z projektové a inženýrské organizace Stavoprojekt Brno, kde pracovala i Libuše Žáčková-Pokorová a Vilém Zavřel – alespoň oni zůstali u projektu dále. Příprava stavby začala v lednu 1960 a hotovo bylo v červenci 1965. Náklady na realizaci dosáhly téměř 100 milionů Kčs.
Divadelní budova je fakticky rozdělená na tři funkční části – divadelní sál a jeviště, společenskou část a provozní prostory. Vlastní sál měl kapacitu 1 383 diváků (nyní to je po rekonstrukcích 1 155 míst), koncipován je jako amfiteátr s věncem lóží. Osu tvoří jeviště s točnou, na něž navazují zadní a dvě boční jeviště. V provozní části se nachází zkušebny pro orchestr, sólisty, pěvecký sbor a balet, dále jsou tu šatny, malírny, dílny, sklady a další příslušenství.
Společenské prostory tvoří foyer ve třech patrech, který je propojen jak opticky, tak provozně několika schodišti včetně slavnostního dvoukřídlého. Význam divadla podtrhuje řada soch v jeho okolí – jedná se například o sousoší Aloise a Viléma Mrštíkových od Vincence Makovského nebo bronzový pomník Leoše Janáčka od Stanislava Hanzla.
V květnu máte jedinečnou možnost prozkoumat budovu Janáčkova divadla a kulturně se u toho nasytit během festivalu Divadelní svět Brno. Mezi jeho vrcholy patří inscenace Quanta, která je dílem polského režiséra Łukasze Twarkowského a zpracovává začátky kvantové fyziky.
