To je zajímavá socha. Co to je? – Za touhle otázkou už nikdy nemusí následovat dlouhé ticho ani zběsilé prohledávání internetu. Stačí v mobilu otevřít novou aplikaci Lovci soch, která je zdarma k dostání pro iOS i Android. Vše se v ní dozvíte a ještě můžete soupeřit s ostatními uživateli o to, kdo nasbírá nejvíc úlovků. Nápad vznikl před dvěma lety na městském hackathonu. Víc nám za tvůrčí tým popsala Kateřina Havelková. S Katkou se známe, proto si v rozhovoru tykáme.
Popularizaci soch se věnuješ už léta, stojíš za Instagramem Brno sochařské (dnes v souladu s aplikací přejmenovaným na Lovci soch, pozn. red.), ještě když pracovalas na našem Odboru kultury, odvedlas kus práce na webové aplikaci Sochařské Brno, teď tu máme mobilní hru. Co tě na sochách baví?
Asi to, jak jsou dostupné. Člověk za nimi nemusí nikam do galerie, nepotřebuje kupovat lístek ani hlídat otevírací dobu nebo se omezovat termínem výstavy. Sochy tady prostě jsou. Dotváří a ozvláštňují veřejný prostor. Hlavně ve velkých městech jsou takovým vytrhnutím z konceptu.
Z toho plyne, že nejsi „lovkyní soch“ jen v Brně, že? Když někam jedeš, sepíšeš si seznam, co vše chceš vidět, a pak jen chodíš a odškrtáváš?
Vysloveně neodškrtávám, ale pravda je, že když mířím na dovolenou do nějakého města, dívám se už dopředu, jestli tam něco zajímavého z hlediska sochařské výzdoby je. A třeba do Českých Budějovic jsem jela několikrát vysloveně kvůli festivalu Umění ve městě (něco jako náš Brno Art Open, pozn. red.).
Když ses se svými kamarády hlásila do městského hackathonu, byly sochy předpokládám jasná volba.
Ne tak docela, naše původní ambice byla zaměřit se na sociální oblast, třeba vytvořit něco, co by pomáhalo handicapovaným lidem. Jenže čím víc jsme nad tím přemýšleli, tím víc se ukazovalo, že bychom k tomu potřebovali získat hodně vstupních dat, udělat si i nějaký výzkum, co by lidé potřebovali, aby to nakonec vůbec dávalo smysl. Kdežto k sochám jsme de facto nepotřebovali nic nového, věděli jsme, že jsme schopni to udělat sami na základě otevřených dat magistrátu. A je fakt, že jsem ideu sochařské aplikace v hlavě nosila dlouho. Sice jsme na Odboru kultury pro veřejnost vytvořili už dříve mapu Sochařské Brno, ale ta nebyla moc přívětivá na mobilním telefonu – jenže když v terénu vidím něco zajímavého, přesně na telefonu si to chci hned vyhledat. Moji kamarádi na hackathonu do toho přidali ten gamifikační prvek lovit sochy jako pokémony a tvořit si takovou sbírku, aby to nebyla jen čistě poučná aplikace, kde by si člověk četl o sochách.
Jak vůbec probíhal ten hackathon?
Za mě je to skvělý zážitek! Je to 24hodinová soutěž, takový maraton v programování. Člověk 24 hodin pracuje na nějakém konceptu nebo prototypu a pak výsledek prezentuje porotě. My jsme tehdy skončili čtvrtí a ještě jsme získali speciální cenu, tak nás to povzbudilo.
Když už dneska víš, co znamená 100% dokončená aplikace, jakou část jste zvládli vytvořit na hackathonu?
Jak nejsem programátorka, ale designérka, měla jsem pocit, že máme tak 70 %, ale po dvou letech další práce vidím, že jsme měli tak 5 %. Vůbec to není tak jednoduché, ani s dnešními AI nástroji. Snadno se vytvoří prototyp k otestování, ale dostat ho do finální funkční podoby chce pořád ještě hodně ruční práce, programátorské i designérské.
Je to jako platforma použitelné i v jiných městech? Kdyby o to někde projevili zájem, bylo by složité jim to zpřístupnit?
Je to na to připravené a rádi bychom toho do budoucna docílili, ale teď je pro nás hlavní vyladit tu první verzi pro Brno.
Zapomenu, co jsem měla k snídani, ale vím, kde je jaká socha
Za posledních patnáct dvacet let v Brně vznikla řada nových soch. Máš mezi nimi nějakou oblíbenou?
Hodně se povedly ploché kužely před Novou radnicí, baví mě na nich spojení s vodním prvkem i hra s perspektivou. Moc ráda mám taky Skácela na Špilberku. Jiří Sobotka vytvořil z trubek Skácelovu hlavu, jak se dívá na Staré Brno. Obecně se mi u soch líbí, když v prostoru vysloveně neční, ale jsou spíše nenápadné, skryté a dotvářejí genius loci.
Jsou místa, kolem kterých chodíš a říkáš si: „Tady si to vysloveně říká o nějaké umělecké dílo!“?
Hned se mi vybaví nároží České, Veselé a Solniční, to je přesně místo, které si myslím, že má velký potenciál, ale už se tam prý něco plánuje. Jinak se na Brně pozitivně podepsalo komunistické pravidlo 4 %: od roku 1965 bylo zákonem dané, že 1–4 % nákladů na novou výstavbu musí být vynaloženo na trvalou uměleckou výzdobu. Proto máme sídliště plná soch, plastik, mozaik a podobně. V naší aplikaci je zhruba 500 soch, když do budoucna přidáme pamětní desky, rozroste se o dalších 600 záznamů.
Stává se ti ještě, že narazíš v Brně na něco, co neznáš ani z fotek a netušíš, co to je?
Už velmi výjimečně. Jak se v těch datech rýpu několik let, pamatuju si sochy docela dobře včetně autorů a dalších informací. To je taková moje zvláštnůstka, že si sice nepamatuju, co jsem měla k snídani, ale zato přesně vím, že tahle socha je ve Starém Lískovci. Nedávno mě ale někdo upozornil na zvláštní sochy-hlavy v parku u Olympie, tak jsem tam hned jela a fakt to bylo něco, o čem jsem neměla ani ponětí. Čekám a vlastně i trochu doufám, že se nám právě díky aplikaci Lovci soch teď začnou lidé ozývat a psát nám, co kde chybí, co v datech není zachycené – a my to tam budeme moct doplnit.
