(ral) – Dva podchody a dva a půl kilometru naváděcích bariér. Přesně tohle už léta zachraňuje životy tisíců žab, které se z lesů a zahrádek na jaře stahují do Žebětínského rybníka, aby tu zplodily další generaci. V loňském roce byly poslední části zdejších provizorních zábran nahrazeny stabilními betonovými. Použití tvárnic, ke kterému se v Brně přistoupilo, je přitom možná světový unikát.
Stačí tři jarní noci, kdy teplota vystoupá nad 5–6 stupňů, aby žáby považovaly období zimování za ukončené a vydaly se vstříc jarnímu rozmnožování. U Žebětínského rybníka, který požívá ochrany coby přírodní památka a kam míří i ohrožené druhy jako ropucha obecná, skokan skřehotavý nebo rosnička zelená, jim však do tradičních cest vstoupila v 80. letech nově vybudovaná komunikace vedoucí po hrázi. Řada obojživelníků (kteří mimochodem představují celosvětově nejrychleji mizející skupinu obratlovců) už do trdliště, tedy do místa rozmnožování, nedorazila. Místní sice aktivně organizovali „brigády“ a žáby zachraňovali přenášením, bylo ale jasné, že situace potřebuje systémové řešení.
Poslední betonové tvárnice byly do migrační lokality instalovány loni, zhruba dvacet let po tom, co se tu opatření začala budovat. Většinu nákladů tříetapového projektu hradilo město, na akci se ale podílela také Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a spolupracovali i místní zemědělci nebo neziskové organizace. Igelitové zábrany zůstanou na několika málo místech, kde se instalace trvalých zábran setkala s nesouhlasem vlastníků pozemků.
.jpg/e48546ef-26ff-8567-8ad2-9cbc08c8d425&w=280&h=140&op=thumbnail)