Vzpěračky z TAK Hellas Brno na podzim předvedly svoji suverenitu, když vybojovaly již osmý extraligový titul v řadě. Tým svými výkony táhla především Simona Jeřábková, několikanásobná mistryně republiky a také reprezentantka se zkušenostmi ze zahraničních šampionátů. Nyní začíná další ročník extraligy, přičemž ženy se poprvé představí 15. března na domácí půdě. Půjdou pod vedením Jeřábkové pro další titul?
Loni jste vyhrály extraligu, již po osmé v řadě. Nezvykne si na to člověk?
Zvykne, a proto je složitější dopustit, aby se ta čára přerušila. Chcete, aby úspěchy dál pokračovaly. Posledně to pro mě byl velký stres; bylo to po mistrovství světa, po vrcholu sezony, už jsem byla rozbitá, ale musela jsem pořád držet formu. Chtěla jsem ale, abychom ligu vyhrály. A je to na mně docela postavené, je ode mě potřeba každý bod. Měly jsme trochu problém se sestavou, ale nakonec se všechno podařilo a já mám velkou radost.
Jak jste byla spokojena se svými výkony v průběhu sezony?
V roce 2024 se mi mistrovství vůbec nepodařilo, bylo to první v seniorské kategorii a já jsem byla diskvalifikovaná, protože jsem v trhu nedala ani jeden platný pokus. Do dalších závodů mi to ale pomohlo, protože jsem si řekla, že se takto už nechci cítit. Pracovala jsem, hodně jsem se zlepšila a na konci roku jsem se dostala z 86 na 95 kg v trhu, zlepšení o 9 kg. Podařilo se mi dosáhnout toho, co jsem chtěla. Takže jsem spokojená.
Začínáte extraligu doma, jak moc je to pro vás výhoda?
Myslím si, že domácí prostředí je hodně důležité. Vnímám, když fanoušci přijdou, a je to pro mě jeden z nejpříjemnějších závodů v Česku. Fanoušci, zázemí, rozcvičuji se na svém prkně… Pro mě je to ideální.
Vraťme se v čase. Jak vás napadlo začít právě se vzpíráním?
Přešla jsem do něj z crossfitu v roce 2020, kdy si mě našel jeden trenér a nabídl mi, jestli nechci v Hellasu zaskočit, že potřebují jednu závodnici, aby doplnila družstvo. Řekla jsem si, že to zkusím, jeden závod mě nezabije – a už jsem u toho zůstala. Ten první závod byl v Třinci, moc se mi nepodařil, ale opravdu ráda na něj vzpomínám.
Co vám na vzpírání říkalo nebo ještě teď říká vaše okolí?
Pohybuji se ve sportovním prostředí a nikdy jsem se nesetkala s tím, že by na to měl někdo negativní pohled nebo mi říkal, že ženská ve vzpírání je jako chlap nebo tak něco. Je to sport jako každý jiný a v posledních pár letech mezi ženami rozkvétá, pořád víc holek vzpírá, základna se zvětšuje, víc jich jezdí na závody. A pro mě je to větší motivace na sobě makat.
Jaký největší zážitek díky svému sportu máte?
Moje první juniorská Evropa. Tehdy jsem si postup vydřela a mám na to pořád nejintenzivnější vzpomínky. A nejnegativnější je to mistrovství v Bahrajnu, jak jsem byla diskvalifikovaná. Neposlouchala jsem svoje tělo a už jsem byla za tou zdravou hranou, pořád jsem chtěla trénovat, i když jsem měla problémy s kolenem. Nejsem si jistá, co se vlastně na tom šampionátu stalo – myslím si, že jsem závoďák, že mám hlavu na závodech dobrou. A taky na ní pořád pracuji, člověk přeci jen skáče pod velkou činku, takže musí. Ale to byl pro mě nejhorší zážitek, nicméně z něj vzešel největší posun. A pak přišly zase ty pozitivní, podařila se mi Evropa v Moldavsku, kde jsem skončila se dvěma národními rekordy, a poté MS v Norsku.
Dá se u nás vzpíráním živit?
Pokud je člověk zaměstnaný na Olympu, je profesionál, tak ano. Já to tak ale nemám, takže jsem vrcholový sportovec, ale neživím se tím. Je to pro mě náročné, musím hodně času strávit na tréninku a k tomu studuji a chodím do práce. Letos mě čekají státnice na fyzioterapii, takže se chci ubírat tímto směrem. Nemyslím, že bych se kdy živila jenom sportem.
Předpokládám, že se vám vaše znalosti z fyzioterapie v praxi dost hodí.
Je to super! Říkala jsem si trochu sobecky, že bych si chtěla sama pomoct od těch bolestí. Dlouhodobější problémy řeším s fyzioterapeutkou, za kterou docházím. Kolegům v týmu se ale snažím pomoci.
Musíte si hodně hlídat stravu vzhledem k tomu, že ve vašem sportu jsou váhové kategorie?
Teď se budou měnit. Normálně mám cca 72 kg a teď udělali kategorie 69 a 77 kg. 69 kg je pro mě docela málo, jsem vysoká a nemám moc tuku, zhubnout 4 kg bych sice zvládla, ale spíš budu přibírat do 77. Teď se pohybuji kolem 74–75 kg a už mi to jde nahoru těžce. Je pro mě náročné ujíst to množství jídla, abych se necítila těžce. Takže na stravu teď musím myslet hodně. Nic si nezakazuju, naopak, snažím se jíst víc. Ráda bych nabrala do 77 kg během roku, pak začne olympijská kvalifikace, chtěla bych nabrat i trochu víc, abych do 77 kg trochu shazovala. Upřímně, myslela jsem si, že nabírání bude jednodušší, že člověk prostě bude hodně jíst, ale jde to těžko.
Jak si na olympijskou kvalifikaci věříte?
Teď je to skrz nové váhovky zamotané, bude se chvíli závodit ve starých i nových váhovkách, od srpna se pojede už jen podle těch nových. Uvidíme, jaké holky budou v té kategorii 77 kg, které půjdou výš a které níž. Rozřadit se musí kolem dvaceti sportovkyň. Teď se hodně zlepšuju, ale nerada bych to zakřikla.
Jaký máte ve vzpírání cíl?
Určitě bych si chtěla dát na závodech v trhu 100 kg, v nadhozu bych se chtěla dostat přes 120, což je pro mě snad reálné. Ráda bych se dostala na obě mistrovství, co teď budou, a pak to směrovala k olympiádě.
