Hospodářský, kulturní i společenský rozvoj mladé Československé republiky ve 20. letech minulého století se samozřejmě odrážel i ve všech oblastech života zdejších měst. V Brně se jedním z jeho symbolů stala výstavní, moderně koncipovaná obytná Masarykova čtvrť, která tak byla pojmenovaná v roce 1925 na počest prvního československého prezidenta.
Tomáš Garrigue Masaryk byl noblesní muž a podobnou image lze přisoudit i brněnské čtvrti, která nese jeho jméno. Její rozvoj v prvorepublikovém, energií a optimismem nabitém období nebyl náhodný. Šlo o promyšlený urbanistický projekt, který spojil to nejlepší z dobového funkcionalismu, modernismu i tradičního pojetí městského bydlení. Život mu vdechli architekti jako Jindřich Kumpošt, Ernst Wiesner, Bohuslav Fuchs a mnozí další.
Bytové domy a elegantní vily, upravené zahrady a kvalitní veřejný prostor, naplňující koncepci tzv. zahradního města, se v této části Brna, která se rozkládá na svazích Žlutého kopce, na stráních nad Pisárkami a na úpatí Kraví hory, začaly objevovat na konci 19. století. Charakter lokality se tak výrazně změnil. Do té doby ho tvořily vinice, pastviny, zemědělská půda nebo holé, až později zalesněné kopce a nacházelo se zde jen pár vojenských objektů a cihelen.
Propracovaná urbanistická koncepce je základ
Když se své příležitosti v příhodné lokalitě chopila stavební družstva, začala ve spodní části Žlutého kopce mezi dnešními ulicemi Údolní, Tvrdého a Heinrichova vyrůstat německá úřednická čtvrť (Beamtenheim) s historizujícími a secesními vilami v klidných ulicích lemovaných zelení, propojená s centrem města i tramvajovou dopravou.
Její protiváhou se ještě před rokem 1918 stala i česká úřednická čtvrť v sousedství Wilsonova lesa. Pokračovat ve výstavbě bytových a činžovních domů bylo žádoucí i po vzniku Československa, zvláště když po připojení okolních obcí k Brnu v roce 1919 výrazně vzrostl počet jeho obyvatel.
Rozvoji oblasti opět napomáhala bytová družstva. To s názvem Úřednická čtvrť se společně s architekty Jindřichem Kumpoštem a Bohuslavem Fuchsem zasloužilo o vytvoření regulačního a parcelačního plánu čtvrti, družstvo Na Vyhlídce pak např. přišlo s urbanistickým řešením nového Vaňkova náměstí.
Odtud vedla jako hlavní uliční osa Lerchova ulice, která byla v roce 1927 prodloužena k nově založenému Babákovu náměstí (dnes náměstí Míru), kam byla také dovedena tramvajová trať. Výstavba včetně budování veřejných objektů, která čtvrť proměnila ve „výkladní skříň“ brněnského funkcionalismu, pokračovala po celá 20. a 30. léta.
Z výrazných architektonických dominant čtvrti, jež byla v létě roku 1925 dedikována prezidentu Masarykovi (za komunistů pak Aloisi Jiráskovi), připomeňme vedle Fuchsových, Poláškových či Kumpoštových vil např. Sušilovy koleje z roku 1923 navržené architektem Rudolfem Hlavinkou, Onkologickou nemocnici Dům útěchy architekta Bedřicha Rozehnala z roku 1935 (dnes Masarykův onkologický ústav), Biskupské gymnázium Oskara Pořísky z roku 1939 nebo kostel svatého Augustina postavený podle projektu Vladimíra Fischera a vysvěcený v roce 1935, tedy před 90 lety.
Že je Masarykova čtvrť živou upomínkou na dobu kulturního a intelektuálního rozkvětu Brna a stále prestižní adresou, připomenou v červnu a následně i na podzim akce, jejichž přehled společně s historií čtvrti a aktualitami je možné najít na webových stránkách 100mc.cz.
