Jakmile otevřete zem, zjistíte, že všechno je v podstatě jinak

Podzemí v Brně zná málokdo tak dobře jako Jaromír Peška. V městské společnosti Brněnské vodárny a kanalizace (BVK) vede útvar inženýrských služeb. Ten se stará o všechny projekty spojené s těmito sítěmi, ať už jde o rekonstrukce, havárie, nebo budování nových stok a vodovodů. Dozvěděli jsme se od něj, proč je nutné rozvody vody rekonstruovat i co vše musí pitná voda v Brně překonat, než si ji doma nalijeme do skleničky.

Setkáváme se v areálu Brněnských vodáren a kanalizací v Pisárkách. Co vás na vodárenských stavbách nejvíc baví nebo fascinuje? Jaká byla vaše cesta k této práci?

Cesta byla hodně zajímavá. Původně ani nejsem vodař, ale vystudoval jsem obor geodézie a kartografie. V mládí jsem pak souhrou náhod potkal kamaráda a koncem 90. let jsem se dostal do BVK, kde už jsem s krátkou přetržkou zůstal. Práce to je velmi zajímavá, pořád se pohybujete někde v podzemí. A trochu to souvisí i s tím, že jsem jako malý kluk miloval historii a chtěl být archeologem. Nakonec jsem ale skončil na „stavárně“, trochu někde jinde, ale vlastně ani moc ne, pořád se hrabeme v zemi.

Historie je v tomto oboru jistě hodně, protože zásobování Brna vodou je zasazené hluboko v městských dějinách.

Historie je velkou součástí toho, co děláme. Teď například zadáváme studii obnovy I. a II. Březovského vodovodu, přičemž ten první byl postaven v letech 1911 až 1913. A v tomtéž roce byl zprovozněn tehdy ještě jako vodovod císaře Františka Josefa I. Pomalu nám nastává doba, kdy je potřeba se po těch letech připravit na jeho obnovu. Paradoxně je na tom ale trochu hůře mladší II. Březovský vodovod uvedený do provozu v roce 1976. Jeho životnost bude končit v nejbližších několika letech.

Co to přesně znamená, když bude vodovod po době životnosti?

Neznamená to, že by hned přestal fungovat, ale je nutné se připravit na jeho výměnu. Jako v případě obnovy březovských vodovodů, kdy děláme vše pro to, aby nenastala chvíle, která by ohrožovala zásobování města Brna pitnou vodou. Chci však podotknout, že Brno má ještě druhý zdroj pitné vody z Vírské přehrady. Pitná voda z tohoto zdroje se upravuje v Úpravně vody Švařec a do Brna přitéká Vírským oblastním vodovodem.

U nás dostupnost vody bereme jako samozřejmost. Kolik práce, investic a plánování je za tím, že si doma jednoduše napustíme sklenici z kohoutku nebo spláchneme?

Když si vezmete, že vodu dnes z velké části odebíráme z Březové nad Svitavou vzdálené od Brna téměř 60 km, tak jenom její cesta do Brna je dlouhá a složitá a práce s tím spojené jsou nepředstavitelné. Můžeme upřímně poděkovat našim předkům, že je na konci 19. století napadlo tento vodovod vybudovat.

Jak moc vás při práci ovlivňují staré sítě, kabely, historické podloží? Setkáváte se se situacemi, kdy výkresy nesedí?

Jakmile otevřete zem, zjistíte, že všechno v ní je v podstatě úplně jinak. Ke spoustě podzemních sítí nejsou dnes žádné podklady a my se s tím pak musíme nějak vypořádat. Velmi často se také podaří vykopat starý sklep nebo objevit nějaké podzemní prostory, o kterých jsme vůbec netušili a mohou být historicky cenné. To pak přichází na řadu kolegové archeologové, kteří musí místo prozkoumat. Což často celý projekt protáhne, ale nedá se nic dělat. V momentě, kdy kopnete do země, vždy na něco narazíte.

Jak se rozhoduje, ve které ulici se bude vodovod a kanalizace rekonstruovat?

Kolegové z provozu monitorují stav sítí ve městě a dokážou vyhodnotit, ve kterých ulicích stav kanalizace a vodovodu už neumožňuje řádné užívání. Prioritu mají oblasti se špatným až havarijním technickým stavem.

Jakým způsobem probíhá monitorování sítí?

Co se týká kanalizace, probíhají kamerové kontroly přímo v ulicích. Kolegové projíždějí s kamerovým vozem kanalizační síť. Ta je ale v Brně dlouhá asi 1 250 km a ročně lze zkontrolovat 20 až 25 km potrubí. U vodovodních řadů kontrolují kolegové z vodárenského provozu možné úniky vody měřicím vozem. V případě, že zjistí výrazný únik vyvolaný havarijním stavem, zajistí okamžité odstranění závady. Pokud se zjistí špatný stavební stav podzemních vodohospodářských sítí v průběhu prováděných kontrol, jsou tyto ulice následně zahrnuty do seznamu přípravy kompletních rekonstrukcí či oprav.

Velké vodárenské stavby se dotknou každého obyvatele města. Co by měli lidé vzít v úvahu, než je popudí, že jim kopete před okny?

Určitě nechceme lidi nějakým způsobem omezovat. Většina prací probíhá opravdu v ulicích, kde už jsou kanalizace a vodovody ve stavu, kdy je jejich výměna nutná. Bohužel se v Brně v období zhruba od konce druhé světové války do 90. let minulého století příliš do obnovy vodohospodářských sítí neinvestovalo. Reálně tak jsme dnes v situaci, kdy ani nejsme schopni obnovovat v rozsahu, v jakém bychom měli a potřebovali. Ročně zvládneme obnovit okolo 6 km, přičemž ideální tempo je 12 km za rok, toho ale nejsme schopni vůbec dosáhnout. A síť bohužel stárne. Stále ještě máme 2,2 km vodovodů a 13,8 km kanalizací uvedených do provozu v 19. století.

Dalším nepříjemným důvodem uzavírek ulic jsou zmíněné havárie, kdy jednoduše nejde dělat nic jiného, než zem otevřít a potrubí opravit nebo vyměnit. Tyto situace vyžadují operativní přístup a práce na nich jsou předřazeny ostatním plánovaným akcím. Rekonstrukce vodohospodářských sítí však nejsou hotové hned, především kanalizační stoky jsou uloženy ve značných hloubkách a při jejich obnově musíte dodržet všechny technologické postupy. Nejsou to akce na několik dní, potřebujeme čas, aby pak mohly kanalizace a vodovody a potažmo celé ulice sloužit další desítky let. Při současném tempu obnovy a postupné výměny sítí ve všech částech města Brna se totiž do ulice, ve které kopeme letos, dostanou naši následovníci za nějakých 200 let.

 

I vodárenství zaznamenává intenzivní technologický vývoj a posun, například se jedná o budování kolektorů neboli podzemních chodeb, do kterých se ukládají i vodovodní řady. Vodaři se však často musí vyrovnat s tak náročnými podmínkami, že nezbývá nic jiného než se vrátit v čase zpět.

Když se před třemi roky stala havárie na I. Březovském vodovodu, nacházelo se problematické místo v tak složitém terénu, že se tam pracovníci nebyli schopni dostat s běžně používanou technikou. Bylo nutné sáhnout ke stejným pracovním postupům, jaké užívali naši předci při budování prvních městských vodovodů. Nové potrubí se na místo dostávalo pomocí kladek a vše se opravilo ručně.

Dalším příkladem je výměna vodovodu na Bauerově, která se děje nyní. Práce jsou umístěny v technické chodbě zhruba 12 m pod vozovkou a vodovod se v ní musí ručně demontovat a stejným způsobem instalovat zpět.