Stavba kláštera jako vykoupení z pozemských hříchů. I takto – poněkud bulvárně – bychom se mohli dívat na vznik starobrněnského kláštera cisterciaček. Jeho zakladatelka a donátorka královna Eliška Rejčka byla žena s pozoruhodným osudem. Její životní kroky by budily pozornost i nyní, natož ve středověkých českých zemích.
Založení kláštera cisterciaček (dnes augustiniánského kláštera) na Starém Brně se událo před 700 lety, v roce 1323. Pletenec lidských příběhů, který za touto historickou kapitolou stojí, je však neobyčejně zajímavý a ukazuje začátek 14. století jako turbulentní dobu plnou mocenských bojů a pletich. Navíc se může zdát, že ženy včetně těch vysoce postavených hrály tehdy spíše vedlejší role, opak je ale pravda.
Kdo tedy stojí za klášterem na dnešním Mendlově náměstí? Donátorkou a zakladatelkou se stala Eliška Rejčka či Richenza zvaná také Alžběta Richenza, česká a polská královna. Rodačka z Poznaně (dnes našeho partnerského města) si v roce 1303 vzala krále Václava II. Ten o dva roky později umírá jen pár dní po narození dcery Anežky. Eliška je v 17 letech poprvé vdovou.
V roce 1306 se králem stává Rudolf Habsburský, který si místo některé z Přemysloven bere Elišku Rejčku. I tento vladař záhy umírá a z královny je vdova podruhé. Oba manželé ji ovšem zaopatřili – jako zástavu obdržela pět měst a také další zdroje.
Český trůn poté získává Jan Lucemburský, jenž za ženu pojal Elišku Přemyslovnu. Její vztah s Eliškou Rejčkou je složitý. Viní ji z protežování Habsburků, sama však pravděpodobně strojila pikle vedoucí k návratu Přemyslovců.
V tuto dobu se královna vdova začíná stýkat s mocným šlechticem Jindřichem z Lipé, královským podkomořím a českým maršálkem. Vztah s ním je pro ni osudový – partnery byli až do jeho smrti. Ačkoliv byl po celou dobu ženatý, jejich vztah tolerovala veškerá šlechta, což je naprosto mimořádné a ukazuje to i na Eliščino pevné postavení.
Vzácné rukopisy se sejdou na Špilberku
Od roku 1318 žila Eliška Rejčka v Brně společně s Jindřichem z Lipé, toho času zemským hejtmanem na Moravě. Během tohoto období vybudovala ženský cisterciácký klášter Aula Sanctae Mariae, někdy také Hradecký, se špitálem na Starém Brně.
Brzy po založení kláštera se začalo se stavbou nové baziliky Nanebevzetí Panny Marie. Příznačné pro ni je použití cihel na stavbu (místo běžnějšího kamene) i fasádu. Neobvyklý styl má svůj předobraz v katedrále v královnině rodné Poznani. Klášter měl díky své donátorce velké hospodářské zázemí a mnoho statků – patřilo mu několik okolních vesnic, například Cacovice, Husovice, Maloměřice nebo Moravany. Richenza v klášteře po smrti Jindřicha z Lipé žila a konventu také odkázala svůj majetek. Zemřela 18. října 1335 a je pochována v centrální lodi baziliky, na místě vyznačeném v dlažbě písmenem e.
Rejčka nechala pro klášter vytvořit sérii devíti liturgických rukopisných svazků. Celek byl rozdělen po zrušení cisterciáckého kláštera za josefínských reforem. Šest knih se dostalo do Rakouské národní knihovny ve Vídni, dvě do kláštera v Rajhradě a jediná zůstala v Brně, v Moravském zemském archivu. Tento unikátní soubor bude možné zhlédnout poprvé od roku 1782 v celku na výstavě Eliška Rejčka: Dar středověku na hradě Špilberku od 1. června do 20. srpna.
