Sandra Silná nejenom vede Husův sbor na Botanické ulici, stala se také důležitou součástí duchovního života v Brně. Obřady, které vede, nutí lidi přemýšlet bez ohledu na vyznání. Povídaly jsme si o tom, jaké jsou Vánoce „ve službě“, odkud se berou rituály nebo kde hledat advent v sobě. A protože se se Sandrou známe, v rozhovoru si tykáme.
Na začátek položím tu nejdůležitější otázku: jsi tým kapr, nebo řízek?
To je dobrá otázka. 🙂 Jsem tým řízek a salát bez salámu a majonézy. Bonusová odpověď – řízek musí být telecí a salát vídeňský, ale pokud si ho neudělám, tak ho nemám.
Setkáváme se před adventním obdobím, všechno se připravuje, ale Vánoce jsou zdánlivě daleko. Jak se jako farářka chystáš na tuto část roku?
Když to vezmu ještě trošku v duchu humorné první otázky, tak já už jsem první, co jsem musela, udělala. Brno je letos vyhlášeno evropským hlavním městem Vánoc, což všichni víme, tak jsem v předstihu sestavovala program na adventní a vánoční dobu do kostela. Na začátku chystám seznam bohoslužeb a vymýšlím případně doprovodný program. Toto byl první krok. Jinak v tuto chvíli se to celé točí spíše kolem organizace. Znamená to nezapomenout koupit vánoční stromek do kostela, vánoční dekorace – věnec, svíčky. Zařídit hudební doprovod. Toto je listopad na faře. Z příprav se jinak těším na vítání betlémského světla, letos se bude konat ekumenicky s koncertem a společnou modlitbou několika církví.
Jak vypadá Štědrý den farářky? Jak moc se liší od běžného rodinného, který asi každý známe?
Na Štědrý den držím půst, to jsem si přinesla už z dětství. Měli jsme to takhle doma nastavené, čekali jsme na zlaté prasátko. Součástí dne je vždy procházka, otužování koupelí ve Svratce. Už to tak mám mnoho let, že na Štědrý den plavu v přírodě. Jinak Vánoce nemám koncentrované přímo na Štědrý den jako většina rodin. Den před svátky vozím staršího syna k tatínkovi do Prahy, protože Vánoce tráví spolu. Zároveň vymýšlím, co s mladším synem, jelikož v noci mám bohoslužby a ještě ho nemůžu nechat samotného. Většinou toto musíme nějak doorganizovat. Poslední roky se stalo pravidlem, že zvu na večeři někoho z přátel, kdo by byl sám. V noci mě pak čeká bohoslužba a ráno další.
Ve své profesi máš setkávání s lidmi přímo povinné. Vnímáš třeba rozdíl v naladění lidí o Vánocích? Působí svátky na mezilidské vztahy? Proč se ptám – ačkoli jsme jeden z nejsekulárnějších států, jsou křesťanské Vánoce něco, na co si nenecháme sáhnout.
Myslím si, že tohle je otázka opravdu na každého jednotlivě, jakýma očima a vnitřním naladěním se na ty dny dívá. Já vnímám Vánoce i s tím backgroundem, co mám ze školy a profese, že není úplně jisté, že se Ježíš narodil ve dnech, kdy my slavíme Vánoce. Jiná náboženství slaví své obdobné svátky světla v odlišném termínu. Respektuji, že evropské pojetí není střed světa. Zároveň jsou pro nás svátky důležitým zastavením. Abych se vrátila k otázce. Během adventu bývá vše hektické – na jedné straně jsou obchody s touhou prodat, protože je prostě potřeba mít perfektní Vánoce. Z toho roste frustrace. Tomuto nepropadám a snažím se lidem sdělit: nevyčítejte si, že jste nedokázali nachystat svátky jako z katalogu, protože svátky by o tom být neměly. Zároveň může být u lidí přítomný i smutek, nejsou nebo nemůžou být těmi, s nimiž by chtěli. Vánoce dokážou přinést mix emocí, někdy docela sladkobolný. Svoji úlohu farářky vnímám v tom lidi povzbudit, pohladit. Říct: nedělejte si to, odpusťte si to. Opravdu jsou to posvátné dny, jde o přerod, propojení nebe a země. Součástí je i zimní slunovrat, což je doba ztišení, klidu, zvnitřnění.
Teď jsi mluvila o procesu adventu, co jsou východiska pro tebe?
Snažím se s těmi principy žít celoročně, není to nastavení jenom pro období adventu nebo Vánoc. Důležitý je pro mě prostor pro rituály. Třeba dneska ráno, když děti odešly do školy, do školky, tak jsem šla cvičit. Ta hodina nebo necelá hodina, protože chodím pořád pozdě, je čas pro setkání se sebou, se svým tělem. Navnímat jej pod různými váhami, činkami nebo cvičením. Mám díky tomu prostor uvědomit si, jak se cítím. Stejně to mám i s otužováním. Možná jde o kontakt s přírodou, něčím, co je silnější než já, a díky spolupráci mě to může posílit. Tady nacházím momenty ztišení a vytvářím si je celoročně.
Máš nějakou tradici, která je tvému srdci nejblíže?
Kromě tradic, co jsem už zmínila, mám i svoje vnitřní, osobní. Během adventu se cíleně snažím setkávat s lidmi, na které jsem neměla během roku tolik času. Vidět se s přáteli a opravdu si naplánovat setkání a omezit hektičnost spojenou s tímto obdobím. Nechci překotně doma uklízet a shánět všechno možný, spíš se zaměřuji na osobní a vztahovou rovinu. Moje Vánoce jsou za posledních 20 let fakt ve službě. Netýká se to jen tradiční „půlnoční“, bohoslužby jsou během celého období. Je to pro mě čas ještě intenzivnější služby v kostele než třeba jindy.
A co lidé, kteří nepatří k žádné církvi, ale svoji spiritualitu třeba nějak hledají? Rituály jsou pro nás důležité od nepaměti.
Rituály nemusí být nutně spojené s církevní institucí. Člověk si je vytvářel a vytváří sám. Zároveň jsou navázané na vnímání toho, kdo jsem, co mne obklopuje a přesahuje. To je základ rituálu, s vědomím svého já se chci vztáhnout k vyššímu. Může to být něco kolem mě, případně co mám v úctě, čeho si vážím. Vlastně popisuji vznik primitivních náboženských rituálů. Dodneška jsme se v tomto moc nezměnili. Bez ohledu na instituci si každý může vytvářet svoje rituály. Nejdůležitější je začít se ptát: Kdo jsem? K čemu tíhnu? Kam jdu? Co potřebuji, abych byla šťastná a spokojená? Co mě v životě naplňuje?
Jak se díváš na předsevzetí? Může mít vůbec úspěch start takto uprostřed zimy?
Já vím, že to není moc populární, dávat si novoroční předsevzetí a měnit život zrovna v zimě, ale je to zároveň příležitost. O svátcích jsou lidé doma nebo na chalupách nebo kdekoliv jinde. Jde o to, že máme prostor vybočit z ročního koloběhu a setkat se s tichem. Setkat se se sebou. Setkat se s něčím, co nás přesahuje, a nechat to k sobě promluvit. A mnohdy nás to přivede k potřebě změny. Toto je myslím poselství Vánoc.
Sandra Silná
Husitská farářka, environmentalistka, včelařka, zahradnice, pivovarnice, matka – Sandra Silná v sobě spojuje toto všechno a mnoho dalšího. Pochází z Nymburka, ale od roku 2016 působí jako farářka v Husově sboru na Botanické ulici v Brně.
Kromě husitské teologie vystudovala také psychosociální studia a judaistiku na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 2007 působí jako farářka. Začínala na pražském Břevnově, kde se starala o komunitní akce. Pracovala také jako generální sekretářka Ekumenické rady církví v České republice.
V Brně dále vystudovala humanitní environmentalistiku a pokračuje na doktorském stupni. Pracovala v různých profesích, například provozovala v Nymburce čajovnu. Věnuje se včelařství a vaření piva značky Božínku.
Kromě tradičních církevních rituálů, jako jsou bohoslužby, svatby nebo pohřby, provází páry i rozvodovým rituálem. Velkou péči věnuje komunitě, a to například pořádáním brunchů (složenina ze slov breakfest = snídaně a lunch = oběd – pozn. red.).