Jiří Bořecký: Chceme minimálně do semifinále

V první florbalové lize letos najdeme hned čtyři brněnské týmy a tři z nich bojují o play-off. Možná největším překvapením jsou výkony Gullivers, kteří do této soutěže postoupili v roce 2019, ale rychle se aklimatizovali a nyní útočí na postupové příčky. Jejich hlavním trenérem, prezidentem a mužem číslo jedna je Jiří Bořecký, jenž stál u zrodu florbalu v Česku.

Loni jste postoupili přes předkolo do čtvrtfinále play-off, letos tým vypadá ještě lépe. Jaké jsou vaše ambice?

Určitě bychom chtěli jít minimálně o kolo dál, takže do semifinále. Ale liga je vyrovnaná a nevyzpytatelná, takže se teprve uvidí. Koneckonců, ještě nemáme ani jistotu play-off.

Tým se může pochlubit velmi solidní obranou. Je tohle vaše trenérská filozofie?

Myslím si, že A tým nestavíme vyloženě na obranné činnosti. Ale áčko hraje s hodně odchovanci, kteří umí bránit odmalička, takže se to projevuje. Chceme, aby byli kreativní, aby na tom byli fyzicky dobře a aby měli výbornou techniku, to je v první lize nutnost. Další hodně důležitá věc je řešení situací a čtení hry, k čemuž je potřeba mít dobře nastavenou hlavu.

Letos se v první lize potkaly hned čtyři brněnské týmy. Jaké to pro vás je, vnímáte nějakou zdejší rivalitu?

Největší rozdíl vidím v tom, že tolik necestujeme. Rivalita tu nějaká je, ale snažíme se ji moc nevnímat. My se na ostatní týmy neohlížíme, zaměřujeme se sami na sebe.

S kterým z brněnských týmů máte nejlepší vztahy?

V Brně nejvíc spolupracujeme s Židenicemi a Troopers. Tato spolupráce se však týká mládeže. Před více než rokem jsme společně založili Brněnskou florbalovou akademii, v jejímž rámci pořádáme zejména společné mládežnické tréninky i jiné akce. S ostatními brněnskými kluby jsou vztahy korektní.

Soutěž momentálně suverénně ovládá pražský tým Butchis, který postoupil z třetí ligy. Dokáže je někdo zastavit?

Těžko říct. Když jsme s nimi hráli my, zase tak moc nás neoslnili, prohráli jsme s nimi těsně 2:3. Ale taky to byl podle jejich slov snad jejich nejhorší zápas v sezoně. Hrajeme s nimi ještě jednou, tak uvidíme. Ale výsledky mluví za vše, jedou ligou jako nůž máslem. Sice většinu zápasů vyhrávají o gól o dva, ale vyhrávají. A teď ještě posilují.

Ve florbalu se pohybujete už od začátků tohoto sportu u nás. Na jaké momenty z jeho „dětských let“ nejraději vzpomínáte?

Já jsem začal hrát florbal v sedmnácti letech, někdy kolem roku 2000. Tehdy to všechno bylo ještě amatérské. Skončil jsem s házenou a vrhl se na florbal, začal jsem hrát i trénovat. Byl to tehdy opravdu školní sport, pro srandu. Na to vzpomínám moc rád, dělal jsem to pro zábavu. Teď už je to moje zaměstnání a florbal se posunul výraznými kroky.

V čem?

V tréninkovém procesu, tehdy skoro nikdo netrénoval víc než dvakrát týdně, a i to jen ty nejlepší týmy v republice. Dnes se někde trénuje i víckrát denně. A samozřejmě se mění i podmínky pro hráče. Kromě standardních tréninků v halách mají k dispozici fyzioterapeuty, kondiční trenéry, mentální kouče, možnosti regenerace. V superlize někteří berou už poměrně slušné peníze. Obecně, kvalita českých soutěží jde nahoru.

A jak se florbal vyvíjí ve světě?

Stále se nedaří ho dostatečně rozšířit, především co se týče kvality, do jiných zemí kromě Švédska, Finska, Švýcarska a nás. Hodně se ale posouvá ženský florbal, ten jde jednoznačně nahoru.

Pracujete také s mládeží. V čem vás tato činnost obohacuje?

V tom, že vidím vývoj hráčů od začátku až do dospělosti. Řadu kluků jsem od dětského věku dovedl až do chlapů. Mým svěřencům je třeba pětadvacet let, hrají první ligu nebo jiné soutěže a já na nich vidím, co jsem mohl udělat lépe.

Česko na světové scéně neustále roste. Stíháte vnímat dění v reprezentaci a na mezinárodní florbalové scéně?

Přiznám se, že tolik času nemám, ale třeba akce jako mistrovství světa chlapů nebo juniorů sleduju vždy. Trendy v mezinárodním florbale je potřeba vnímat. I když první liga je samozřejmě něco jiného než mezinárodní špička a ne všechno, co z těch špičkových utkání nakoukáte, jde aplikovat, považuji to za nutné.

Jaké trendy nyní vnímáte?

Oproti dřívějším rokům se florbal strašně přitvrdil. Když srovnáte současnou českou ligu a českou ligu pět let zpátky, uvidíte obrovský rozdíl. Tedy kondice je strašně důležitá. A začínám si myslet, že vyšší a silovější hráči mají výhodu. Florbal se taky posouvá v tom, že rozhodují detaily, týmy jsou vyrovnané a zápas vyhraje ten, kdo promění šance a udělá méně chyb. Velký posun vidím v mentálním nastavení u hráčů a v práci s jejich psychikou.

V klubu máte spoustu funkcí, trénujete mužské áčko i mládežnické týmy, jste prezidentem, sportovním manažerem… Není už na vás občas florbalu moc?

Někdy je toho opravdu hodně a je potřeba si umět odpočinout. Naštěstí florbalu není 12 měsíců v roce tolik jako v hlavní sezoně. Abych byl upřímný, myslím, že mi trochu pomohl covid. I když to pro nikoho nebylo příjemné, volný čas mi pomohl se nad některými věcmi zamyslet a přenastavit si je. Díky tomu teď zvládám lépe i časový tlak během hlavní sezony.

Nadšení přináší úspěch

Historie florbalového klubu Gullivers, který patří pod Sokol Brno I, se začala psát v letech 1997 a 1998. V té době byl florbal u nás teprve v plenkách a provozovali ho zejména vysokoškoláci.

Klub byl partou nadšených florbalistů založen v prosinci roku 1998 a okamžitě se začal rozrůstat. V roce 2006 se spojil s klubem SPA Sokol Brno I, čímž vznikl jeden z největších klubů na jižní Moravě.

V první společné sezoně dorostenci postoupili do 1. ligy. Zvlášť úspěšná byla sezona 2010/11, v níž starší žáci vyhráli svou ligu a na republikovém mistrovství skončili na 4. místě a muži i junioři postoupili do 2. ligy. V sezoně 2013/14 postoupil A tým do nové Národní ligy. Tu v roce 2018/19 Gullivers ovládli a s mužstvem plným vlastních odchovanců vybojovali 1. ligu. Zdá se však, že jejich ambice zde ještě nekončí.