Je obskládané šedými boxy a pneumatikami v modrých policích a v prostorné hale v kampusu VUT v Králově Poli se trochu ztrácí. Není divu, žádný obr, ale docela lehké jednomístné závodní auto na elektrický pohon. Přesto vyvine až 120kilometrovou rychlost a svého tvůrce, studentský tým TU Brno Racing, vyneslo v poslední sezoně na 17. příčku ve světovém žebříčku soutěže Formula Student. Letošní vedoucí týmu Marek Viktořík popisuje průběh soutěže i kolik času a peněz konstrukce vozu stojí.
Aktuálně jste ve světovém žebříčku závodů Formula Student sedmnáctí, v Evropě osmí. Jak se určuje vítěz daného ročníku?
Cílem je za rok postavit monopost formulového typu. Od září do prosince se pracuje na návrhu, od ledna do dubna běží výroba. 26. dubna na Špilberku plánujeme rollout (veřejné odhalení závodního auta – pozn. red.), to výrobní fázi ukončí a pak se přechází do testovací fáze, která se uzavře v červenci. O prázdninách bývají závody. Letos jedeme na tři, každý závod trvá týden, takže je to dost časově a finančně náročné. Samotný závod je složený ze statických a dynamických disciplín. Nejdřív za námi do pitu (závodního boxu – pozn. red.) přijde pět šest rozhodčích, každý hodnotí svoji kategorii, např. dynamiku vozidel, aerodynamiku, podvozek, powertrain systémy (hnací ústrojí – pozn. red.) nebo management týmu. Musíme co nejlépe obhájit návrh a design formule, ale taky ji nacenit a vytvořit dokument, kde popisujeme výrobu všech dílů. Poslední statickou disciplínou je byznys plán, kdy musíme vymyslet, jak bychom vůz prodali do reálného světa. Nejde jen o to, aby formule jezdila, ale aby tomu tvůrci rozuměli. Připomenu, že všechny disciplíny jsou prezentované v angličtině. Pak přichází na řadu dynamické disciplíny: akcelerace na 75 metrů, kdy musíme co nejvíc zrychlit, osmičky mezi kužely, autokros a královská disciplína endurance, která trvá většinou 20 minut a jede se 22 kilometrů. Z endurance se pak počítá spotřeba energie, jak je vůz efektivní. Dohromady disciplíny dají až tisíc bodů, sečteme je za všechny podniky, znásobí se to koeficientem, jak je závod kvalitní, a z toho vyjde celkové pořadí.
TU Brno Racing už soutěží od roku 2010. Proč jste před pár lety přešli ze spalovacích motorů na elektřinu?
Hlavně kvůli konkurenci, nejlepší týmy z celého světa se rozhodly pro elektrický pohon a v kategorii spalovacích motorů už v podstatě nebylo proti komu závodit. Ve velikosti toho monopostu elektřina dává smysl. Ovládání a řídicí systémy pro elektřinu jsou mnohem lepší, je možné mít motor v každém kole, což u spalovacího nejde. Nahrává tomu i profil tratí, jsou hodně technické a pomalé, maximální rychlost je 120 kilometrů v hodině. Obecně i automotive trendy tomu dost napomáhají.
Kolik existuje českých týmů?
Kromě našeho ještě pražský, na ČVUT, to je náš největší konkurent. Oni ještě do minulé sezony stavěli jak spalovací, tak elektrickou formuli, ale pro letošní sezonu už mají jenom elektrickou. Pak je tu tým z Plzně. Ti taky staví elektrickou, ale jsou ještě v počáteční fázi a celkově bojují s postavením vozu jako takového, mají dost problém jak s lidmi, tak s financemi. A pak je Liberec a Ostrava a ti staví spalovací a pak ještě jedna spalovací formule vzniká v Praze na zemědělské fakultě.
Na vývoj, stavbu a samotné závody si peníze sháníte sami. Kolik potřebujete ročně?
Kolem osmi milionů korun na sezonu, celkově na chod týmu. Kolem dvou milionů nám dává škola, další část sháníme od našich sponzorů, kteří nám buď dávají finance, nebo třeba u nich potřebujeme obrobit nějaký díl nebo nám dodají to, co zrovna potřebujeme. Pro zajímavost, rozpočet prvního světového, konkrétně německého týmu jsou dva miliony eur.
Dostávají členové vašeho týmu za práci odměnu?
Je to dobrovolná činnost. Odměnou jsou hlavně zkušenosti. Když se chcete dostat třeba do formule 1 nebo do rallye, jedna z cest vede přes Formula Student. V životopisu to vypadá dost dobře. Hodně partnerů z automotive s námi spolupracuje, oni na Formula Student slyší a ví, že ten člověk nemá jenom teoretické znalosti ze školy, ale i nějaké praktické. A že je schopný fungovat v týmu, dokončovat projekty a pracovat pod časovým tlakem. I když třeba vezmete brigádu, tak se tam nedostanete k tak složitým úkolům, co tady řešíme.
Je o účast v týmu zájem?
Myslím, že jo, ale nějaké finance na pokrytí životních nákladů by se hodily, např. stipendia. Lidé to tady dělají primárně z nějaké vášně a potenciálu do budoucna, ale určitě by to pomohlo. Jednáme s rektorem, aby se projekt zahrnul do vyučování, odpovídá to i moderním trendům, formě projektové výuky.
Je pro vás těžší sehnat dobrého konstruktéra nebo dobrého závodníka?
Ono je to omezené, pilot nesmí mít profesionální licenci. Chceme, aby tu lidi primárně pracovali a ježdění by bylo spíš za odměnu. V poslední době jsme zjistili, že máme skryté talenty v řadách našich konstruktérů, takže budeme hledat mezi nimi, budeme se snažit si piloty vychovat.
Jste letošním vedoucím týmu. Bývá to funkce na rok nebo i déle?
Většinou je to tak, že vedoucí nějak rostou a rok stačí, často pak člověk i odejde. Já bych chtěl být součástí týmu dál, ale už asi ne ve vedoucí roli. Nastoupil jsem sem před čtyřmi lety, což odpovídá, vedoucí už by měl být zkušenější, měl by tady být aspoň tři roky, aby věděl, jak tým funguje. Po roce ale vedoucí už zpravidla nemá týmu co dát, taky je to časově náročné, takže by ho měl někdo vystřídat.
Co máte na starosti? Trávíte pořád i čas v dílně?
Pořád jsem tu. Abych věděl, jak vše organizovat, tak tu musím být. Aby nenastaly problémy, a když třeba nastanou, abych je řešil. Další rolí je komunikace, jak se sponzory, tak se školou. Mám na starosti i finance, ale hlavní je ta organizace týmu, protože nás je padesát šedesát z různých fakult. Vesměs je to VUT, ale začínáme nabírat lidi i z Masarykovy univerzity, třeba z Fakulty informatiky kvůli softwarové stránce, ale hodí se i studenti z ekonomky, marketingu a podobně. Nebráníme se nikomu, záleží, koho projekt nadchne. Kdo má zájem o motorsport, má dveře otevřené.
Kolik hodin denně touhle prací strávíte?
Osm hodin denně, tak zhruba. Většinou skončíme ve škole a jdeme sem, býváme tu dejme tomu do 22 hodin. Ono se to ale prolíná, nepracujeme jen na formuli, ale i do školy, máme tu kolektiv. Bývá to nárazové, někdy tu strávíme fakt celý den nebo i noc, když se nestíhá.
Testovali jste i samořídící auto, jak to dopadlo?
Je pořád ve fázi vývoje, ještě nebyl úplně prostor ho pořádně otestovat, protože jsme pak upřednostnili spíš jízdu s pilotem. Pro letošní sezonu chceme starší auto nechat primárně na autonomní ježdění a to druhé, které vznikne za měsíc (rozhovor se uskutečnil v půlce března – pozn. red.), bude řídit pilot.
Čili budete mít auta dvě.
Ano, budeme mít dvě, ale v určité fázi sezony je zas sjednotíme do sebe, protože auto musí být schopné jezdit jak autonomně, tak s pilotem. Proto už budeme na závěr testovat jen jeden vůz. V největším závodě, v Německu, je už podmínka mít autonomní funkce, některé disciplíny se jedou jak s pilotem, tak bez něj. Kdybychom neměli autonomní funkce zprovozněné, ztrácíme body.
Ve vašem týmu, podobně jako na celé univerzitě, převažují muži. Všímáte si při mezinárodních závodech, že by v zahraničních týmech bylo žen víc?
V minulosti byly v týmu maximálně jedna dvě ženy, ale po letošním náboru nových členů se tahle situace dost změnila a z celkového zhruba 50členného týmu je asi osm žen, takže je jenom otázka času, kdy se to bude víc a víc narovnávat. V zahraničních týmech je to obdobné. Vidím tam vzrůstající tendenci, že se ženy začnou víc prosazovat ve formuli a obecně v technice.
Závodí ženy jako pilotky?
Ano, dost se využívají právě na disciplínu akcelerace, protože tam nejvíc rozhoduje váha.
Letošní rollout pojmete ve větším stylu pro veřejnost na Špilberku. Čí to byl nápad?
Hledali jsme nějaké veřejné místo, protože se to většinou odehrávalo tady na škole, spíš pro naše sponzory, rodinu a celkově víc pro nás. Ale takto jsme formuli chtěli víc propagovat ve veřejném prostoru. Na Špilberku jsme fotili kalendář, proto nás napadlo, že by to bylo vhodné místo. Navíc letos VUT slaví 125 let, takže i proto jsme to chtěli pojmout víc veřejně a zahrnout akci do oslav toho výročí.
Studentská formule
Formula Student je evropskou odnoží původně americké soutěže univerzitních týmů, jejíž počátky sahají do 80. let. Na Starý kontinent se myšlenka dostala koncem 90. let. Kromě USA a Evropy se soutěží také v Brazílii, Japonsku, Indii nebo Austrálii, závodů se účastní přes 800 týmů.
Cíl zůstává nezměněn – ukázat schopnost postavit vlastní jednomístné závodní auto, které musí být dobře ovladatelné, výkonné, spolehlivé a zároveň bezpečné. Úkolem každého týmu je sehnat si na to také veškeré prostředky. Vítězný tým každého závodu je určen na základě bodového hodnocení ze statických a dynamických disciplín. Kromě kvality vozu samozřejmě sehrává roli také zručnost samotného závodníka.
Tým TU Brno Racing složený převážně ze studentů Vysokého učení technického v Brně postavil první vůz pojmenovaný Dragon 1 pro závodní sezonu 2010/2011. V sezoně 2020/2021 se jubilejní desítkou uzavřela éra spalovacích motorů a tým přešel do elektrické kategorie s formulí Dragon E1. S posledním vozem Dragon E3 drží 17. pozici ve světovém žebříčku.
Aktuálním vedoucím týmu TU Brno Racing je zkušený člen Marek Viktořík, student magisterských oborů Automobilní a dopravní inženýrství na Fakultě strojního inženýrství a Expertní inženýrství v dopravě v Ústavu soudního inženýrství, obojí spadá pod VUT v Brně.
