Centrum experimentálního divadla – tedy Divadlo Husa na provázku, HaDivadlo a Terén – má už od června nového ředitele. O tom, jak se zabydlel v Brně i ve funkci, co chystá i jak vnímá svou roli ředitele, jsme si povídali s Janem Búrikem. Dozvíte se také o nejbližších změnách v HaDivadle, které vstupuje do 50. sezony.
Jan Búrik. Foto: David Konečný
V sídle Divadla Husa na provázku pracujete tři měsíce, jak jste se s novou pozicí sžil? A už si tykáte s Brnem?
Myslím, že výhodou byl můj nástup ještě na začátku června, protože jsem zažil všechna divadla za provozu. V Divadle Husa na provázku vrcholil festival Provázek.open na Alžbětinské scéně a byli tam všichni herci a umělecké vedení. Díky tomu jsem si mohl trochu osahat dosavadní provoz všech scén. Naopak teď během léta zažívám tu druhou stránku věci, kdy si divadlo trochu oddechne a je čas plánovat nejen novou sezonu, ale také projekty do dalších let. Zároveň se blíží podzim (rozhovor vznikal v polovině srpna – pozn. red.) a velký návrat na divadelní prkna, takže už jsme v jednom kole. Když se přesuneme k Brnu obecně, je velká výhoda seznamovat se s městem v létě. Děje se tu mnoho festivalů, akcí a kultury obecně. Navštívil jsem třeba festival Pop Messe, několik letních kin a prostě si užíval prázdninovou atmosféru.
Chystáte už nějaké speciální projekty nebo spolupráce?
Záležitosti spojené s dramaturgickým směřováním a uměleckými projekty jednotlivých scén nechávám na jejich uměleckých vedeních. Na základě svého profesního zaměření nemám ambice být dramaturgem, ale chci spíše fungovat jako manažer. Nicméně určitou část programu a aktivit CED míním realizovat nadále. Například v rámci našich vzdělávacích aktivit připravujeme nyní s městem Brnem a s organizací Targeta, která se specializuje na kulturní negrantový fundraising, Den kulturního fundraisingu, který proběhne v listopadu. Patří k akcím určeným hlavně pro odbornou veřejnost. Iniciativa přišla z města, ale jde to ruku v ruce s tím, co jsem měl v plánu přinést pro zaměstnance CED. Jednotlivá divadla ale nabízí opravdu rozmanité množství programů. HaDivadlo vstupuje do výjimečné 50. sezony a také budeme v září rozhodovat, kdo se stane jeho novým uměleckým vedením. V jednom roce se v HaDivadle krásně propojí minulost s budoucností. A ani u dalších scén CED se nemusí diváci bát, že by nebylo z čeho vybírat. Divadlo Husa na provázku i Terén chystají krásnou sezonu.
Když jsme naťukli HaDivadlo a výběr jeho nového uměleckého vedení, kam by měla tato scéna dál postupovat?
Do výběrového řízení jsme zařadili dva, v kontextu českého divadla se dá říct velmi mladé týmy. Nerad bych to rámoval pouze věkem, ale je to trochu spjato s energií a jejich novým pohledem na divadlo. Vybírat budeme hned na začátku září. Oba týmy, které jsme oslovili, přistupují k divadlu zase trochu jinak než současné vedení. Ale snad můžu prozradit, že usilujeme o ještě větší otevírání HaDivadla. Opět se tu budou mísit jiné přístupy, než na jaké jsou diváci z minulých let zvyklí. Sám jsem zvědav, jak to dopadne.
Nemáte tedy v plánu projektovat do výběru svoje divadelní názory? Necháváte to na odborné výběrové komisi?
Možná jsou tam naprojektovány už tím, jaké týmy jsme oslovili do výběrového řízení. Podle mého názoru si HaDivadlo jakožto progresivní scéna zaslouží nové přístupy. Opravdu novou krev a nové impulsy. Budeme vybírat z mladých tvůrců, kteří třeba dříve nebyli uměleckými šéfy, ale mají zkušenosti z profesionálních scén – a to vnímám jako velký prostor pro další rozvoj HaDivadla.
Co pro vás jako ředitele Centra experimentálního divadla znamená experiment?
Pro mě je to třeba prostor pro zkoušení. Hledání nových postupů, vždy ovšem s možností chyby. Což se v běžném prostoru neděje. Směřování jednotlivých scén Centra experimentálního divadla, jak je nastaveno, dovoluje chybu. Nemůže se samozřejmě stávat, že to nebude vycházet pořád, ale je důležité nechat tvůrcům otevřené dveře, i když někdy vedou do slepé uličky. Ty nás nakonec taky hodně naučí.
Chodíme si do divadla odpočinout?
Ne. Nebo ne jenom. Hodně to vždy závisí na samotném divákovi. Já osobně ne, myslím si, že divák by si neměl jít do divadla odpočinout tím způsobem, že si sedne do sedačky a řekne si: Tak a teď mě bavte. Divadlo by mělo umět mluvit o těžkých tématech svým způsobem lehce, ale ne jednoduše. Může využívat různé formy a způsoby podání a předat divákovi myšlenku, emoci, zážitek. Nejhorší je, když člověk odejde z představení a nic s ním přechozích 90 minut neudělalo.
Řekl jste, že vnímáte svou roli spíše jako manažerskou. Co je tedy pro vás z tohoto úhlu pohledu největší výzvou? Jaký máte cíl?
Chci vytvořit uměleckým týmům co nejlepší pracovní podmínky. V návaznosti na svoji koncepci jsem si po svém nástupu aktualizoval priority v kontextu aktuální situace. Kromě hledání nového uměleckého vedení HaDivadla, což už se děje, bych chtěl rozšířit CED o tiskového mluvčího a trošku nakopnout propagaci a interní i externí komunikaci. S tím se pojí další rozvoj celkové značky Centra experimentálního divadla a jeho propojení s divadly, která jej tvoří. Zároveň bych se rád více věnoval fundraisingovým aktivitám na centrální úrovni organizace, samozřejmě s ohledem na potřeby jednotlivých divadel.
Práce s divákem či budování komunit okolo divadel patří mezi velké trendy. Má tato činnost podle vás smysl? Plánujete něco nového?
Jednotlivé scény kolem sebe už úspěšně komunity budují. Například pod HaDivadlo spadá Klub mladého diváka. Dále máme Divadelní třídu CED, o kterou je obrovský zájem. Teď jsme otevírali dvě třídy a v nové sezoně budou opět dvě. Dále fungují také další doprovodné programy a nedivadelní aktivity, které se kolem divadel dějí. Součástí je i atmosféra kolem jednotlivých scén a diváci trávící čas na představeních. To není automatická věc, ale velká práce všech v divadlech.
Velkým tématem pro kulturní sektor je v tuto chvíli chystaná legislativa, ať už status umělce, nebo změny ve statutu příspěvkových organizací měst. Jak se na tyto připravované změny díváte?
Status umělce se nás jako umělecké instituce přímo netýká. Rozumím jeho důležitosti v kontextu celé kulturní obce, ale nevěnuji se tomu úplně aktivně. Centra experimentálního divadla by se mohl dotknout zákon o veřejných kulturních institucích. Jeho konečná podoba nám teprve ukáže, odkud bychom se mohli odrazit. Zatím to vypadá na úplné předefinování pravidel pro zřizované kulturní organizace. Pokud by se staly veřejnou kulturní institucí, mohly by mít více zřizovatelů, nastala by tak možnost vícezdrojového financování. Zároveň by se změnil systém vedení institucí, kdy by mezi zřizovatelem a ředitelem instituce byla volená dozorčí rada složená z odborníků, a mnoho dalšího. Každopádně až praxe ukáže, jak bude tato nová forma provozování kulturních institucí funkční. A následně by proto bylo vše postavené na dialogu s městem jako zřizovatelem, zda by bylo odhodlané pro změnu.
Jan Búrik
Pražský rodák vystudoval produkci na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze. Před úspěchem ve výběrovém řízení na pozici ředitele Centra experimentálního divadla v Brně působil jako vedoucí produkce v Divadle Na zábradlí. Jako stage manažer se podílel například na festivalech Colours of Ostrava, Soundtrack Poděbrady nebo Super Bloom Festival v Mnichově. Během studií se věnoval produkci off programu činohry a Nové scény Národní divadla v Praze.
Svoji roli ředitele CED vnímá hlavně jako manažerskou, přičemž jeho úkolem je připravit podmínky pro práci uměleckých týmů jednotlivých divadel. Velkým tématem v tomto kontextu bude hledání cesty k celkové rekonstrukci paláce Hausperských z Fanálu na Zelném trhu, v němž sídlí Divadlo Husa na provázku a celé zázemí Centra experimentálního divadla.
