Český červený kříž přináší naději a oporu už 105 let

Před 100 lety vznikla brněnská a následně celorepubliková tradice vánočních stromů republiky s charitativním posláním, která – ač dvakrát přerušena totalitními režimy – žije dodnes. Ani letos pod stromem na náměstí Svobody nebude chybět bílá kasička Českého (dříve Československého) červeného kříže. Tato organizace byla v čerstvě samostatném státě ustavena v únoru 1919, tedy před 105 lety.

Poté, co po bitvě u Solferina roku 1859 viděl utrpení zraněných vojáků, kterým se nedostávalo pomoci, inicioval švýcarský obchodník Henri Dunant vznik mezinárodní společnosti pro pomoc zraněným. Stalo se tak v Ženevě roku 1863, organizace začala pomáhat pod ochranným symbolem červeného kříže a řídit se Ženevskou úmluvou přijatou o rok později.

Postupně tak začala vznikat celosvětová humanitární síť, k níž se v letech 1868–1870 oficiálně přidaly spolky Červeného kříže (ČK) také v Čechách a na Moravě, což byly tehdy součásti rakousko-uherské monarchie.

Jejich krédem, dodnes platným, bylo pomáhat všude, kde je potřeba, a všem bez rozdílu. V tomto duchu chystaly zdravotnické služby pro dobu války, snažily se školit ošetřovatelky, pomáhaly při živelních pohromách a epidemiích, podporovaly charitu a ve spolupráci s hasiči položily základy tzv. samaritské služby, předchůdkyně záchranné služby. Své zkušenosti pak zúročily za 1. světové války, např. při přepravě raněných.

Masovost humanitární práci nesvědčí

V Československé republice, novém suverénním státě, byla pak v únoru 1919 ustavena nová, samostatná národní společnost – Československý červený kříž (ČSČK), který se 1. prosince 1919 stal součástí Mezinárodního červeného kříže.

Koncepci jeho fungování v návaznosti na činnost rakousko-uherských spolků a na základě svých bohatých zkušeností z dlouholeté práce v sociální a zdravotní oblasti navrhla Alice Masaryková. Dcera prezidenta republiky pak v čele ČSČK stála až do své rezignace v roce 1938.

Kromě již zmíněných činností, v nichž navázal na své předchůdce, se ČSČK např. věnoval práci s mládeží v tzv. Dorostu ČSČK, provozoval zdravotní poradny, které poskytovaly i drobné úkony, jako injekce, výplachy, trhání či plombování zubů aj., nebo zakládal vlastní zdravotnická zařízení typu léčeben a sanatorií pro děti i dospělé a mnoho dalšího. Vděčíme mu také za rozvoj sítě stanic automobilové záchranné služby.

Za protektorátu Čechy a Morava se ČSČK nevyhnul perzekucím, v roce 1940 byl zrušen a jeho majetek byl předán Německému červenému kříži. Řada jeho členů pak spolupracovala s odbojem a mnoho z nich za to zaplatilo životem. Po válce organizace obnovila svoji činnost a významně pomáhala například lidem, kteří se vraceli z vězení, koncentračních táborů, z nuceného nasazení.

Komunisté pak ČSČK vzali jeho ekonomickou samostatnost a začlenili ho mezi společenské organizace Národní fronty. Na druhou stranu získal masovou členskou základnu (ale s množstvím formálních členů) a začal se věnovat i zcela novým činnostem, např. dárcovství krve.

Po listopadu 1989 a po rozdělení Československa v roce 1993 pokračuje nyní již Český červený kříž (ČČK) ve své sociální a zdravotní práci ne jako masová organizace, ale jako národní sdružení angažovaných a humanitárnímu poslání oddaných členů a členek.