Už od počátku 113leté existence Domu umění města Brna (DUMB) tam soudobé umění opravdu bylo doma a bylo o něj dobře postaráno. Na tuto image kontinuálně navazuje jeho současná ředitelka Terezie Petišková. Sebevědomou instituci, která se nevyhýbá experimentu, konceptuálnímu a multimediálnímu umění a vychovává si své publikum, bude moci se svým týmem budovat i v příštích letech.
Terezie Petišková. Foto: Zdeněk Kolařík
V jakém rozpoložení se nacházíte měsíc poté, co jste byla potvrzena ve své funkci na další období?
Nejen pro mě, ale pro celý náš tým je důležité, že můžeme dokončit řadu dlouhodobě připravovaných a rozpracovaných úkolů. Ať se jedná o připravené kvalitní výstavy, transformaci Domu pánů z Kunštátu do podoby centra pro současnou výtvarnou kulturu, rozvoj edukačních aktivit, o které je čím dál větší zájem, nebo o úpravy okolí Domu umění na Malinovského náměstí. Věříme, že tady vznikne veřejný prostor pro galerijní aktivity, který bude vstřícný k našemu publiku, ale i ke všem ostatním, kteří tady budou chtít relaxovat. To jsou velké výzvy pro dalších pět let.
Jak se za 10 let vašeho působení v DUMB proměnila umělecká scéna, způsob prezentace umění, publikum – a jak se to promítlo do fungování této instituce?
To je poměrně komplikovaná otázka. Charakter mladé tvorby se hodně proměnil, zároveň je zde řada umělců, kteří se vyjadřují v návaznosti na tradičnější pojetí umění. Spolu s rozvojem vysokého uměleckého školství vyrostla silná generace autorů, kteří vytvářejí mimořádná díla a potřebují je prezentovat. Generačně různorodé publikum má hodně odlišná očekávání. Pro nás je navíc důležité pracovat s respektem k historii DUMB, který je tady 113 let. Po celou tu dobu dokázaly zdejší tvůrčí týmy vždycky reflektovat a prezentovat progresivní podobu výtvarné kultury. To vše se promítá do přemýšlení o dramaturgii i směřování DUMB.
Na které výstavy nebo počiny z vaší dosavadní éry jste nejvíc pyšná?
Rozhodně jsem teď spokojená s výtvarně zajímavou výstavou Beyond the Sound, která prezentuje mezinárodní tvorbu mladých umělců, kteří se zabývají zvukem, ale také současnými vědeckými poznatky s přesahy do biologie, ekologie a dalších oblastí. Velice zdařilá byla výstava Evy Kmentové, jejíž tvorbu dokázali kurátor Tomáš Pospiszyl spolu se sochařem Dominikem Langem zpřítomnit. Radost mi udělaly výstavy manželů Vašulkových, brněnských tvůrců Tady a Teď, Martina Zeta nebo Viktora Pivovarova. A mohla bych uvést řadu dalších, krátkodobějších výstav.
DUMB jako instituce působí ve dvou budovách – funkcionalistickém Domě umění na Malinovského náměstí a renesančním Domě pánů z Kunštátu. Jak se profilují?
Rozhodně bychom chtěli budovat Dům umění jako prostor, kde se divák setká s mimořádně kvalitním a etablovaným soudobým uměním a kde má taky výborný servis a zázemí, například v podobě otevřeného ateliéru pro rodiče s dětmi, jak je na to zvyklý v jiných domácích i evropských galeriích. A doufáme také, že se nám podaří lépe provázat chod Domu umění s venkovním prostorem v návaznosti na rekonstrukci okolí a parku Koliště. Dům pánů z Kunštátu bychom rádi přetvořili v centrum pro současnou vizuální kulturu. To znamená, že tam tolik nebudeme orientovaní na nějaký rozsáhlý servis pro nejširší publikum. Přesto nám tam návštěvnost stoupá, což nám dělá radost. V Domě pánů z Kunštátu se v současnosti soustředí rezidence, které prostředkují zahraniční kontakty pro domácí scénu, přenesli jsme tam Centrum umění nových médií – Vašulka Kitchen s otevřeným archivem Steiny a Woodyho Vašulkových, který disponuje nejrůznějšími příklady světového videoartu. A je tam taky menší samostatný výstavní prostor, kde prezentujeme aktuální projekty většinou z oblasti elektronické nebo videotvorby. Své zázemí tady má i Brněnský architektonický manuál, zdejší kavárnu bychom chtěli přeměnit ve vstřícný prostor s informacemi o našich projektech a podobně. Pracujeme na tom, aby Dům pánů z Kunštátu měl svou jasnou tvář, která by prozrazovala a evokovala zdejší živý provoz.
Jako příspěvková organizace města máte jistý zdroj peněz. Na všechno to ale nestačí. Kde sháníte další finance?
Od města máme pokryt provoz celé instituce. Výstavy a další aktivity řešíme dofinancováním od města, ale velkou měrou také subvencemi z nejrůznějších zdrojů, hlavně ministerstva kultury. V minulém roce se nám nad rámec městského rozpočtu podařilo získat 4 a půl milionu.
Oba vaše domy jsou navíc historické architektonické památky, ani samotná péče o ně zřejmě není jednoduchá záležitost.
Dům umění na Malinovského náměstí prošel rekonstrukcí před 13 lety, takže stav budovy je v zásadě dobrý, i když bychom se nutně potřebovali posunout v oblasti vzduchotechniky a topení. U této budovy je problematická energetická náročnost. Původní skleněná střecha a světlíky, které vnáší denní světlo do výstavních prostor, jsou naší chloubou, ale zateplit je není moc reálné. Propustnost světlíků do značné míry omezuje také náš výstavní plán, protože nejsme schopni úplně stabilizovat výkyvy teplot ve výstavních sálech. Dům pánů z Kunštátu už je po rekonstrukci delší dobu a bude nutné přistoupit k zásadnějšímu řešení jeho obnovy. Dílčími zásahy se snažíme zpomalit stárnutí budovy. I zde je velkým problémem energetická náročnost a také vlhkost středověkého sklepení.
Prostory DUMB mají velký estetický potenciál, který lze využít jako součást umělecké instalace. Připravujete takovou zajímavou spolupráci?
Máme připravenu řadu monografických autorských realizací, které budou pracovat s tímto prostorem jako celkem. Otázka je, jak se nám podaří seskládat dramaturgii výstav a na co finančně dosáhneme. V příštím roce se chceme orientovat na téma domov nebo dům pro umění. Chystáme velkou mezinárodní výstavu, která se jmenuje Stavy nejistých domovů. Týká se důležitého existenciálního tématu, které rezonuje v každém z nás a zároveň se nyní řeší v celé Evropě – jak získat adekvátní prostor pro důstojný život, který se nám může stát domovem. Výstava bude prezentovaná u nás, pak v Haus Kunst Mitte v Berlíně a jednáme o repríze v Bratislavě a Římě. Bude se k ní vázat i řada dalších aktivit, které budou téma rozvíjet.
V druhé půlce roku 2025 plánujeme velkou výstavu ke století trvání brněnské Školy uměleckých řemesel, dnešní Střední školy umění a designu. Výstava bude výsledkem tříletého výzkumu podpořeného státem, který vzniká na pražské UMPRUM, a pracuje na ní tým historiků umění. Myslím, že přinese řadu zajímavých poznatků, překvapivě kvalitních uměleckých děl, která zde za to dlouhé období vznikla. ŠUŘ také dlouho suplovala výtvarné vysoké školství na Moravě, právě proto je pro zdejší obec nesmírně důležitá. Námět výstavy navíc umožňuje poukázat na to, kolik výtvarných umělců působí ve městě, i na specifika a význam kreativního vzdělávání.
V souvislosti se sochařem Davidem Černým a jeho motýlími spitfiry na fasádě bývalého obchodního domu Máj v Praze se rozhořela diskuse o umění ve veřejném prostoru. Vy máte už od roku 2008 skvělý projekt Brno Art Open – Sochy v ulicích. Další ročník bienále připadá na letošek. Prozradíte nám jeho téma?
Je důležité zabývat se tím, abychom vytvořili situace, kdy umění může komunikovat s nejširším publikem, a to i takovým, které běžně galerie nenavštíví. Někdy se zdá, že umění zajímá jen velmi malý segment společnosti, ale ve chvíli, kdy postavíte artefakt do prostoru, který ta obec vnímá jako důležitý, rozhoří se diskuse. Bylo by samozřejmě dobře, kdyby byla debata o zacházení s uměním ve veřejném prostoru na trošku lepší úrovni než ta, kterou předvedl v televizi David Černý.
Jinak projekt Brno Art Open vznikl před 15 lety a od té doby nedoznal žádné větší změny. Cítíme, že je ho třeba inovovat. Ve svých počátcích otevřel diskusi o umění ve veřejném prostoru, byl novátorský a získal si uznání mezi umělci, odborníky i veřejností. A my bychom ho teď rádi posunuli na novou úroveň, z hlediska produkce i financování. Chceme také, aby se festivalu kontinuálně věnoval určený odborník, zaměstnaný v DUMB, jehož tým by se rozrostl v době samotné realizace konkrétního ročníku. V tuto chvíli jednáme s reprezentací města o možném posunu podoby festivalu do nového tvaru.
Jak je na tom Brno obecně s uměním ve veřejném prostoru?
Když to velmi zestručním, myslím, že v zásadě dobře. Na podzim například chystáme výstavu Maria Kotrby, jehož Spravedlnost na Moravském náměstí považuji za jednu z nejlepších současných plastik, která pracuje s figurou a je schopná se uplatnit v exteriéru města. Vodní prvek na Dominikánském náměstí pěkně funguje v barokním kontextu prostoru a mimořádně krásný je i nápad uctít Elišku Rejčku mandloňovým sadem na Mendlově náměstí. A našly by se i mnohé další příklady.
Objevují se názory, že umělecký vkus současníků a schopnost a ochota vnímat hlubší, neprvoplánové, „nelesklé“ umění upadá. Pozorujete to také během edukačních programů? Na co se v nich zaměřujete?
Pojmenovala jste jeden ze zvláštních aspektů současné vizuální tvorby, tu lesklost a zabývání se povrchem. Ale když se zabýváte povrchem, neznamená to, že jste povrchní a že vytváříte povrchní díla. To je strašně zajímavé téma. Jsme tím úplně fascinovaní, máme lesklá auta a koukáme do lesklých obrazovek. Je to zvláštní fenomén, který je předmětem filozofického uvažování. Naše návštěvníky bych nepodceňovala. Nemyslím si, že lidi nejsou schopni vnímat umění.
Edukační programy máme různé, jedná se o pořady pro školy, především střední, protože Moravská galerie i Fait Gallery mají bohatě zastoupeny aktivity pro nejmenší dětičky. Oslovujeme školy s nabídkou zprostředkování výstavy jako takové. Naše galerijní pedagožka připravuje k výstavám edukační listy, kterými se člověk může třeba u nás v hale zabývat i sám. Vytváříme taky pravidelný program, který se jmenuje Pro mě v domě. To je aktivita, kterou se snažíme otevírat Dům umění i návštěvníkům, kteří k nám většinou nechodí pravidelně. Pro mě v domě se volně inspiruje právě probíhající výstavou, orientuje se na snadno dostupné nebo realizovatelné aktivity, jako je práce se sádrou ve chvíli, kdy vystavujeme Evu Kmentovou, nebo třeba s keramikou tehdy, když máme Jimenu Mendozu v Domě pánů z Kunštátu. Vznikají z toho pěkná odpoledne, kdy mohou lidé něco vytvářet rukama. Tento úspěšný program bychom rádi rozvíjeli, ale už na to nemáme kapacity.
Jak náročné bylo vybudovat si a hlavně udržet dobrý tým spolupracovníků?
Postupem času se podařilo v DUMB soustředit lidi, kteří svou prací žijí, jsou flexibilní a ochotní pracovat v týmu. Každý máme nějaké své přednosti i nedostatky, ale dokážeme se doplňovat a jsme schopni ubírat se tím směrem, na kterém jsme se domluvili. Vedle kvalitních výstav je to moje velká chlouba a hezká životní zkušenost. Jsme malý tým, řada profesních pozic proto kumuluje hodně dovedností. Práce v galerii je specifická a obtížně zařaditelná do oficiálních tabulek. Například naše instalátory výstav máme zařazené mezi dělnické profese. Přitom mají všichni vysoké školy a zvládají komplexně jak řemesla, tak práci s elektronikou nebo architektonickou práci s prostorem.
V České republice vyrostla spousta zajímavých moderních galerií, často soukromých, např. Kunsthalle v Praze, ostravské Plato, humpolecká Osmička a mnohé další. Inspirujete se navzájem, spolupracujete?
Samozřejmě. Zapůjčujeme si díla, vyměňujeme projekty, spolupracujeme na výstavách a inspirujeme se třeba i dobrými provozními řešeními.
Poslední období pro vás muselo být hektické. Jak obnovujete své síly, kde čerpáte energii?
Mám tříletého vnuka, a když jsem s ním, nemůžu myslet na práci, s ním si odpočinu. Dokáže mi dlouho vyprávět o svém vymyšleném světě a baví mě se s ním do něj pouštět. Úžasným zdrojem energie jsou pro mne taky dlouhé procházky přírodou. S rodinou, se psem nebo jen sama. To je pak dobrý čas pro přemýšlení o Domě umění.
Terezie Petišková
V druhé polovině 80. let absolvovala obor věda o výtvarném umění na Filozofické fakultě MUNI. V průběhu své pracovní kariéry působila na řadě pedagogických, kurátorských a vědeckých pozic. Začínala jako kurátorka v Galerii mladých v Brně, dnešní Galerii TIC, následně působila v Ústavu dějin umění Akademie věd ČR v Praze, kde se podílela na přípravě publikace Dějiny českého výtvarného umění, díly V a VI. Poté přednášela na Fakultě umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem historii fotografie, performance a designu 20. století. Od roku 2013 vede Dům umění města Brna a spolupracuje s mezinárodním společenstvím umělců a teoretiků International Künstlergremium v Berlíně. Pro Dům umění kurátorsky připravila například prezentace Jana Steklíka nebo Martina Zeta.
Dům umění města Brna
je městská galerie typu kunsthalle. Nemá tedy vlastní sbírky, ale je určená k prezentaci časově omezených výstav z oblasti současné výtvarné kultury. Působí ve dvou galerijních budovách: funkcionalisticky přestavěném Domě umění na Malinovského náměstí a renesančním Domě pánů z Kunštátu na Dominikánské ulici.
