Janáčkova akademie múzických umění je hluboce zarmoucena. 1. července 2026 zemřel profesor Václav Cejpek, který na škole působil v pozici vedoucího ateliéru, děkana Divadelní fakulty i rektora.
Václav Cejpek se narodil 21. března 1953 v Brně, kde také později na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity vystudoval obory divadelní věda a germanistika.
Po čtyřleté praxi v ostravské televizi se natrvalo vrátil do Brna a ve zdejším studiu Československé televize spolupracoval jako dramaturg na celé řadě inscenací a pořadů, mimo jiné i na Manéži Bolka Polívky.
V letech 1987–2003 působil jako dramaturg Mahenovy činohry Národního divadla v Brně a na profilaci této scény se podílel nejen realizací originálních dramaturgických linií, ale také prostřednictvím vlastních překladů dramatických textů z němčiny, divadelních dramatizací a textových úprav.
V roce 1990 započal Václav Cejpek pedagogickou dráhu na Janáčkově akademii múzických umění v roli učitele dramaturgie a dějin světového divadla, posléze se stal děkanem Divadelní fakulty a na sedm let i rektorem školy. Dalších osm let vykonával funkci prorektora pro studentskou, pedagogickou a uměleckou činnost a své působení na fakultě završil jako garant studijního programu doktorských studií. V roce 2025 mu JAMU udělila titul emeritní profesor.
Václav Cejpek je autorem publikací a studií z oblasti historie divadla i současné divadelní problematiky. Aktivně se účastnil brněnského i mezinárodního kulturního a vědeckého života a svoji pozornost upíral především na německojazyčnou oblast.
Za svůj přínos nejen pro zdejší kulturu v roce 2014 obdržel Cenu města Brna. Výrazně se zapsal do srdcí svých kolegů i studentů, neboť – jak uvádí JAMU na svém webu – „jakkoli byl výsostným intelektuálem, vždy preferoval mimořádně lidský přístup ke studentům i pedagogům, ať již v pozici děkana, proděkana, či vedoucího jednoho z režijně-dramaturgických ateliérů. Kromě odborných kvalit jej charakterizovala zcela mimořádná míra laskavosti, a tak se není čemu divit, že patřil k nejoblíbenějším pedagogům Divadelní fakulty.“ Škola si ho velice cenila, protože podle ní u něj na prvním místě byli vždy studující, spolupráce a péče o rozvoj akademie.
