K modernímu pohodlí nabízí Continental i historický kontext

Před 60 lety, 3. května 1964, byl v Kounicově ulici po třech letech výstavby otevřen komfortní a moderně koncipovaný „veletržní“ hotel Continental. Jeho architekt Zdeněk Řihák, absolvent Fakulty architektury a pozemního stavitelství Vysoké školy technické v Brně, by letos 10. srpna oslavil sté narozeniny.

Kdo se dnes rozhodne využít služeb hotelu Continental v centru Brna, může se nechat hýčkat veškerými vymoženostmi moderního ubytování a současně se mu naskýtá příležitost vychutnat si také dobovou atmosféru architektury a umění v bývalém Československu v 60. letech 20. století.

V Brně v té době sílily význam i mezinárodní prestiž veletrhů, a bylo proto třeba zajistit dostatek ubytovacích kapacit pro jejich potenciální tuzemské a zahraniční návštěvníky.

Ještě o dva roky dříve než Continental tak v Husově ulici vyrostl podobně ikonický hotel International, my se však tentokrát budeme věnovat jeho „mladšímu bratrovi“ a letošnímu jubilantovi.

Pro stavbu hotelu, který se měl původně jmenovat Sport a sloužit jako spartánsky vybavená turistická ubytovna, byla vybrána nepříliš rozsáhlá parcela v centru Brna na místě jedné z nejstarších rakousko-uherských dělnických kolonií.

Jak si můžeme přečíst na pamětní desce u vchodu do hotelu, stával tady také rodný dům architekta Adolfa Loose, jeho otec stejného jména zde provozoval sochařskou a kamenickou dílnu a novodobým budovatelům tak zanechal danajský dar v podobě značného množství kamenných kvádrů, které bylo nutné při stavbě odstranit.

O co menší byla parcela, o to vyšší musel být objekt. Jeho realizací, která si na základě už zmíněných dobových požadavků na luxusnější ubytování vyžádala úpravu plánů i změnu jména hotelu na dnešní Continental, byl pověřen architekt Zdeněk Řihák společně s kolegy Vladimírem Kovaříkem a Aloisem Semelou.  

Pobyt zpříjemňuje umění

V roce 1964 tak panorama města dostalo novou dominantu – 56 metrů vysoký patnáctipodlažní kolos z litého betonu s prefabrikovanými prvky spočívající na železobetonových rámech v úrovni přízemí a prvního patra, jehož hlavní budova má charakteristický půdorys ve tvaru písmene Y a který odborníci označují za příklad „romantizujícího brutalismu s interiéry v bruselském stylu“.

Ctitelé modernosti a estetična jistě ocení „bruselskou spirálu zavěšeného schodiště“ a netypický strop s geometrickou výzdobou v prostoru vstupní haly v západním křídle a také umělecká díla zdobící vnitřek i venkovní prostory hotelu. Ať se jedná o jedenáctimetrovou nefigurativní plastiku Olbrama Zoubka Ptáci před hlavním vstupem do hotelu z Kounicovy ulice, vodní prvek s travertinovou sochou ležící ženy od Zdeny Preclíkové Fibichové v atriu severního průčelí, nebo o kompozice ze skla a kovu v hotelové hale od Stanislava Libenského, Jaroslavy Brychtové a dalších.

To vše svědčí o tom – jak se opět shodne odborná veřejnost –, že Continental vznikal v době „kulturního uvolnění“, kdy také architekti v socialistickém Československu mohli navazovat na tvorbu předválečných tvůrců a hledat inspiraci i na soudobé mezinárodní scéně. Za dobu své existence hotel prošel různými opravami – např. v roce 2011 byl přistavěn klub a salonky a navýšena kapacita podzemních garáží –, neztratil však nic ze své působivé historické image a je řazen mezi kulturní památky.

Zdeněk Řihák (10. srpna 1924 – 15. srpna 2006) se jako architekt věnoval především hotelovým budovám a stavbám spjatým s obchodem. V Brně je mimo jiné autorem obchodního domu Prior (dnes obchodní centrum Dornych). Projektoval třeba také Labskou boudu v Krkonoších (1975).