V říjnu 1935, tedy před 90 lety, nastala zřejmě příznivá hvězdná konstelace, pod níž se na Moravě narodily tři výrazné umělecké osobnosti: v Prostějově básník, dramatik, překladatel a publicista Antonín Přidal (13. října) a v Brně básnířka a spisovatelka Viola Fischerová (18. října) a hudební skladatel a varhaník Zdeněk Pololáník (25. října).
Autor přísný k sobě i k jiným
Když v roce 2015, dva roky před smrtí, vydal Antonín Přidal básnickou sbírku Zpovědi a odposlechy, brněnský dramaturg a režisér Miroslav Plešák ji charakterizoval jako neúprosnou poezii rozkoše i bolesti z myšlení, plnou zvědavosti a údivu, překvapení, vtipu ironického i dětsky hravého. Vystihl tak vlastně celý Přidalův umělecký i filozofický naturel.
V Brně vystudovaný anglista a hispanista pracoval v 60. letech jako redaktor Československého rozhlasu a spolupracoval s časopisy Host do domu či Světová literatura. V období normalizace měl zakázáno publikovat, a tak se věnoval svobodnému povolání.
Po roce 1990 působil na Divadelní fakultě JAMU, kde založil ateliér rozhlasové a televizní dramaturgie. Spolupracoval také s Českou televizí, zejména na pořadech Klub Netopýr a Z očí do očí. Psal poezii, prózu, rozhlasové hry či eseje, cenné jsou i jeho překlady z angličtiny a románských jazyků. Proslavil se mimo jiné kongeniálním překladem Rostenovy humoristické knihy Pan Kaplan má stále třídu rád.
Z pozdní debutantky obdivovanou básnířkou
Ačkoliv byla Viola Fischerová vrstevnicí i múzou členů umělecké skupiny Šestatřicátníků, mimo jiné Václava Havla, sama byla jako velká autorka objevena až v roce 1993, kdy jí brněnské nakladatelství Petrov poprvé vydalo sbírku. Šlo o „básnické rekviem“ Zádušní básně za Pavla Buksu, tedy jejího prvního manžela, spisovatele s uměleckým jménem Karel Michal, který ve švýcarském exilu spáchal sebevraždu.
Básnířka prožila část života v exilu ve Švýcarsku a Německu. Studovala češtinu, polštinu i germanistiku a zabývala se kulturní a literární publicistikou, mj. pro Svobodnou Evropu. Její tvorba se vyznačuje fragmentárností, filozofickou hloubkou a výraznou autobiografičností. Psala také pro děti. Tři roky před smrtí, v roce 2007, vydala sbírku Písečné dítě, lyrickou reflexi svého pozdního milostného vztahu se ženou.
Skladatel pevně ukotvený ve víře
Jeho zvukomalebné příjmení spjaté také s půdou a dědictvím po předcích jako by Zdeňka Pololáníka předurčovalo k tomu, aby se stal jedním z nejvýznamnějších českých skladatelů druhé poloviny 20. století. Nebál se experimentovat, ale ctil také hluboké duchovní tradice.
Po studiích na brněnské konzervatoři a JAMU se v 60. letech zařadil mezi avantgardní Skupinu A a vytvořil jednu z prvních elektronických skladeb v Československu. Jeho tvorba však brzy nabyla hlubší duchovní rozměr. Pololáník nikdy neustoupil tlaku komunistického režimu, což potvrzuje i jeho žák Pavel Smutný: byl morální autoritou a neohroženě psal duchovní hudbu, ačkoli tím riskoval. Působil jako varhaník v Ostrovačicích, kde žil a tvořil, i v brněnské katedrále sv. Petra a Pavla.
Jeho dílo zahrnuje oratoria, kantáty, sbory, koncertní skladby, balety, muzikály i hudbu filmovou a scénickou. Vrcholem duchovní tvorby je opera Noc plná světla (2013). Založil Kabinet duchovní hudby na JAMU a ovlivnil generace studentů.
Antonín Přidal (13. 10. 1935 – 7. 2. 2017) – spisovatel, básník, publicista, překladatel, autor rozhlasových her, pedagog
Viola Fischerová (18. 10. 1935 – 4. 11. 2010) – básnířka, překladatelka, autorka knih pro děti
Zdeněk Pololáník (25. 10. 1935 – 12. 8. 2024) – skladatel, varhaník, pedagog
