Rozverná socha levitujícího Mozarta před divadlem Reduta vnášející na Zelný trh vzruch a dynamiku odkazuje k události, která před 255 lety vzrušila brněnskou honoraci. Právě pro ni v sále Nové taverny, dnešní Reduty, 30. prosince 1767 koncertovali sourozenci Mozartovi ze Salcburku – jedenáctiletý zázračný muzikant a už i skladatel Wolfgang Amadeus a jeho dospívající sestra Marie Anna.
Wolfík a Nannerl, jak byly děti oslovovány, měly tehdy už za sebou pětileté náročné koncertní putování s rodiči po Evropě, především pak pod manažerským dohledem svého otce, skladatele a houslisty ve službách salcburských arcibiskupů Leopolda Mozarta.
Ten ve svém synovi Wolfgangu Amadeovi, kterého 27. ledna 1756 porodila jako sedmé, ale teprve druhé přeživší dítě Leopoldova žena Anna Marie, brzo rozpoznal výjimečný hudební talent a rozhodl se výuce a rozvoji syna zcela podřídit vlastní život a obětovat i svou kariéru. Jak uvádí Zdeněk Mahler v beletrizovaném Mozartově životopisu Sbohem, můj krásný plameni, stal se otec tvrdým služebníkem svého syna. Dal mu speciálně zhotovit malý klavírek a chlapec za ním seděl od rána do noci.
Když schopnosti malého Wolfganga označil za zázrak také Leopoldův zaměstnavatel arcibiskup Zikmund Kryštof hrabě ze Schrattenbachu, mohla rodina s jeho doporučujícím dopisem v polovině září roku 1762 vyrazit na „evropské turné“.
Jejich první zastávkou byla Vídeň, kde šestiletý Wolfgang v Schönbrunnu okouzlil svou virtuozitou Marii Terezii a celou královskou rodinu. A pak už se v krytém kočáře, který zakoupili, nekonečné dny a týdny na žíněné sedačce kodrcali ve vedrech či mrazu po zaprášených nebo zablácených cestách plných výmolů, spali ve studených pokojích zájezdních hospod a byli odkázáni na nepravidelnou nekvalitní stravu.
Ve Frankfurtu se na zázračného malého muzikanta přišel údajně podívat čtrnáctiletý Goethe, v královské kapli ve Versailles hrál Wolfgang Ludvíku XV. při mši na varhany, v Londýně nad ním žasl král Jiří III. a královna Charlotta se jím nechala doprovázet při zpěvu. Chlapec sbíral zkušenosti, seznamoval se s dominantní italskou operou a dalšími hudebními trendy a jako osmiletý zkomponoval cyklus sonát, které mu dokonce vyšly tiskem.
Děti před nákazou neutekly, ale v Brně zahrály
Výše zmíněné náročné podmínky při cestování se odrážely na zdraví malých hudebníků, v roce 1765 například prodělali v Haagu tyfus. Přesto bylo třeba pověst zázračných dětí neustále přiživovat a v turné pokračovat.
Příležitost se naskytla na podzim v roce 1767, kdy císařovna Marie Terezie chystala ve Vídni politický sňatek své šestnáctileté dcery arcivévodkyně Marie Josefy s neapolským králem Ferdinandem IV. Bylo zřejmé, že taková událost se neobejde bez mnoha hudebních slavností, kde bude Wolfgang opět moci zazářit. Když ale Mozartovi dorazili do města, vypukla tady epidemie neštovic a mezi jejími oběťmi byla i královská nevěsta. Dvůr vyhlásil třídenní smutek a Leopold Mozart ve strachu z nákazy převezl své děti na Moravu – přes Brno do Olomouce.
V Brně se Mozartovi zdrželi tři dny, od 24. do 26. října. Leopold se synem navštívili zemského hejtmana Františka Antonína Xavera Schrattenbacha, což byl bratr salcburského arcibiskupa a Leopoldova zaměstnavatele, a jeho dceru hraběnku Marii Augustu Herbersteinovou. Hovořilo se také o tom, že děti uspořádají koncert pro brněnskou šlechtu, ovšem až po návratu z Olomouce, kam měli ještě namířeno.
V Olomouci ale obě děti onemocněly neštovicemi. Rodina naštěstí nemusela zůstat ve vlhkém pokoji v hostinci, postaral se o ni děkan hrabě Podstatský, který ji ubytoval u sebe na děkanství a děti svěřil do péče dobrých doktorů.
Do Brna, odkud měli v plánu pokračovat do Vídně, se Mozartovi vrátili 23. prosince a byli opět ubytováni v paláci hraběte Schrattenbacha, v dnešním sídle Knihovny Jiřího Mahena na Kobližné 4. Prožili tady Vánoce a 30. prosince děti v sále tehdejší Nové taverny, tedy dnešního divadla Reduta, zahrály příslušníkům brněnské vyšší společnosti.
O samotném koncertu se mnoho informací nezachovalo. Děti pravděpodobně koncertovaly na cembalo za doprovodu městského věžného Abrahama Fischera a jeho hudebníků. Co bylo na repertoáru, už také zůstane tajemstvím. Samotný Fischer se chlubil, že Mozartovi jeho hudební přínos ocenili, jiní zase mínili, že jeho trubači se moc nepředvedli.
Jisté je, že z Brna do Vídně, kde opadla epidemie a znovu se chystala královská svatba jiné z Mariiných dcer, Mozartovi odcestovali 9. ledna 1768 a určitou dobu tam opět pobývali. Jak si můžeme přečíst v již zmiňované Mahlerově knize, otec Leopold se postaral o to, aby pak návrat do Salcburku byl triumfální.
Přestěhovali se do bytu s osmi místnostmi, knížecím sálem a zahradou a místní smetánce tady předváděli královské dary, aby ukázali, jak se zázračnému Wolfíkovi kořil celý korunovaný svět. Leopold tím chtěl tak trochu zakrýt zklamání z toho, že se mu během náročného putování Evropou nepodařilo pro děti získat trvalou službu u některého dvora a zajistit je tak do budoucna – všude si totiž duo s obdivem vyslechli, zatleskali mu a zahrnuli ho dárky, a pak se oddali dalším radovánkám. Ale to už je jiný příběh.
Reduta je zaslíbena divadlu
Vraťme se však ještě do Brna a připomeňme si zajímavou historii budovy, do níž se svým vystoupením zapsaly také Mozartovy děti.
Zpustlý dům na Horním rynku koupilo město v roce 1600 od Karla z Liechtensteina a nechalo ho přestavět na moderní Novou tavernu s reprezentačními a ubytovacími prostorami, která byla později na východní straně rozšířena, takže celou budovu tvořila od 30. let 17. století dvě křídla. V jejím horním patře byli ubytováváni významní hosté a byly tady pořádány slavnostní recepce a ceremoniály.
Když o sto let později zavítal do Brna italský impresário Angelo Mingotti, inspirovala jeho moderně koncipovaná představení magistrát k tomu, že v taverně nechal vybudovat první městské operní divadlo s jevištěm a lóžemi kolem hlediště mimo Itálii. Divadlo bylo umístěno ve východní části objektu a současně Mořic Grimm upravil celou tavernu. Z této stavební etapy se dodnes dochoval kamenný portál s balkonem. Budova se v 18. století stala jedním z kulturních center Brna, a proto mohla přivítat i tehdejší evropskou senzaci – fenomenálního dětského muzikanta Mozarta.
V 80. letech 18. století divadlo několikrát zachvátil požár. Nové, navíc s vedlejším velkým tanečním sálem v severním křídle do Zelného trhu, bylo vystavěno v letech 1788–1790. Za napoleonských válek sloužily prostory taverny jako lazaret, a proto byly poškozeny. Interiéry byly znovu, a to neoklasicistně, vymalovány v roce 1814 a od té doby se části, v níž byl společenský redutní sál a jídelna, začalo říkat Reduta.
Divadlo bylo renovováno v letech 1831–1832, ale už v roce 1870 ho zničil další požár a v letech 1890–1891 bylo přestavěno na městskou tržnici. Od vzniku republiky Reduta znovu slouží divadlu, v roce 1958 byla zrekonstruována podle projektu Bohuslava Fuchse a poslední velkou rekonstrukcí prošly zvláště její interiéry v roce 2005. Dnes tato progresivní scéna Národního divadla Brno vítá divadelní fajnšmekry.
Na koncert W. A. Mozarta upomíná od roku 2008 před Redutou dílo Kurta Gebauera z černého bronzu. Mozart s hlavou muže, ale nahým tělem amorka s jedním křídlem balancuje na miniatuře klavichordu. „Socha pro Brno“ nabízející množství asociací je umístěna na pětimetrovém sloupu.
