Peer klub Střízlík má dveře otevřené pro všechny

V létě začal na Moravském náměstí 3 fungovat první peer klub, který pomáhá lidem bojujícím se závislostmi. Jmenuje se Střízlík a kromě alkoholu – k čemuž odkazuje název – se tu zabývají dalšími legálními drogami, jako je hazard, návykové léky, kratom nebo počítačové hry. O jeho chod se starají pouze lidé, kteří si zkušeností se závislostí sami prošli, takzvaní peeři. Jak to v klubu chodí, nám představila jeho koordinátorka Eva Brázdová Jagelská.

Peer klub Střízlík se otevřel na konci července. Proč vznikl?

Byl to nápad našich peerů z Renadi. To je nezisková společnost, která se věnuje lidem závislým na legálních látkách. Jedná se třeba o digitální závislosti, pornografii, gambling, kratom, online sázení a samozřejmě alkohol. V Renadi přišli s nápadem, že by bylo fajn vytvořit místo pro setkávání lidí se zkušeností se závislostí, kde by získali podporu. Na základě toho jsme udělali mapování v projektu Empatická podpora během procesu zotavení a z toho vzešla potřeba lidí, kteří jsou po léčbě nebo po komunitě nebo i uvažují o změně užívání, aby měli nějaký bezpečný prostor, kam budou moct chodit a budou tam s lidmi, kteří jsou naladěni na společnou vlnu. Takže na základě empatické podpory, kdy jsme vedli rozhovory s primáři, lidmi se zkušeností i se sociálními pracovníky, nám vzešlo, že nejproblematičtější je trávení volného času, a my chceme, aby ti lidé měli kde být a nebyli sami, protože samota potom může vést k tomu, že začnou znovu užívat.

V čem je klub Střízlík výjimečný a jak se liší od jiných podobných služeb v Česku?

Je to úplně něco nového, protože klub Střízlík vedou pouze lidé se zkušeností se závislostí, tedy peer pracovníci. Máme samozřejmě naši garantku, Terezu Janačíkovou Novákovou, spoluzakladatelku organizace Renadi. Ta dohlíží jako odborník, ale jinak jsme tady ryze lidé se zkušeností. Zapojování takových lidí se postupně začíná uplatňovat v různých oblastech života, zejména v oblasti duševního zdraví, ale v adiktologii se zatím děje jen pozvolna. Naším cílem je prosadit peerství právě i do české adiktologie. Chceme, aby vznikla registrovaná služba, kdy lidé se zkušeností pomáhají závislým. Ve Velké Británii nebo v severských zemích je to už úplně běžné a kluby tam fungují.

Jste tedy jediná iniciativa u nás?

Ano, víceméně ano. Existuje tedy klub v rámci Psychiatrické nemocnice Bohnice, jenže ten je navázán přímo na instituci a bere klienty odtud. Do Střízlíku může přijít každý.

Říkáte každý. Musí splňovat nějaké podmínky?

Máme pravidlo nula – člověk sem musí přijít střízlivý. Opravdu je to nepřekročitelná hranice. Jiné chování nelze tolerovat už kvůli bezpečí klientů a v případě podezření dáváme dýchnout. Můžou sem přijít lidé, kteří jsou právě po léčbě, nebo ti, kteří mají pocit, že hodně pijí, a chtějí to změnit. Jednoduše chtějí opustit chození do hospod a hledají místo, kde trávit volný čas s lidmi, kteří rozumí jejich problémům. Naším klientem je také veřejnost a my se snažíme propojit tyto dvě komunity a destigmatizovat problematiku závislosti. Dveře máme otevřené pro všechny.

Na Moravském náměstí máte otevřeno přes měsíc. Jak zatím hodnotíte fungování klubu?

Peer klub existuje déle. Zakládaly jsme ho s kolegyněmi úplně na koleně. Ve třech lidech jsme začali lektorovat různé aktivity pro klienty. Podle toho, kdo co uměl, začali jsme dělat čínskou medicínu, tabatu, kvízování. Založili jsme klub abstinujících turistů a vydávali se na výlety. Takhle to fungovalo rok, potom jsme získali velký projekt a mohli jsme se přesunout do vlastních prostor. Nyní máme otevřeno každý všední den a dvakrát denně nabízíme individuální konzultace, kam se můžou klienti objednat nebo v případě krize přijít bez objednání. Každý den máme kavárnu, kde si můžou přijít udělat kávu a posedět si tady a popovídat si. A každý den pořádáme nějakou aktivitu, jógu, cvičení, deskové hry, meditaci, frekvenční léčbu, tradiční čínskou medicínu, filmový klub a teď budeme pracovat i na sdílení peerských a klientských příběhů a na zapojování klientů do chodu peer klubu. Naším cílem je předat jim kompetence a tvořit klub dohromady.

Jaký je o službu zájem? Vnímáte nárůst klientů po otevření nových prostor?

Když se budeme bavit obecněji, tak návrat do reality po léčbě je nejkrizovější bod. Člověk si musí najít úplně novou identitu. Nemůže se vrátit do starých kolejí, protože ty byly vždycky spojeny s užíváním. Pravidelně docházíme za pacienty do Psychiatrické nemocnice v Černovicích a tam je seznamujeme s chodem klubu. A opravdu často, když dokončí léčbu, tak se tady u nás ukážou. Zájem tedy máme velký a jsme rádi, že si nás lidé najdou i sami.

Jak mohou běžní lidé, kteří nemají zkušenost se závislostí, podpořit někoho, kdo se snaží abstinovat?

Na tuto otázku nejde odpovědět obecně, je to velmi individuální, ale určitě by lidé měli vyhledat odborníka, který jim poradí, jak v daném případě nejlépe postupovat. My pomáháme hodně i rodinným příslušníkům nebo blízkým lidí se závislostí. Kromě individuálních konzultací pořádáme také besedy na téma spoluzávislost, kde se sdílejí zkušenosti, jak nejlépe pomoci. Kdokoliv, kdo má o toto téma zájem, se také může zúčastnit workshopů v naší Renadílně či nějaké akce a poznat tento svět přímo od lidí, kteří to žijí.