Lenka Vavrisová: Baví mě komunita i narážení do lidí

Dva roky chyběly v Rose Bowlu – českém finále ženské ligy amerického fotbalu. Nyní chce ale nejúspěšnější tým historie této soutěže Brno Amazons znovu na výsluní, což dokazuje také dobrý vstup do sezony: Amazonky mají dvě suverénní výhry a jednu prohru. Respekt vzbuzují také výkony jejich kapitánky, trenérky a nově quarterbacka Lenky Vavrisové, která je mezi fotbalistkami již legendou, ale stále ještě neřekla na trávnících poslední slovo.

Cílem Amazonek není letos nic jiného než titul, je to tak?

Primárním cílem pro letošek je být ve finále, poslední dva roky jsme se do něj totiž nedostaly. A pak budeme samozřejmě doufat, že je vyhrajeme.

Vstup do sezony vypadá dobře, jak ho vnímáte vy?

Byl jednoznačně super. První zápas byl s Prague Harpies, ten byl těžký, ale porazily jsme je. Druhý zápas jsme taky vyhrály. Teď jsme měly třetí s Black Cats, ale kočky se na nás dobře připravily. Navíc jsme nadělaly strašně moc chyb. Ale hodíme to za hlavu. Čekají nás další tři zápasy, jsme teprve v půlce sezony. Potřebujeme vyhrát ta utkání, která jsou před námi, na to se soustředíme.

Důležitým dílkem do skládačky jsou taky vaše výkony. Jak je zatím hodnotíte?

Upřímně? Velice dobře, jsem ze sebe nadšená! Já jsem začala na quarterbackovi ve flag fotbalu (bezkontaktní verze amerického fotbalu – pozn. red.) a holky si ze mě doteď dělají srandu, jak to vypadalo, jak mi balony létaly do země. A kontaktní fotbal je taky ještě něco jiného. Takže mám radost.

Proč jste se vrátila k aktivnímu hraní fotbalu, chybělo vám?

Určitě. Jak to jednou člověk začne hrát, bude mu to vždycky chybět. Loni jsem navíc nehrála kvůli covidu, měla jsem ho dvakrát a nemohla jsem se fyzicky připravit tak, jak jsem si představovala. Ale letos mi v hraní nic nebránilo. Pozice quarterbacka na mě tak trochu zbyla, což mi ale vůbec nevadí. Holky mi pomáhají. Měly jsme trénink dohromady s juniorkou od kluků, přibyli nám trenéři, takže jsem se mohla věnovat vlastnímu tréninku.

Quarterback bývá nejdůležitějším hráčem, vy jste kromě toho trenérka. Nemají nové hráčky tendenci vám vykat?

Za prvé si myslím, že quarterback není úplně nejdůležitější pozice, to je offense lajna, protože bez té si nezahraješ. Holky mají tendenci mi vykat, ale jen když přijdou na nábory. A není to kvůli tomu, co všechno dělám, ale proto, že už nejsem nejmladší. Ale pak se to srovná a všichni si tykáme.

Pamatujete si ještě na své první setkání s americkým fotbalem?

Naprosto přesně! Když moji kamarádi zakládali tým Brno Pitbulls, pořádali nábor a já jsem tam byla s přítelem. Tehdy tam vysvětlovali pozice a já vůbec netušila, o co jde. Ale jak se klub rozrůstal, chodila jsem tam pomáhat a napadlo mě, že by nebylo špatné začít taky hrát.

Co vás na tomhle koníčku baví nejvíc, že jste u něj vydržela tak dlouho a obětovala mu tolik času?

Určitě mě baví lidi kolem fotbalu – dobrý kolektiv, komunita. A taky mě baví, že je to strašně taktická hra. Teď, když znám hodně věcí z útoku i z obrany a člověk to vidí komplexně, to má úplně jiný rozměr. A upřímně, baví mě i ten kontakt, narážet do lidí.

Ve fotbalu jste si vyzkoušela snad všechno – hrála jste na několika pozicích, trénujete, řídíte tým, jste činovnicí svazu. Jaká role je vám nejbližší?

Hráčská. Ale baví mě i věci ve svazu a v nároďáku, protože to člověk může někam posunout.

V Česku se tento sport hraje už dlouho, přesto boom klubů či mediálního dosahu nastal spíš až v posledních letech. Co se změnilo?

Hlavně už bylo na čase. Chlapský americký fotbal je tu už víc než 35 let, ženský teď jedenáctý rok, náš klub existuje desátý rok. Je to podle mě hodně tím, že asociace odvádí dobrou práci, co se týče propagace. Měly jsme reportáže ze zápasů, hodně se třeba věnují ženské reprezentaci ve flagu. Týmy samotné se v této oblasti taky posunuly. My teď máme sponzora, ten dělá streamy, to taky určitě strašně moc pomůže dostat fotbal mezi lidi. A roli hrají taky roky. Čím déle sport funguje, čím víc lidí se k němu dostane, tím se víc rozšíří a naláká zase víc hráčů a diváků.

Americký fotbal není typický sport pro dívky, přesto nemají Amazonky o hráčky nouzi. Čím to je?

Po covidu nám hráček trošku ubylo, ale myslím, že to je obecný trend. Za mě jde hodně o kolektiv, to dělá hrozně moc a u týmových sportů to tak bude vždycky. Další věc je propagace, děláme velké náborové kampaně, je to hodně o sociálních sítích. Rozdávaly jsme letáky, ty skoro neměly efekt, ale na základě příspěvků na Facebooku nebo Instagramu chodí dost nováčků, takže se na to zaměřujeme. Taky máme spoustu maminek, které si tam odpočinou. Ale také hraje roli, jestli holka ustojí kontakt. Může tam být nadšení, ale tohle ne každý snese. Nicméně ještě je tu pořád ta bezkontaktní varianta, kam teď budeme taky lákat. A jsem zvědavá, jak se nám to povede.

Čeho byste v tomto sportu ještě chtěla dosáhnout?

Já už asi ničeho! Máme tituly, máme fungující tým, jsem činovnice v asociaci, kde se to snažím posunout. Když něco přijde, tak to bude fajn. Ale řekla bych, že mám tak nějak už splněno.