Možná podle hesla, že v nejlepším je dobré přestat, uzavřel v říjnu 2021 svou úspěšnou éru na sokolském stadionu na Kounicově BuranTeatr a předal štafetu nové generaci tvůrců a tvůrkyň, kteří zde budují otevřenou a kreativní zónu nezávislého umění CO.LABS. Jejich vizemi i letošní sezonou zaměřenou na podporu žen v umění nás provedla režisérka a členka uměleckého a výkonného vedení Alexandra Bolfová.
Proč zmizel oblíbený BuranTeatr a nahradil ho CO.LABS?
Už delší dobu jsme přemýšleli nad tím, jakým směrem se ubírat, a dospěli jsme k tomu, že bychom chtěli být spíše kulturním centrem, tedy hubem, platformou, otevřeným prostorem, který bychom sdíleli i s jinými uměleckými kolektivy a subjekty. Přišlo nám, že tento typ instituce v Brně chybí, a my jsme ani předtím nebyli klasické repertoárové divadlo. Navíc jsme si byli vědomi absence dobře technicky vybavených prostor pro neziskový kulturní sektor a nezávislé umělce a umělkyně v Brně.
Váš koncept má být velmi progresivní a moderní. Co to znamená? Na jaké publikum cílíte?
BuranTeatr vznikal jako generační divadlo a stejně tak my v CO.LABS jsme nová generace, zajímají nás jiná témata, jiné formy a také se chceme někam posunout a reagovat na to, co potřebují naše cílové skupiny, tedy aktuální tvůrci a tvůrkyně včetně těch začínajících a ještě studujících a mladé publikum, které má rádo alternativnější a náročnější dramaturgii.
Začínajícím divadelníkům jste nabídli projekt Youngsters.
Jedná se o jeho první ročník, na němž si chceme vyzkoušet, jestli se nám tento formát osvědčí. Je určen pro studenty a absolventy uměleckých škol a měl by sloužit jako jakási laboratoř. Na základě open callu jsme vybrali tři jejich projekty, kterým jsme poskytli prostor pro nazkoušení a premiérové uvedení a reprízu. A 16. až 18. června budou všechny tři projekty uvedeny na Festivalu mladých tvůrců a tvůrkyň. Do velké míry bude určen pro zástupce uměleckých institucí, před nimiž se budou moci začínající umělci a umělkyně prezentovat. Máme pocit, že to dává smysl, protože studenti a studentky, absolventi a absolventky mnohdy musí čekat několik let, než v divadle dostanou příležitost a někdo je vezme na vědomí. U nás na rozdíl od školy mají zároveň možnost si vyzkoušet provoz profesionálního divadla, všechny ty procesy, které vedou k hotovému dílu.
V rámci tohoto projektu vzniklo i představení Chci ti něco říct, performance, která tematizuje panenství. Jak na ni reaguje publikum?
Spíše tady byla klíčovým tématem intimita, panenství bylo jedním z podtémat. Část diváků to komentovala pozitivně, ale druhá část měla výhrady. Ozývaly se hlasy, jestli tato velmi intimní autorská výpověď nemůže u diváků vyvolat negativní asociace a vzpomínky, že by to pro ně mohlo být nekomfortní. Převážnou část publika tvoří lidé od 16 do nějakých 35 let a my jsme rádi, že to u nich vyvolává protichůdné reakce a diskusi. Právě projekty jako Youngsters k nám přivedou další spektrum diváků.
Když jsme si domlouvaly rozhovor, říkala jste, že u vás na Kounicově jsou všechny prostory neustále obsazené, pořád se tam něco děje. Jak tam vypadá běžný den?
Buď hrajeme naše inscenace, takže na sále probíhá stavba, zkouška, nějaká „oprašovačka“. Když nehrajeme, koná se tam rezidence, generálkový týden nebo připravujeme prostor na pronájem – například i na akce komerčnějšího typu. Aktuálně máme k dispozici dvě zkušebny, které jsou obsazeny tvůrci nebo tvůrkyněmi, kteří tam zkouší projekty buď pod hlavičkou CO.LABS, nebo v rámci otevřených rezidencí. Což je program, do kterého se mohou zájemci přihlásit a my jim zdarma poskytujeme prostory, které momentálně sami nevyužíváme. Můžou si tam vyblokovat neomezenou kapacitu a pracovat tam na svých individuálních projektech nebo tam mít tréninky a sebezdokonalovat se. A provozujeme cowork, kde máme my domácí různé schůzky nebo tam pracují aktuální rezidenti, což je další oblast našeho zájmu – poskytujeme rezidenční pobyty pro zahraniční tvůrce a tvůrkyně. Když se to opravdu sejde, tak se v CO.LABS pohybuje zhruba 20 až 30 umělců a umělkyň, několik různých týmů, a je tam opravdu živá, tvůrčí atmosféra.
Aktuální sezonu jste zasvětili podpoře žen v umění. Kam je třeba takovou podporu směrovat?
Vycházeli jsme z průzkumu, který jsme si udělali v rámci brněnského kulturního a zvlášť divadelního prostředí. A zjistili jsme například, že v některých institucích na sedm režisérů připadá jedna režisérka. Nepoměr mezi ženami a muži v umělecké branži stále přetrvává v celorepublikovém i mezinárodním kontextu, ačkoliv debata na toto téma existuje a konkrétně v našem centru ženy podporujeme kontinuálně, mimo jiné je u nás třeba více tvůrkyň než tvůrců. Proto jsme se rozhodli, že k tomu přistoupíme koncepčně a postavíme na tom sezonu, kterou v květnu završíme konferencí w♀men in art. Fokus tak primárně klademe na režisérky, choreografky, performerky a na témata, která se týkají žen nejen v umění. I u rezidenčních pobytů například ze dvou stejně kvalitních projektů upřednostníme ten, který vytvořil ženský tým. Chceme otevřít a rozvířit debatu o poddimenzovaném stavu žen v českém umění.
Co si od 1. ročníku konference, která se uskuteční 23. května, slibujete?
Skládá se z několika částí včetně doprovodného programu v podobě dvou inscenací na téma interrupcí a fungování žen v uměleckých institucích. Do hlavního programu jsme pozvali devět hostek, z nichž každá se bude věnovat konkrétnímu tématu, jako jsou ženy v kolektivech, pay gap, mateřství a výkon povolání, status umělkyně v Česku i zahraničí a další aktuální témata. V části Open Mic budou přihlášené umělkyně prezentovat svoji tvorbu, svá uskupení a v rámci networkingu budou mít příležitost navázat kontakty s dalšími umělci a umělkyněmi. První ročník bychom rádi koncipovali spíše jako pobídku k setkání a aktivizaci žen. Chceme si ujasnit fenomény, se kterými se ženy v umění potýkají a o kterých by bylo dobré začít mluvit nahlas a dát tak signál příslušným kulturním institucím, aby byly k aktuálním potřebám umělkyň vstřícnější a otevřenější.
Máte už promyšlená témata dalších ročníků?
V konferencích chceme určitě pokračovat. Témata se ještě vytříbí. Letos bude pro hostky docela malý prostor, každá bude mít příspěvek v délce 15–20 minut. Ale teď nám jde primárně o to, abychom témata nadnesli a hlouběji se jim věnovali v dalších ročnících.
„Ženského“ tématu, konkrétně interrupcí, se dotýká i představení katalyzátor_stability, které jste režírovala. Je to kolektivní mezinárodní projekt označovaný jako performativní esej. Jedná se o dílo rozhněvaných mladých žen?
Je to kolektivní autorská česko-slovenská inscenace. Impulsem k ní bylo dění na Slovensku, kde se radikalizují některé politické strany a po vzoru Polska tlačí na úpravu interrupčního zákona, na regulaci interrupcí. Ano, je to výkřik rozhněvaných žen. Vytvářela ji s námi žena, která v minulosti interrupci prodělala a je i jednou z performerek. Je to taková mozaika, koláž na téma interrupcí, manipulace, mechanismů moci. A zajímá nás také tabuizace toho tématu. V týmu jsme se setkali s tím, že každý má v rodině někoho, kdo tuto situaci na vlastním těle zažil, ale že se o tom nemluví, ač je to celkem běžná součást aspektu těhotenství. Samozřejmě neříkáme, že interrupce jsou skvělá věc. Zároveň nám přijde scestné, že má být něco takového regulováno zákonem. Zatímco výše zmíněná inscenace se týká žen obecně, přímo pro konferenci teď vzniká i monodrama IF, které zpracovává mechanismy moci a manipulace a fungování žen v kolektivech na půdorysu uměleckých institucí. A je jedno, jestli vzdělávacích nebo už těch profesionálních. Bude mít premiéru 20. května a posléze bude 23. května také uvedeno v rámci konference.
Jak jste spokojeni s celou sezonou 2022/2023?
Velmi. Mám pocit, že se nám podařilo ji sestavit tak, aby opravdu byla zaměřená na podporu žen v umění. Snažili jsme se to zohlednit i ve všech dílčích projektech. Ale zároveň tím, že jsme na tři měsíce museli náš intenzivní a náročný provoz zredukovat a omezit kvůli zvýšení cen energií a inflaci, se nám nepodařilo to téma akcentovat do takové míry, jak bychom chtěli. Proto jsme se rozhodli, že ho přeneseme i do následující sezony a že v podpoře žen v umění budeme pokračovat.
Chystáte se CO.LABS rozšířit a renovovat, na což vám město slíbilo přispět. Dostává už rekonstrukce konkrétnější podobu?
Teď se připravuje projektová dokumentace a dotahuje se architektonický plán. A současně s tím se i my připravujeme na to, jak budeme fungovat v době, kdy bude CO.LABS od 1. ledna 2024 do podzimu 2025 zavřený. Rekonstruovat se budou všechny stávající i nové prostory, ale především hlavní, multifunkční sál, který bude plně vybavený novou technikou, srovná se podlaha, bude tam nová, výsuvná elevace. Celý prostor hodláme rozšířit horizontálně i vertikálně, přibydou prostory, kde vzniknou další zkušebny, malý sál pro intimnější akce s méně diváky. Rozšíříme se o ubytovací kapacity, abychom měli rezidenty a rezidentky nebo týmy s hostujícími inscenacemi kde ubytovat. Chceme vytvořit nahrávací studio, sdílený ateliér pro výtvarníky i scénografy. A taky chceme dovybavit park, tedy exteriér kolem centra. Jsme rádi, že Sokol Brno I, v jehož budově sídlíme, je velmi vstřícný. Máme totiž společný zájem o to, abychom prostor, na jehož rekonstrukci jsme získali 92,3 milionu, posunuli někam dál.
Jak se vám hledá přechodné útočiště?
Aktuálně máme několik možností. Ale ani jedna z nich není ještě definitivní. Řešili jsme i eventuální částečný provoz během rekonstrukce, ale to se ukázalo jako nereálné. Uvažujeme o dvou variantách – buď seženeme náhradní prostor, nebo to budeme kombinovat, část inscenací uvádět ve spřátelených institucích. Nebo budeme dělat jen sezonní projekty. V letních měsících budeme využívat park vedle centra, případně tvořit multižánrové site specific projekty. V našem poslání a umělecké činnosti hodláme rozhodně pokračovat i během rekonstrukce.
