Fakultní nemocnice u sv. Anny léčí, vzdělává a slaví jubileum

K nejstarším zdravotnickým institucím v Brně i v České republice patří Fakultní nemocnice u sv. Anny. Od jejího otevření v budovách bývalého kláštera dominikánek u sv. Anny, k němuž daly impuls josefínské reformy v poslední čtvrtině 18. století, uplynulo 2. ledna 240 let.

Kořeny jubilující nemocnice sahají až do 14. století, kdy v prostoru tehdejšího Starého Brna začala působit první charitativní a ošetřovatelská zařízení spojená s klášterem dominikánek u sv. Anny. Tady se zrodila tradice péče o nemocné, poutníky i nejzranitelnější obyvatele města, která se později stala základem pro moderní nemocniční komplex.

Za josefínských reforem, které usilovaly také o centralizaci a modernizaci zdravotnictví, byl klášter roku 1782 zrušen. Jeho budovy nejdříve sloužily jako vojenský špitál, ale poté byly adaptovány na c. k. Všeobecný zaopatřovací ústav, který v sobě slučoval nemocnici, porodnici, nalezinec, sirotčinec a ústav choromyslných. Činnost a provoz zahájil 2. ledna 1786. Brno s předměstími mělo v té době údajně asi 19 tisíc obyvatel, kterým nemocnice nabízela přibližně 80 lůžek.   

Staré Brno, kde nemocnice sídlila a sídlí, představuje jednu z nejvýznamnějších a historicky nejživějších částí města. Už od počátku 13. století měla postavení nejdůležitějšího předměstí Brna na dálkové cestě od jihu.

V sepětí s augustiniánským klášterem, kde působil například Johann Gregor Mendel, se tady po staletí koncentrovala duchovní, vědecká i kulturní činnost. Umístění nemocnice do tohoto prostředí tak nebylo náhodné – už od počátku byla pevně propojená s rytmem městského života.

Přestavba přinesla novorenesanční image

Během 70 let od založení nemocnice, tedy zhruba v 60. letech 19. století, vzrostl počet obyvatel Brna na asi 70 tisíc a zdravotnické zařízení disponovalo více než 500 lůžky, ale staré klášterní budovy už jeho provozu nevyhovovaly. Proto padlo rozhodnutí, že se na jejich místě postaví nová zemská nemocnice.

Z iniciativy staročeského politika Aloise Pražáka byl osloven vídeňský architekt Theophil Hansen, s nímž zmíněný politik spolupracoval na jiných projektech (Besední dům, Pražákův palác).

Hansen navrhl přestavbu areálu v novorenesančním stylu, při níž vycházel z původního ideového plánu moderní nemocnice od inženýra u zemského stavebního úřadu Františka Přerovského. V letech 1865–1868 ji realizoval brněnský stavitel Mořic Kellner.

Dominantu velkého nádvoří a celého prostoru nemocnice tvořila ústavní kaple sv. Anny. Je dodnes obdivována pro dokonalou novorenesanční symetrii prostoru i pro skvělou akustiku. Za socialismu, tedy od 2. poloviny 20. století, zažívala zlé časy a chátrala, byla dokonce využívána jako skladiště. V roce 1998 prošla na popud pacientů a zaměstnanců nemocnice rekonstrukcí, pak byla přístupná jen příležitostně. Od roku 2009 slouží jako kulturní centrum.

Uzdravování od počátku napomáhala i velká zahrada, kterou navrhl tehdy známý a zaměstnávaný brněnský zahradník Antonín Šebánek.

Nemocnice stále rozšiřovala a modernizovala svá oddělení, zaváděla nové léčebné postupy a reagovala na potřeby rostoucího města i celé Moravy. V roce 1919 se stala výukovým pracovištěm pro Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity a dnes je moderním komplexem, který je s fakultou stále propojený.