Nová expozice na Špilberku ukazuje brněnské umění do roku 1945

Zamlklé uličky, kubistické výjevy i hororové motivy z doby 2. světové války představuje nová stálá expozice Muzea města Brna na Špilberku s názvem Česká Morava. Devadesát obrazů a deset soch od pětadvaceti umělců nás zavede do turbulentního období let 1918 až 1945. O výstavě ukazující, jak se v té době vyvíjelo brněnské umění, promluvil její kurátor a vedoucí Galerie města Brna Robert Janás.

Na co se mohou návštěvníci výstavy těšit?

Příchozí uvidí stovku špičkových uměleckých děl ze sbírek Muzea města Brna. Do výběru jsem zařadil i sekci brněnských německých malířů první půlky 20. století, kteří nejsou veřejnosti známí a v žádné stálé expozici vystaveni nebyli. Tvořili konzervativněji než čeští autoři. Ti se chtěli odlišit od rakouské tradice a přikláněli se například ke kubismu. Zastoupena je tady také hodně poetika města, ulic. Co rovněž není moc probádané a zařadil jsem to sem, je umění období protektorátu. Umělci se hodně stahovali do soukromí a malovali temné, až surreální obrazy, ve kterých se skrývaly různé symboly a jinotaje.

Co bylo impulsem k vytvoření výběru?

Chtěli jsme doplnit chybějící prostřední dílek tak, aby tady byla nová expozice, která pokrývá kompletně dějiny umění v Brně a na Moravě ze sbírek Muzea města Brna od středověku až do současnosti.

Proč jste zvolil název Česká Morava?

Tato výstava navazuje na naši stálou expozici Rakouská Morava, která končí rokem 1918. Jedná se o jakousi příchylnost autorů v určité době k Praze a naopak k Vídni. Brno mělo do konce 1. světové války blíže k té rakouské tradici, od 1. republiky se umělci více vztahovali k Praze.

Jak se podle vás promítly politické a společenské otřesy let 1918 až 1945 do brněnského výtvarného umění?

Nový československý stát hledal národní umění, aby se odlišil od Němců. Malíři se obraceli do Francie, kde se inspirovali v kubismu, který se v té době stal u nás skoro až oficiálním mainstreamovým stylem. To napomáhalo mladým autorům, kteří se už třeba ve 30 letech stali oficiálními umělci. V první půlce 20. let přišla hospodářská krize, což se odráží v sociálním umění. Pak se ekonomice začalo dařit a můžeme vidět výjevy z dovolené, zátiší s hrozny, požitky denního života. Za okupace zase vznikají temná symbolistní složitá díla.

Muzeum spravuje nejrozsáhlejší soubory děl Antonína Procházky a Jaroslava Krále. Budou tedy v expozici v převaze?

Dalo by se to tak říci. Antonín Procházka je zastoupen 22 díly, Jaroslav Král 13 a František Foltýn 10. Pro tuto výstavu jsou tedy nejvýznamnějšími autory a můžeme také pozorovat vývoj jejich tvorby v čase.

Je mezi díly nějaké, které je vám osobně obzvlášť blízké? Nebo máte mezi výtvarníky oblíbeného autora?

Vytáhl bych díla Bruno Berana z významné brněnské německé rodiny, který měl zajímavý osobní příběh neustálého prchání před režimem. Mám rád i městskou poetiku Roberta Hliněnského, melancholické vylidněné uličky. Pak bych vyzdvihl zvláštní symbolistní umění protektorátní doby, ať už je to Jiří Kroha, nebo Emanuel Hrbek, u jehož obrazu si říkám, že by to byl ideální přebal metalového alba.

S čím by měli návštěvníci ze Špilberku odcházet?

Výstava je velice pestrá co do rozložení autorů a stylů, takže ať si tam každý najde polohu, která se mu bude líbit, a odnese si estetický zážitek. A když se při tom poučí o vývoji umění první půlky 20. století v Brně a rozšíří si vědomosti, tím líp.