Před 30 lety, 1. června 1993, bylo založeno Diecézní muzeum brněnského biskupství, které se tak v České republice stalo prvním svého druhu po listopadové revoluci. Otevřeno má od pondělí do soboty a kromě stálé expozice pořádá také přechodné výstavy v katedrální kryptě a tzv. Propité věži na Petrově. Jeho ředitel Martin Motyčka zdůrazňuje, že nejde jen o výstavní instituci, ale také o duchovní prostor vhodný k modlitbě a rozjímání.
Bylo náročné muzeum založit a udržet v chodu?
Jak říkal jeden ze zakladatelů muzea a jeho první ředitel Karel Rechlík, stěžejní bylo najít vhodné prostory. A ty se tehdy našly v augustiniánském opatství na Starém Brně. Nic již nebránilo tomu, aby bylo Diecézní muzeum oficiálně zřízeno tehdejším diecézním biskupem otcem Vojtěchem Cikrlem. V klášteře byla k dispozici část, kde se mohly konat výstavy, a tam muzeum původně sídlilo.
Od roku 2006 je vaším domovem bývalý kanovnický dům na Petrově 1. Ten má jistě pozoruhodnou historii…
Jedná se o jeden z nejstarších domů tady na Petrově. Jeho středem prochází hradební zeď, která obepínala petrovský vrch. Byl postaven kolem roku 1300 a pak byl ještě různě přestavován, ale už na vedutách ze 17. století je zachycen v téměř nezměněné podobě, tedy tak, jak ho vidíme i dnes. Před zřízením biskupství v domě od 2. poloviny 16. století sídlilo kapitulní děkanství a byl tu mimo jiné i byt kanovníka Královské stoliční kapituly sv. Petra a Pavla, proto kanovnický dům. V letech 2005–2006 se ho podařilo krásně zrekonstruovat podle plánů architekta Zdeňka Bureše už s tím, že bude využit pro Diecézní muzeum. Poté tady pro veřejnost vznikla stálá expozice Vita Christi – Život Kristův, která prostřednictvím obrazů a plastik vypráví novozákonní příběh Ježíšova života.
Diecézní muzeum je spjato s církví, náboženstvím, duchovností – a duchovně založený člověk nutně nemusí být věřící. Na jaký typ návštěvníků cílíte?
Máme několik takových skupin. První jsou věřící lidé. Exponáty vystavené u nás pocházejí z různých farností brněnské diecéze a mnozí z návštěvníků je poznávají a spojují si je se svým kostelem. Od jiných muzeí a galerií se odlišujeme tím, že k nám může kdokoliv přijít také jako poutník. Dáváme mu prostor, aby se u nás pomodlil a strávil čas v tichu a rozjímání. Další skupinou jsou samozřejmě zájemci o umění a historii. A pak jsou to žáci škol. Jejich učitelé jsou vděční za to, že jim mohou prostřednictvím naší expozice přiblížit křesťanské základy, na nichž stojí naše civilizace.
A je mezi školami o toto téma zájem?
Ano. Kromě návštěvy stálé expozice si mohou vybrat různé vzdělávací programy včetně výtvarných přizpůsobené věku žáků. K nejoblíbenějším patří ty, kdy se tady děti před Vánoci během adventu nebo před Velikonocemi seznamují s tradicemi, vyrábějí si andělíčky z šustí nebo svíce a podobně. Snažíme se jim církevní svátky, které v dnešní době už málokdo zná, trošku víc přiblížit.
Od roku 2016 vévodí vašim sbírkám vzácný gotický deskový obraz Madona z Veveří, který vám zapůjčila farnost z Veverské Bítýšky a kterého se nerada vzdávala Národní galerie v Praze. Jak to změnilo život muzea?
Především během prvních dvou let, kdy to byla lákavá novinka, se nám zvýšila návštěvnost. Ale i teď tady máme návštěvníky, kteří přijíždějí cíleně kvůli Madoně z Veveří. Jsou z tuzemska i ze zahraničí, kde se o ní dozvěděli z tamních médií. Vzpomínám si na starší dámu z Londýna, která při cestě po Evropě, když přejížděla z Prahy do Vídně, vystoupila na dvě hodiny v Brně, jen aby viděla naši madonu, o níž slyšela na BBC – a byla nadšená.
Má veverská madona potenciál být mezinárodně známým turistickým lákadlem, moravskou Monou Lisou?
Myslím, že madona se skutečně stává další tváří Brna, že si ji mnoho lidí s naším městem přímo spojuje. A může být symbolem i pro jižní Moravu.
Jaké další unikáty návštěvníkům prezentujete?
Nedávno jsme opět z Národní galerie převezli Madonu z Klobouk, nejstarší dřevěnou sochu na Moravě, která vznikla kolem roku 1200. Dělá tak společnost dalším vzácným dřevěným sochám – Madoně z Klentnice z přelomu 13. a 14. století a Madoně z Předína, která je datována po roce 1450. Za povšimnutí určitě stojí části oltáře z Mostiště z počátku 16. století, který je jedinou dochovanou oltářní archou (má umělecky ztvárněné nástavce – pozn. red.) na Moravě. Z druhé poloviny 19. století pak pochází další zajímavý exponát, tedy autorská kopie olejomalby Veraikon od Gabriela Cornelia von Maxe. Tento obraz otisku Kristovy tváře získal na přelomu 19. a 20. století obrovskou popularitu, když ho obchodník s uměním Mikuláš Lehmann vystavoval po celé Evropě a lidé na něj stáli fronty. Působivost obrazu zvyšuje optický klam, kdy podle úhlu pohledu jsou Kristovy oči buď otevřené, nebo zavřené. A mohl bych jmenovat ještě mnoho dalších pozoruhodností.
Možnost dělat brigádnicky kustody vašich sbírek nabízíte i studentům. Daří se je nalákat?
Určitě. Teď jsme právě dokončili další nábor a přihlásilo se 12 zájemců, z čehož mám radost. Postupně se s nimi scházím a těší mě, že to jsou mladí lidé, kteří mají zájem o umění, vyznají se v církevním prostředí a je jim blízké.
A zůstanou někteří i déle?
Máme tady už několik zaměstnanců, kteří u nás začínali jako studenti brigádníci a po absolvování studia pak u nás zůstali.
Jak muzeum oslaví své jubileum?
V červnu zahájíme výstavu, která bude pomyslně rozšiřovat naši stálou expozici. Ta je, jak už jsem zmiňoval, věnována Novému zákonu a my bychom rádi v jejím duchu v kryptě katedrály představili Starý zákon. A bude tam také připomenuta historie Diecézního muzea včetně výstav, které se tady konaly. Na podzim bychom pak rádi uspořádali sympozium věnované problematice českých muzeí sakrálního umění, kam bychom pozvali jejich představitele, abychom podebatovali, jak čelit výzvám dneška.
A co je to za výzvy?
Například otázka, jak přiblížit veřejnosti právě křesťanské umění, protože v dnešní „ateistické“ době mají někteří lidé tendence ho přehlížet nebo jím i pohrdat. A my bychom je přesto chtěli oslovit a přesvědčit je, že jsou to úžasná díla, která stojí za povšimnutí. Další věc je, jak vůbec v dnešní velké konkurenci kulturních počinů přitáhnout návštěvníky. A také – na základě nedávné zkušenosti – je třeba zapřemýšlet, jak nejlépe prezentovat muzeum, když je třeba úplný lockdown.
Spolupracujete i s ostatními brněnskými muzei?
Spolupracujeme například na Brněnské muzejní noci, která se uskutečnila nedávno a které se účastníme od prvních ročníků. A třeba některé restaurátorské práce pro nás dělá Technické muzeum v Brně nebo jsme zapůjčovali exponáty na výstavy do Moravského zemského muzea a podobně. Zkrátka snažíme se být s ostatními v kontaktu.
Očekáváte v létě větší nápor turistů?
Zrovna nedávno jsme se o tom bavili, že nečekaně už v květnu začali hodně přibývat turisté. Zdá se nám, že se sezona posunula hlouběji do jarního období. Znamená to, že návštěvníků bude letos asi hodně.
