Být modelka a být miss je rozdíl. Svůj titul jsem zúročila

Korunku české královny krásy nosí už skoro rok, teď k ní přidala další ze světové soutěže Miss Aura International. Rodačka z Brna Karin Bacilková se modelingu věnuje od 13 let, přesto ho považuje spíš za koníček. „V poslední době jsem si při jednom focení zkusila řídit Porsche, veterána, celkově díky tomu dost cestuji, potkávám se s lidmi z celého světa, ale kariéra se na tom v Česku moc stavět nedá,“ shrnuje.

Jaké je to první ráno, když se probudíte po finále soutěže a na vašem nočním stolku leží korunka?

Vlastně vám to ani nedochází. Máte plný mobil zpráv, ale podobně jako po maturitě nebo po státnicích chvilku trvá, než si to člověk uvědomí.

Od této chvíle už uběhl skoro rok, co se za tu dobu změnilo nejvíc?

V době, kdy jsem šla do Miss České republiky, jsem za sebou měla už zhruba 10 let zkušeností s modelingem a začalo to pro mě trochu upadat. Věřila jsem, že by tomu ten titul mohl dát nový impuls. Nenastartoval to ale tak, jak by si mohl někdo myslet. Soutěží krásy je v Česku víc a vzájemně si konkurují. Jsem hodně pyšná, že se mi podařilo rozběhnout vlastní charitativní projekt Jedna se počítá a motivovala jsem spoustu brněnských gastro a dalších podniků, aby se zapojily do sbírky. Pomáháme duševně i fyzicky znevýhodněným dětem získat peníze na neurorehabilitace, které nehradí zdravotní pojišťovna. Teď nedávno jsme třeba měli akci spojenou s dražbou a vybrali jsme 255 tisíc korun. Z toho mám ohromnou radost, protože to bych z pozice modelky dělat nemohla, ale můžu takto využít ten svůj titul Miss.

Změnilo to něco i ve vás, když už jste v branži celkem ostřílená?

Naučila jsem se sama o sebe postarat, nebát se nabídnout, hledat si aktivně příležitosti. Taky bojuju s tím, že chci dělat vždycky vše na 100 procent, a teď se učím, že v obrovském zápřahu se musím smířit i s tím, že to ne vždy jde. Což ostatně souvisí i s další věcí, se kterou se potýkám, a to je, že nejsem dost dobrá. V tomto je modeling velmi náročný, protože člověk je obklopený úspěšnými dívkami, které něco dokázaly, maminkami, ženami s vlastním byznysem… Takže se neubráníte srovnávání.

Kam směřujete dál? Máte nějaký dlouhodobější cíl?

Ráda bych se dál věnovala tomu zmíněnému charitativnímu projektu, který funguje pod brněnskou organizací Dnes pomáhám. Brno je moje srdcovka, žiji tady od narození a mám to tady moc ráda, takže tohle pro mě má velký smysl. Taky předpokládám, že příští rok už bude klidnější a ubydou mi některé povinnosti spjaté s kralováním, takže se budu moct zase víc věnovat studiu a hlavně práci v realitách, která mě baví. A zároveň si chci nadále nechat jako hobby modeling, protože to mám ráda, těší mě poznávat nové lidi, místa. Pokaždé je to pro mě zkrátka nová výzva.

V modelingu je potřeba si některé věci nebrat

Kdyby v budoucnu čistě hypoteticky přišla vaše pubertální dcera s tím, že chce být taky modelka, měla byste radost, nebo byste ji zrazovala?

Prostředí v modelingu umí být docela toxické, ale kdybych věděla, že je podobná povaha jako já a že dokáže některé věci pouštět jedním uchem tam a druhým ven, tak bych ji podpořila. Osobně mám výhodu v tom, že jsem si nikdy nebrala věci úplně k srdci. I když se někdy stane, že kolektiv nebo atmosféra nejsou úplně příjemné, snažím se chápat, že jsme prostě všichni ve stresu a snažíme se z toho dostat to nejlepší. Ale uvědomuju si, že když někdo mlaďounké dívce řekne třeba nějakou narážku na její postavu, protože někteří si opravdu neberou servítky, může to poškodit její sebevědomí a ve finále i zdravotní stav, pokud třeba začne drasticky hubnout. Já jsem se v tomto ohledu nikdy moc nestresovala. Navíc máme v genech rychlý metabolismus a štíhlou postavu, takže se nemusím hlídat, k tomu si fakt odpočnu u cvičení, je pro mě radost jít si zaběhat nebo se jinak vybít.

Vy sama jste do světa modelingu vstoupila taky jako teenagerka, jak se to seběhlo?

Byla jsem taková vysoká hubená holka, a tak mi rodina říkala, ať to zkusím. Ale neměla jsem na to moc odvahu. Nakonec mě v nákupním centru oslovil modelingový agent a rodiče mě podpořili, takže jsem začala místo na kroužky jako jiné děti jezdit do Prahy na přehlídky.

Neměli o vás rodiče strach?

První dvě cesty se mnou absolvoval taťka, ale pak už jsem se otrkala. Musela jsem se rychle naučit zorientovat se v metru, protože to v Brně nemáme 😊, ale vyšla jsem z toho samostatnější a vlastně už od těch 13 vyzrálejší, než jsou moji vrstevníci. To cítím doteď, že je předbíhám. Modeling donutí člověka dospět, musí se umět o sebe postarat, domluvit se s ostatními lidmi, vyřešit komplikace, které se u zakázek občas vyskytnou. Pamatuju si, že jsem v 15 letěla fotit do Číny, jenže letadlo mělo zpoždění, takže když jsme přistáli, už tam na mě nikdo nečekal. A musela jsem si poradit.

Přiznám se, že jsem si tyto cesty představovala trochu jako školní výlet, agentura vyšle 10 slečen a s nimi „delegáta“, který se o ně postará, přece jen jsou to náctiletá děvčata.

A tak to právě vůbec není, člověk většinou jede sám a hlavně si za všechno sám zodpovídá. Proto je to taková škola. V té Číně si pamatuju, že jsem musela vyřešit, že nemám tamější SIM, ale i tak vše obtelefonovat, sehnat si řidiče z letiště a hned jsem jela na castingy, v kuse bez odpočinku. A pak mě čekal vyšší level než pražské metro – to čínské, které je mnohem, mnohem složitější a všechny popisky jsou samozřejmě v čínštině. Ještě že už tehdy fungovaly překladače.

Miss budu jen jednou

Jak jste to zvládala skloubit se studiem?

Byla to už od základky velká výzva, ale nejtěžší to bylo v tom minulém roce. Miss se mi potkávala s bakalářskými státnicemi, takže rok kralování se překrýval s prvním rokem v navazujícím magisterském studiu. Školu jsem měla vždycky jako prioritu, ale teď jsem si prostě řekla, že miss budu jen jednou 😊 a musím z toho vytěžit co nejvíc, protože některé příležitosti už se opakovat nebudou. Studium šlo občas do ústraní, možná ho budu muset o půl roku prodloužit, ale svět se nezboří.

Bylo stát se miss nějakým vaším dlouhodobějším cílem, metou, ke které jste směřovala?

Vůbec ne, já jsem vlastně ještě loni miss vůbec neřešila ani nad ní nijak nepřemýšlela. Ale dostala jsem se tzv. na divokou kartu rovnou do semifinále (několik dívek takto vybírá organizační tým, a tak se nemusejí zúčastnit castingů, pozn. red.), tak už jsem si řekla, že by bylo škoda takovou příležitost nevyužít. Do té doby jsem se ale viděla spíš v tom klasickém modelingu, kdy jako modelka odejdu přehlídku, podívám se u toho právě třeba do zahraničí, poznám něco nového. Moc jsem neinklinovala ke komerčnímu focení a k tomu být vidět v médiích. Ale řekla jsem si, že mě to nakonec může právě nakopnout k jiným věcem, a teď si to užívám. Změnila se tím hodnota mého jména, už nejsem jen anonymní hezká tvářička a jedna z X dívek, které jdou přehlídku. Můžu teď vystupovat a jednat víc sama za sebe, díky síle svého jména a titulu mám například možnost založit a podporovat ten charitativní projekt.

Jaký moment jste si z toho „missího“ roku užila nejvíc?

Jeden takový mám teď ještě čerstvě pod kůží, před pár týdny jsem se vrátila z Turecka ze světové soutěže Miss Aura International, kam jsem byla nominovaná právě jako vítězka Miss České republiky. Spolu se mnou tam bylo asi 45 dívek z celého světa a strávily jsme tam zhruba tři týdny, což už je dost na to, aby se lidé poznali. Měli jsme skvělý kolektiv. Až do finálového večera jsem mezi námi necítila v podstatě žádnou rivalitu, pak už se začalo postupně vyřazovat, některé dívky plakaly, tak už to bylo takové emotivní… Ale našla jsem si tam skvělé kamarádky z Litvy, Rumunska, Británie, a dokonce jsem vybojovala titul 2nd runner up, což je vlastně třetí místo. Beru to jako velký úspěch, protože jsem se na to připravovala de facto sama a byla to pro mě první světová soutěž, spousta účastnic už tam byla zkušenějších. Jedna z nich byla právě ta moje nová kamarádka z Rumunska, která je navíc podobný typ, vysoká, blonďatá i mentálně podobně naladěná… Až o nás lidé říkali, že jsme úplná dvojčátka. Takže když jiné dívky vypadávaly a my dvě jsme stále zůstávaly mezi finalistkami, říkala jsem si, že má díky svým zkušenostem větší šance umístit se v top pětce. A nakonec to dopadlo tak, že byla druhá a já třetí! Měly jsme velkou radost, protože se moc nestává, aby v TOP5 nebo dokonce v TOP3 byly takhle podobné typy.

Pojďme ten letní rozhovor uzavřít nějakým beauty tipem!

Prioritou je dostatek spánku, to mně samotné momentálně chybí! A kdo se jako já rád opaluje, ať myslí na zdraví a používá SPF (faktor ochrany před sluncem – pozn. red.).