Lokace se nám daří zpřístupňovat, i když to někdy trvá několik let

O víkendu 13. a 14. května se opět otevřou dveře vil, domů i institucí při festivalu Open House Brno. Jeho zakladatelka a ředitelka Lucie Pešl Šilerová nyní letošní ročník se svým týmem a komunitou dobrovolníků dotahuje. Jak to vypadá během roku příprav, podle čeho se lokace vybírají a jak to celé vzniklo?

Kde se vzala myšlenka Open House v Brně?

Vzniklo to už poměrně dávno – v roce 2015, když jsem navštívila Chicago. Manžel tam přednášel na konferenci a já jsem objevila, že ve městě právě probíhá festival architektury, kdy se otvírají běžně nepřístupná místa. Moc mě to zaujalo. V některých mrakodrapech bylo možné navštívit horní, soukromá patra a podívat se, jakým způsobem tam lidé žijí. Byla jsem z toho konceptu nadšená. Celkem tam bylo zpřístupněno asi dvě stě budov – to je obrovské množství. Festival v Chicagu mě inspiroval a asi po roce, kdy jsem o nápadu přemýšlela, jsem se sešla s Janou Janulíkovou z TIC BRNO a řekly jsme si – pojďme to vyzkoušet. Oživila jsem svůj studentský spolek Kultura a management, který dodneška festival pořádá. Pilotní zkouškou byly v roce 2017 Open Days, kdy jsme otevřeli čtyři lokace a bez velké propagace nás navštívilo 400 lidí. Už další rok jsme zahájili festival Open House Brno. Připojili jsem se i do celosvětové sítě těchto festivalů a přijela k nám jejich zakladatelka Victora Thornton z Londýna.

Každý rok má festival speciální dramaturgii či téma. Co se chystá letos?

Tentokrát jsou to ženy v architektuře. Je to téma, ve kterém se spojujeme s kunsthistoričkou Šárkou Bahounkovou. Ta se ve svém výzkumu ženám v brněnské architektuře věnuje. Kromě oblíbených stálic a také nových lokací budeme otevírat místa, která mají na svědomí architektky. Často jsou to budovy, pod nimiž tvůrkyně nejsou ani oficiálně podepsané. To je velmi zajímavé téma – v současnosti studuje architekturu 60 procent žen, ale nakonec je pod projekty podepsáno daleko větší procento mužů. Ženy stále zůstávají trochu stranou a jejich úspěchy nejsou tolik vidět. Součástí festivalu budou i přednášky – ve vile Tugendhat o Lilly Reich, která zde navrhovala interiéry.

Zpětně dohledat architektky musí být velmi náročné.

Proto spolupracujeme s Šárkou Bahounkovou, která se tím dlouhodobě zabývá. Je to velké dohledávání v archivech, muzeích a podobně. Někdy byly ženy součástí širšího týmu, za který je podepsán hlavní architekt. My bychom však chtěli ukázat, jak se do veřejného prostoru propisovaly ženy.

Jak vybíráte budovy, které chcete v daném ročníku zpřístupnit?

Probíhá to oboustranně – není to jenom iniciativa nás, pořadatelů, ale i spousta lidí už o festivalu ví a mají zájem se zúčastnit. Samozřejmě se snažíme oslovovat a zapojovat místa podle témat, aby souvisela s dramaturgií. Spousta lokací ale nezapadá do koncepce, nicméně jsou pro nás důležité a zajímavé. Návštěvy vlastně probíhají po celý rok. Máme seznam budov, které bychom chtěli otevřít.

Festival zčásti využívá pomoc dobrovolníků. Jak to funguje a je to udržitelný systém?

Je to základní myšlenka festivalu – dobrovolníci jsou po celém světě v rámci Open House klíčovou složkou. Teď jsme získali podporu od Evropské unie, a když jsme se setkali se zástupci 11 dalších festivalů z celé Evropy, bylo jedno z důležitých témat právě dobrovolnictví. Nábor dobrovolníků, práce s nimi a hlavně tvoření komunity na speciálních prohlídkách a dalších různorodých akcích. Proto s nimi pracujeme celý rok. Pořád máme otevřeno pro další zájemce, kteří mají chuť se zapojit. Myslím, že tento koncept udržitelný je, doufám v to. Celá ta komunita je velmi živá a funguje přátelsky. Počty dobrovolníků se v jednotlivých zemích dost liší, což je zajímavý fakt. Čím jižněji jste, tím jich mají festivaly zpravidla více. Na severu jsme trochu opatrnější.

Je v Brně nějaké místo, které byste chtěli zpřístupnit, a nedaří se vám to?

Takovým místem byl Ústavní soud – domluva byla velmi složitá. Poprvé se nám to podařilo loni a letos bude znovu otevřený. Za to jsem moc vděčná. Dále to byla AZ Tower, ale ta se letos snad také otevře. Takže se nám lokace spíš daří zpřístupňovat, i když to někdy trvá i několik let. I v těch budovách musí nastat správná konstelace – a pak to klapne. Chtěli bychom otevřít rodný dům architektky Růženy Žertové v Žabovřeskách, ale nevím, jestli se nám to povede. Třeba se situace časem změní, mnohdy je to prostě vývoj.

Navštívila jste všechny letošní lokace?

Množství míst stále přibývá a už není reálné projít všechno. Není to už úplně v lidských silách, naštěstí máme funkční tým. Takže se výběr a prohlídky rozprostřou.

Kam byste pozvala návštěvníky vy? Co je pro vás letošním highlightem?

Totální zajímavostí je Tesařova vila – budou tam jenom dvě prohlídky, ale jsme za to moc rádi. Hned vedle bude otevřená Reissigova vila, kde se řadu let nekonala žádná prohlídka. Obecně pisárecké vily vnímáme jako velké téma, kromě již zmíněných bude otevřen i Aukční dům Zezula a vila Engelsmann.

Jak se dostáváte k soukromým osobám do jejich vil a domů?

Díky tomu, že pracuji v umění a manžel v oblasti medicíny, spolupracujeme s velkým množstvím různorodých lidí. Toto byla a je naše velká devíza. Takže jsme rozhodili sítě. A festival má také už svou historii a určité renomé, což velmi pomáhá.

Lokací bude letos více než sto a číslo pořád roste. Nevyčerpáte Brno?

O těchto věcech samozřejmě přemýšlíme. Doufám, že se nevyčerpá, protože tady vzniká spousta nového. Což se snažíme monitorovat a otevírat také nové komplexy a architekturu. Hlavně nemůžeme otevřít všechno najednou – to není ani v našich možnostech. Jednotlivá místa organicky přibývají a ubývají. Majitelé si chtějí odpočinout a vrátí se po pár letech, někdy se zase lokace nehodí dramaturgicky a kolísá i množství dobrovolníků.

Festival Open House Brno proběhne 13. a 14. května. Otevřeno pro veřejnost bude více než 100 lokací – soukromé domy a vily, kulturní objekty, sídla společností, akademické budovy, technické zázemí a mnoho dalšího. Festivalu se můžete zúčastnit i jako dobrovolník, nábor běží nepřetržitě. Veškeré informace najdete na webu openhousebrno.cz.

Lucie Pešl Šilerová

Vede Katedru hudební produkce Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění, která se managementem hudby zabývá jako jedna z mála škol u nás. Vydala studii Uplatnitelnost umělců na trhu práce v oboru klasické hudby v kontextu Evropské unie.

V roce 2017 založila a stále produkuje festival Open House Brno. Jeho úspěch a návštěvnost se zvyšují každým rokem. Během pandemie onemocnění covid-19 probíhaly s velkou sledovaností online prohlídky. Loni festival zaznamenal cca 22 tisíc návštěv. A letos by jich mohlo být ještě více, protože i počet zpřístupněných lokací vzrostl a překonal stovku.