Na počátku 19. století si na adrese Cejl 10 založil dílnu na výrobu sukna a kazimíru (starý druh vlnařské tkaniny, která se používala hlavně na kalhoty, lehké kabáty a svrchníky) soukenický mistr Karel Jan Příza (1781–1854). Díky úspěšnému podnikání pak na jejím místě a na parcelách dvou přikoupených domů postavil novou budovu, kde v roce 1815 na základě továrního oprávnění zřídil první českou textilní manufakturu v Brně.
Od konce 18. století se v Brně prudce rozvíjel textilní průmysl, což městu, jak je všeobecně známo, vyneslo přezdívku moravský Manchester. Ačkoliv většina továren byla v rukou německy mluvících podnikatelů, kteří určovali tempo rozvoje a měli na něj zásadní vliv, existovaly i české (a čestné) výjimky.
K nim patřil například brněnský textilní továrník Karel Jan Příza se svou manufakturou na Cejlu, tedy v místech, kde se formovala průmyslová tvář Brna a psaly se dějiny zdejšího podnikání. Bývalá továrna s mansardovou střechou stojí na jedné z páteřních ulic širšího centra města dodnes.
Příza pocházel z rodiny řezníka, který bydlel na předměstí Dolní Cejl. Ve šlépějích otce, který zemřel, když synovi byly tři roky, nešel. Vyučil se soukeníkem a jako tovaryš pracoval u Johanna Christiana Biegmanna v Zábrdovicích.
Tam rychle pochopil, že industriální doba přeje odvážným. Když se osamostatnil a dosáhl mistrovského práva, zřídil si roku 1802 na Cejlu první dílnu na výrobu sukna a kazimíru. Ke stavbě s dílnou brzy přikoupil dva vedlejší domy, v letech 1810–1811 nechal všechny tři zbourat a na jejich místě vystavěl novou jednoposchoďovou továrnu. Na konci parcely, u Svitavského náhonu, k ní přibyla ještě barevna.
V roce 1815 už měl Příza v provozu 14 tkalcovských stavů, zaměstnával mnoho lidí a ročně vyráběl kolem 500 kusů sukna, které šlo na odbyt ve všech částech monarchie, v Polsku i Rusku. Úřady mu však udělily jen jednoduché tovární oprávnění, které ho nezbavilo některých cechovních nařízení, např. měl omezené možnosti při skladování hotového zboží.
Podnikatel se nevzdal. Rozšířil dílny na 18 velkých a 5 malých stavů, odkoupil valchu a produkci zvýšil na 800 kusů ročně. O jeho výrobky měli zájem dokonce až v Turecku a jeho jmění se odhadovalo na 143 tisíc zlatých (v roce 1850 byl údajně průměrný roční plat vyššího úředníka 500–700 zlatých, dělníka 100–200 zlatých). Když v roce 1820 o oprávnění znovu požádal, získal konečně plné zemské tovární privilegium.
Empatie k dělníkům podnikání prospívá
Karel Jan Příza se podle historiků snažil zajistit lepší podmínky i pro své dělníky, což v době počínající industrializace nebylo samozřejmé. Také je v letech 1816–1818, kdy výrobu postihla krize, nepropouštěl – a to se mu později vyplatilo.
Úspěch mu umožnil i výraznější společenský vzestup. Roku 1825 koupil zámek v Konici v okrese Prostějov, nákladně jej opravil a s rodinou se tam odstěhoval. V roce 1830 předal svůj podnik synům. Zemřel pravděpodobně v roce 1854, některé prameny však uvádějí i léta 1853 či 1852.
Na konci 60. let 19. století odkoupila budovu na Cejlu od Přízových firma Strakosch & Weinberger, později v podnikání pokračoval už jen Adolf Weinberger a jeho dědicové. Továrna rostla o další křídla, haly a provozy a stala se součástí prudkého rozvoje moravského Manchesteru. Weinbergerům patřila až do roku 1949. Po znárodnění sloužila Mosilaně, dnes v části prostor sídlí státní úřady.
Karlu Janu Přízovi (1781–1854), prvnímu českému textilnímu podnikateli v Brně, který v době ovládané německy hovořícími továrníky dokázal prosadit české jméno i vlastní vizi, byla v roce 1946 v katastru Trnitá dedikována ulice – Přízova.
