Nostalgie může člověka přepadnout nejen nad černobílým rodinným albem, ale i na závodním okruhu za řevu motorů. Nevěříte? Tak navštivte Histo Cup, rakouský závodní seriál, který nabízí návrat do minulosti, boj silných strojů o každý metr i bohatý doprovodný program. Jeho závody se konají i v Česku. Esem soutěže je brněnský David Bečvář, dvojnásobný šampion této série a především milovník motosportu.
Seznamte prosím na úvod naše čtenáře s tím, co vlastně Histo Cup je.
Jsou to závody historických aut, jak název napovídá. Je tam přihlášených asi 300 aut, která závodí v různých kategoriích, formule, gétéčka (Gran Turismo, výkonná luxusní auta navržená pro cestování vysokými rychlostmi na dlouhé vzdálenosti – pozn. red.), youngtimery (vozy, které ještě nedosáhly statusu veteránů, ale už nejsou brány jako moderní – pozn. red.). Každá kategorie má svoje specifická pravidla, která jim umožňují či neumožňují úpravy, jež auto zlehčí, zrychlí a podobně. Královskou kategorií je K, tedy historici podle původních předpisů, a to jezdím já. Každá kategorie se hodnotí zvlášť, takže si nekonkurujeme, i když to tak na okruhu vypadá.
Co tenhle závodní seriál znamená pro vás?
Mně se motosport vždycky hrozně líbil. Když jsem byl malý, táta mě bral na Velkou cenu a mě tenkrát úplně uhranul Jaguar XJS. Nikdy mě ale nenapadlo, že bych s ním mohl sám jezdit. Někdy v roce 2010 jsem objevil Histo Cup a šel jsem se podívat na první závody na Slovensko. Jel jsem s nejmladším synem, tomu byly tehdy dva roky, chudák řval celou dobu, ale já to musel vidět a nasát atmosféru. Tehdy tam byl technickým komisařem pan Otto Tylmann, který měl české předky, takže mluvil česky. Což zjednodušilo vzájemné pochopení. Zároveň nám umožnil startovat v roce 2012 s autem, které ještě nesplňovalo vůbec nic, ale mohli jsme si to zkusit. Tak jsme k tomu přičichli a od té doby je to velká zábava.
Dva ze závodů tohoto seriálu se jely v květnu v Brně. Jeden jste vyhrál, v druhém jste musel odstoupit. Jaké z toho máte zpětně pocity?
Brněnský závod je vždycky stresující, protože člověk jede doma a chtěl by, aby to dopadlo dobře. Někdy se to povede, někdy ne – třeba před pěti šesti roky jsme tu chtěli zajet výsledek, a nakonec jsme nejeli ani jeden závod, protože auto nefungovalo. Jsem rád za tu výhru a už se těším, co bude dál.
Jak zatím hodnotíte letošní sezonu?
Nic moc. První dva závody v Mostě jsme vynechali. Konkurence je velká, ztratili jsme tím dost možná šanci bojovat o Zlatý ananas, tedy pohár pro vítěze. Takže jsem vlastně nedokončil tři závody ze čtyř a pravděpodobnost, že to bude mít někdo stejně, je malá. Ale auto vypadá slibně. Bude mít tak o padesát koní víc a vlastně ani nevím, jak se nám to povedlo. Bude to trochu poznávací, učící se sezona, zkusíme zajet i něco jiného než Histo Cup a budeme ladit, ale moc se na to těším.
Histo Cup v posledních letech roste, jak hodnotíte jeho vývoj?
Je to zajímavé, protože to navenek celé roste, ale trošku ubývá závodníků se silnými auty v kategorii K. Když jsem před 14 roky začínal, tak v ní byla většina aut. Vždycky to byla hlavní kategorie, to je doteď, ale už v ní není tolik jezdců a aut. Dost o tom mluvíme a přemýšlíme nad tím, ale ani jezdci, ani pořadatelé neví, jak přilákat víc závodníků. Fakt je, že velká auta jsou na provoz drahá a pravidla jsou stejná pro všechny kategorie a typy aut, takže před dvěma roky vyhrál sezonu malý fiátek pětistovka, protože jich v kategorii jelo hodně a čím víc účastníků, tím víc bodů. V kategoriích, kde je velký obsah (objem motoru – pozn. red.), se jich nepotká tolik. Vy takové malé auto sice za závod předjedete třikrát, ale nemáte za to žádný extra bod. Takže proč vlastně jet s velkým autem? Snad jen kvůli divákům. Každý se přijde podívat na jaguára nebo Pontiac Firebird, co řve a dělá na vás dojem. Jinak závodníky začaly lákat formule, ty jsou relativně levné a řídit to je zážitek. Takže Histo Cup roste, ale v naší kategorii ubývá účastníků, což je způsobeno modelem bodování. Nedávno jsme objevili sportovní sérii Tourenwagen Golden Ära, němečtí pořadatelé. Ti dávají dohromady historická auta ze zlaté éry sportovních cestovních vozů, kam zapadáme, a jezdí tam bývalí profesionální jezdci. To je pro mě čest si s nimi zazávodit. Takže to chceme zkusit.
Momentálně řídíte Ford Sierra RS 500 Cosworth. Proč jste si vybral právě tento vůz?
Původně jsme jezdili s jaguárem, ale nedávno byla jako historická brána auta do roku 1985. Pak se to posunulo do roku 1990, to je éra turbomotorů – a právě sem Ford Sierra patří. Zajímal mě a zároveň měl potenciál vyhrávat, takže proto.
Na jaký nejhezčí moment z historie závodění v tomto seriálu si vzpomínáte?
Zážitek byl vyhrát Histo Cup poprvé, v roce 2015, kdy v předposledním závodě mohl Roger Bolliger bodovat, ale upadlo mu kolo. Sešlo se všechno, co mohlo. V posledním závodě jsem musel jen dojet, jenže auto ještě hodinu před začátkem vůbec nešlo nastartovat, v elektrice byla nějaká závada. Takže mě manželka vzala do lesa kolem Red Bull Ringu na procházku, ať neumřu na nervy, a hledali jsme houby. A kluci mechanici na to přišli, hlavně Roman Pešek, to je nezmar, odstartovali jsme, dojeli a bodovali, takže to dobře dopadlo. A taky rád vzpomínám na poslední závod sezony v roce 2022 v Mostě, nádherné počasí, úžasná atmosféra a skvělý doprovodný program.
Založil jste i závodní tým DBRC. Co vás k tomu vedlo?
Praktické věci. Proclívání věcí, třeba komponent z Anglie, se dělá lépe, když jste firma. Pronájem reklamní plochy na autě nám pomáhá závodění financovat. Založení společnosti byl tedy ryze praktický krok.
Živíte se touto činností nebo ji máte od práce oddělenou?
Ne, jsem rád, když to vyjde šul nul. Určitě to není obživa, ale sport. Jsem rád, že se nám poslední dobou daří najít partnery, abychom pokryli náklady na sezonu.
Pokud jsem zaregistroval správně, závodí i váš syn. Odkoukal tenhle koníček od tatínka?
Myslím, že to svým způsobem zdědili všichni tři synové za velkorysé tolerance mojí ženy Lucie (smích). Nejstarší syn měl jet i v Brně, ale nestihl si udělat lékařskou prohlídku. Tak se chystáme, že společně pojedeme v Maďarsku na okruhu u Balatonu. Taky se všemi syny uvažujeme nad vytrvalostními závody jako rodinný tým.
