Přeskočit na obsah

Zbrojovka: výrobní kolos padl, síla symbolu zůstala

17. listopadu 2022 6 minut čtení Markéta Žáková

Přinejmenším díky fotbalu nebo nově vznikající moderní čtvrti zůstává pojem Zbrojovka, respektive Nová Zbrojovka stále v povědomí Brňanů. Ve svém původním významu, tedy jako průmyslový kolos, je už součástí historie Brna 20. století. Co pro město a jeho obyvatele fenomén Zbrojovka znamenal a stále znamená, zachycuje stejnojmenná fotografická publikace, kterou vydala organizace TIC Brno.

Některé atributy jako turbíny, kuličková ložiska nebo zbraně, které ještě v minulém století jednoznačně charakterizovaly Brno, zmizely v nenávratnu. A s nimi také podniky a továrny, které po tři století tvořily průmyslovou image města.

Tuto slavnou historii se rozhodla zmapovat organizace TIC Brno spolu s partnery, např. Technickým muzeem nebo Muzeem města Brna, a prostřednictvím projektu Brno INdustrial ji předestřít zájemcům. Průmyslové památky a brownfieldy, nahlížené také kulturní a estetickou perspektivou, mimo jiné prezentuje na komentovaných prohlídkách, vyhlídkových jízdách, přednáškách nebo na informační (cyklo)stezce u řeky Svitavy. Po ní lze dojet či dojít k bývalému areálu Zbrojovky, který postupně mizí a mění se v moderní městskou čtvrť. Po velkou část 20. století však zdejší závody zaměstnávaly tisíce lidí a být zbrojovákem něco znamenalo.

Zbrojovce jako fenoménu brněnské industriální historie se nelze vyhnout, protože město ji má dodnes v krvi, je součástí jeho DNA. A proto se TIC Brno jejího fascinujícího, plastického příběhu, nepostrádajícího ovšem ani temné stránky, ujalo a převedlo jej do podoby fotografické knihy doplněné kratšími texty, kde se Zbrojovkou z pohledu své profese zabývají historička a památkářka Květa Jordánová, socioložka Kateřina Nedbálková, básník a publicista Martin Stöhr nebo urbanisté Roman Čerbák a Martin Klenovský a oživení přináší také vzpomínky pamětníků v podobě citátů u vybraných fotografií.

Hlavní událostí, bez které by kniha nemohla vzniknout, bylo nalezení fotografického archivu Zbrojovky, čítajícího více než 80 tisíc snímků z období 50., 60. a 70. let, jejichž autory jsou převážně anonymní zaměstnanci tehdejšího propagačního oddělení. Archiv zachránil brněnský fotograf Roman Franc a na jeho popud ho v příštích letech prozkoumá a zpracuje Muzeum města Brna.

Do publikace s podtitulem Lépe pracovat, lépe žít pak fotografie vybral společně s grafickým designérem Jozefem Ondríkem a teoretičkou fotografie Lucií L. Fišerovou. Ta ve svém úvodu snímky dnes už nezvyklého čtvercového formátu – tedy focené zřejmě přístroji Flexaret a Pentacon 6 – rozděluje do několika kategorií. Např. na ty, které propagují výrobky, samozřejmě s dobovým ideologickým a někdy i sexistickým podtextem, na momentky vyfocené třeba i omylem nebo proto, aby se dofotil film, konceptuální minisérie mapující různá gesta spojená s fotografováním (třeba vyplazování jazyka, zakrývání obličeje apod.), studiové portréty a pak řadu fotek z politických schůzí, návštěv pohlavárů, prvomájových průvodů, podnikových rekreací, narozeninových a jiných oslav spojených s jídlem, pitím a tancem atd. Před očima nám tu zkrátka znovu vyvstává život „města ve městě“ zvaného Zbrojovka.

Sériová výroba svědčila zbraním i traktorům

Do historie podniku se čtenář může vydat s Květou Jordánovou, která v úvodu textu zdůrazňuje, že československá zbrojovka v Brně se zrodila z potřeby nově vzniklého československého státu „vybudovat a vybavit pro svoji ochranu státní podnik, schopný dodat armádě kvalitní výzbroj, a především lehké palné zbraně“. V lednu 1919 tak byly na pozemcích bývalých dělostřeleckých dílen vídeňského Arsenalu v Zábrdovicích zřízeny Československé závody na výrobu zbraní v Brně (tedy Zbrojovka).

Chod závodů závisel zpočátku především na evidenci, opravách a údržbě zbraní, ale v roce 1923 se ze státního podniku stala akciová společnost, která se soustředila na sériovou výrobu lehkých palných zbraní a zadělala Zbrojovce na celosvětovou proslulost. A to především díky tzv. tolerančnímu systému, který stanovoval minimální a maximální rozměry součástek s přesností na setiny milimetru už po prvním obrábění. Proces výroby zbraní se tak zjednodušil a zrychlil, byly také levnější a lépe se udržovaly.

Do roku 1930 brněnský podnik dostatečně vyzbrojil puškami a kulomety domácí armádu a během meziválečného období ještě zbraně dodával do celého světa. Jeho slavný lehký kulomet BREN (vyráběl se v BRně a britském ENfieldu) nakonec patřil k výzbroji britských vojsk i wehrmachtu, protože po okupaci v březnu 1939 byla Zbrojovka přičleněna k Reichswerke Hermann Göring AG. Samotní zaměstnanci Zbrojovky se do válečných a těsně poválečných dějin závodu, města i celé země zapsali hrdinskými i odsouzeníhodnými činy. K těm prvním je jistě třeba přičíst rozsáhlou odbojovou činnost vedení závodu v čele s jeho generálním ředitelem Karlem Stallerem, k těm druhým pak neblahou spoluúčast zbrojováků při násilném odsunu brněnských Němců.

Vraťme se však ještě k doplňkovému, tedy „mírovému“ artiklu Zbrojovky. Ten tvořily obráběcí stroje a jejich součástky, ale i osobní auta a dodávky, letecké motory, jízdní kola, psací stroje a motocykly. Uznání si vydobyla především tzv. Zetka, tedy auta označovaná zbrojováckým Z, kterým přišel na chuť třeba i Vlasta Burian.

Po válce a po komunistickém převratu v roce 1948 pak Zbrojovka stavěla hlavně na civilní výrobě, zbraně pro armádu, lovce a sportovce tvořily převážně export do dalších komunistických a rozvojových zemí. Princip sériové výroby se uplatňoval při produkci automatických vah, psacích strojů ZETA, částí jízdních kol, dále se kompletovaly převodovky pro traktory a motory do aut i motorek.

Do roku 1952 v zábrdovickém areálu vznikaly i slavné traktory Zetor, pak se výrobní program přesunul do nového podniku v Líšni. V 80. letech se program Zbrojovky ustálil na komunikačních a výpočetních technologiích, technice dieselových motorů pro traktory Zetor a obráběcích strojích.

Místo továrního ruchu moderní rušná čtvrť

Po sametové revoluci začala výroba ve Zbrojovce upadat a nezachránila ji ani privatizace podniku v roce 1992. Podnik byl vytunelován, v roce 2003 se dostal do zmanipulovaného konkurzu, činnost byla v roce 2006 ukončena, pak se nakrátko vrátila výroba lehkých palných zbraní. Společnost, která nakonec areál o rozloze 22,5 ha v roce 2008 vydražila, ho začala pronajímat soukromým firmám, ke kulturním účelům, pro pořádání výtvarných workshopů. I tak lokalita postupně chátrala a stal se z ní brownfield.

Od roku 2016 se však areál „pod rukama“ soukromého developera začíná proměňovat ve fungující městskou čtvrť Nová Zbrojovka, v níž se účelně prolíná moderní obytná a administrativní část s volnočasovou zónou poblíž řeky Svitavy. Lze jen doufat, že její obyvatelé k ní přilnou se stejnou důvěrou jako někdejší zaměstnanci ke svému podniku: „Zbrojovka, tam byla jistota. Staří zbrojováci říkali, když měl někdo zaječí úmysly: ‚Drž se komínu. Komín, to je jistota.‘ A ono to tak bylo. Tam když se člověku v nějaké oblasti nedařilo, když v něčem neuspěl, pořád měl tolik možností jiné práce.“

Publikaci Fenomén Zbrojovka lze zakoupit na e-shopu TIC Brno nebo v informačních centrech na Panenské a na Radnické. V areálu Nové Zbrojovky je až do konce roku volně přístupná výstava velkoformátových fotografií z nalezeného archivu. Další aktivity projektu viz fenomenzbrojovka.cz.

Mohlo by vás dále zajímat

Jindřich Chatrný. Foto: Zdeněk Kolařík
Architektura je někdy progresivní, někdy méně, ale nikdy neustrne

Sólo pro stále mladou dámu. Výstavu s tímto názvem připravilo k 60. výročí své existence oddělení dějin architektury Muzea města Brna. Úkolem oddělení od počátku bylo dokumentovat i prezentovat, jak se architektuře, tedy zmíněné dámě, daří v Brně, které jí bylo zvláště v první polovině 20. století zaslíbené. O tom jsme ve výstavě na Špilberku mluvili s dlouholetým vedoucím oddělení Jindřichem Chatrným.

Štěpán Menaše Kliment. Foto: David Konečný
O chanuce si dávají dárky i židé. Taky jedí bramboráky a hrají drejdl

„Kdysi dávno existovali lidé, kterým se říkalo Makabejští…“ Pokud jste fanoušci seriálu Přátelé, o svátcích chanuka vás už poučil vánoční pásovec. Přesto vám v následujícím rozhovoru zkusíme prozradit ještě něco nového – nejen o tom prosincovém, ale o celkovém životě židovské komunity v Brně, který nám přiblížil brněnský rabín Štěpán Menaše Kliment.

Tramvajový tunel do kampusu. Foto: Marie Schmerková
Vyšel prosincový Brněnský metropolitan

Tento týden najdete ve svých schránkách nový Brněnský metropolitan. Připravili jsme pro vás přehled adventních akcí a tipů na dárky, ale i rozhovor o „nekřesťanském“ svátku, jenž se slaví v období křesťanských Vánoc – o židovské chanuce.

Žaneta Dvořáčková. Foto: Zdeněk Kolařík
Děti vězňů jsou také oběti zločinu. Jen nejsou vidět

Nástup do vězení změní člověku život. Ale nejen jemu. Do nové – nezáviděníhodné – situace se dostává i jeho partner a děti. Najednou je doma méně peněz a více starostí. Opora zmizela a táta nebo máma na všechno zůstane sám/a. Těmto neviditelným obětem trestných činů pomáhá Mezinárodní vězeňské společenství, které každoročně před Vánocemi pořádá sbírku dárků pro děti vězňů bez peněz. Jak lze přispět, prozradila vedoucí projektů pro rodiny a děti Žaneta Dvořáčková.

Nejnovější články

Možností veřejného bruslení je v Brně hned několik, foto: M. Schmerková
Druhý adventní víkend vánočně i nevánočně: v zoo, v Technickém muzeu nebo ve Scale

Kde si v Brně krátit čekání na Ježíška (nebo na to, až všudypřítomná vánoční vřava opadne)? Vyrazte třeba na brusle, od minulého týdne se zvýšil počet otevřených kluzišť, ze kterých si můžete vybrat. Komu se nechce zmrzat venku, zajde na literární festival do Scaly, nebo se ještě lépe prohřeje i uvnitř na vinařské ochutnávce. Co dalšího nabízí Brno o druhém adventním víkendu? 

Jindřich Chatrný. Foto: Zdeněk Kolařík
Architektura je někdy progresivní, někdy méně, ale nikdy neustrne

Sólo pro stále mladou dámu. Výstavu s tímto názvem připravilo k 60. výročí své existence oddělení dějin architektury Muzea města Brna. Úkolem oddělení od počátku bylo dokumentovat i prezentovat, jak se architektuře, tedy zmíněné dámě, daří v Brně, které jí bylo zvláště v první polovině 20. století zaslíbené. O tom jsme ve výstavě na Špilberku mluvili s dlouholetým vedoucím oddělení Jindřichem Chatrným.

Štěpán Menaše Kliment. Foto: David Konečný
O chanuce si dávají dárky i židé. Taky jedí bramboráky a hrají drejdl

„Kdysi dávno existovali lidé, kterým se říkalo Makabejští…“ Pokud jste fanoušci seriálu Přátelé, o svátcích chanuka vás už poučil vánoční pásovec. Přesto vám v následujícím rozhovoru zkusíme prozradit ještě něco nového – nejen o tom prosincovém, ale o celkovém životě židovské komunity v Brně, který nám přiblížil brněnský rabín Štěpán Menaše Kliment.

Tramvajový tunel do kampusu. Foto: Marie Schmerková
Vyšel prosincový Brněnský metropolitan

Tento týden najdete ve svých schránkách nový Brněnský metropolitan. Připravili jsme pro vás přehled adventních akcí a tipů na dárky, ale i rozhovor o „nekřesťanském“ svátku, jenž se slaví v období křesťanských Vánoc – o židovské chanuce.