František Heribán: Nikdy jsem se necítil lépe

CrossFit Destiny patří mezi nejúspěšnější gymy tohoto sportu v České republice. Není divu, že právě jeden z jeho závodníků, ze Slovenska pocházející 41letý František Heribán, se probojoval na nejprestižnější světové závody CrossFit Games, které se konají od 3. do 6. srpna v americkém Wisconsinu. Této akce se již v minulosti zúčastnil a vybojoval neuvěřitelné 5. místo. Dokáže toto už tak heroické umístění ještě vylepšit?

Na Games bylo letos enormně obtížné se dostat, ve vaší kategorii se kvalifikovalo 10 z mnoha tisíc sportovců. Jak jste vnímal takovou konkurenci?

Díky tomu, že jsem tam už jednou byl, jsem věděl, že síto je na začátku obrovské, ale procentuálně se tam dostane málo lidí. Nejtěžší je poslední kolo, kdy se rozhoduje mezi třiceti nejlepšími na světě. Celá příprava směřovala k tomuto kroku, dostat se mezi třicet nejlepších. Pak už je to trochu loterie, jak vám sednou workouty, jak načasujete formu. Je tam strašně moc aspektů. A taky štěstí.

Na tuhle akci pojedete již podruhé. Co vás naučil první ročník?

No stress! Je to celé obrovská mediální bublina, celá Amerika i crossfitový svět tím žijí, ale některé eventy, které jsem absolvoval po Evropě, mi přišly mnohem těžší, takže hlavně se z toho nepo… a jít tam s čistou hlavou. Přistupoval jsem k tomu tak, že vrchol sezony je semifinále, ne Games. Protože ty jsou prostě 10 stejných borců, u nichž záleží, kdo se nejlépe vyspí, komu to sedne.

Na co se budete v posledním měsíci a půl přípravy soustředit?

Oproti ostatním jsem malý, takže vím, že nebudu mít šanci v silových věcech, v powerliftingu a olympijském vzpírání. Takže se soustředím na běhání, plavání a gymnastiku. Celý závod probíhá ve čtyřech dnech a bude tam 10–11 workoutů, z nichž předpokládám nanejvýš jeden bude o hrubé síle. Doufám, že ty zbylé udýchám lépe než ostatní. Teď potřebuji, aby bylo co největší vedro, a trénovat v něm. Před dvěma roky tam bylo 45 stupňů a 80procentní vlhkost, což byl pro Evropany šok. Nemám možnost přijet měsíc dopředu jako ostatní, musím se aklimatizovat tady.

O vzpírání jste řekl, že je to vaše slabší stránka. Zapracoval jste na ní?

Ne. Vím, že vzpírání tvoří cca 15 % závodu. Kdybych na něm pracoval, ostatní disciplíny mi půjdou rapidně dolů. Takže bych se zhoršil v osmi disciplínách, abych se zlepšil v jedné. To mi za to nestojí.

Jak v současnosti vypadá váš tréninkový režim?

Trénuju přibližně třináctkrát týdně, každý den dvakrát až třikrát. Vstanu zhruba ve 4.20 ráno, jdu do gymu, tam trénuju. Pak pracuju normálně ve fabrice a odpoledne je druhá fáze, buď zase někde v gymu, nebo chodím běhat, plavat, na kolo…

Čeho byste na Games rád dosáhl?

Jsou tam dva cíle. První je být nejlepší v Evropě. A druhý zlepšit minulý výsledek, kdy jsem byl pátý. Takže asi bedna.

Závodíte v kategorii Masters, tedy 40 a více let. Je těžké zůstat v tomto věku špičkovým sportovcem?

Rok co rok je to těžší. V každém sportu záleží na tom, jak rychle dokážete zregenerovat a být schopen podat ten samý výkon znovu a znovu. V crossfitu je to o to těžší, že ve třech čtyřech dnech musíte předvést dvacet různých disciplín ve špičkovém nasazení. Celé je to o regeneraci, jak moc trénink načasovat a jak má být těžký, abyste byl schopen druhý den předvést tentýž výkon. Ne vyhrát první den závodu a pak se z toho čtyři dny dostávat, ale jít postupně, udržet výkonnost a čtvrtý den ještě zabojovat o tu bednu.

V minulosti jste říkal, že si většinu tréninků plánujete sám. Platí to dosud?

Ano. Čím déle dělám crossfit, tím víc soudím, že nikdo vám na dálku nedokáže říct, jak se cítíte. Zároveň mám rodinu, chodím do práce, nemůžu se tréninku věnovat stoprocentně, takže poslouchám tělo. Když jsem unavený, netrénuju, jdu na regeneraci, dám si saunu, mráz. Zjistil jsem, že nic se nedá uspěchat.

Crossfit patří k nejnáročnějším sportům na světě. Co vás motivuje téměř každý den vstát a jít zase na trénink?

Ten pocit. Je mi 41 a nikdy jsem se necítil lépe. Hrál jsem do 33 let vrcholově fotbal, dělal atletiku a ve třiceti mi všichni říkali, že kariéra je u konce. Doktor mi oznámil, že buď půjdu na operaci s koleny, nebo končím se sportem. Začal jsem cvičit, našel jsem crossfit, v 35 jsem začal závodit po Evropě a v Česku porážel kluky o 15 let mladší. Zjistil jsem, že je to celé o hlavě a o tom, že čím komplikovanější a všestrannější sport si vyberete, o to lépe se budete cítit delší dobu. Na Games jsou pánové, kteří v 65 letech dokážou předvést lepší běžecké a plavecké výsledky než půlka našich eliťáků.

Zvažoval jste už někdy sportovní důchod?

Vůbec! V pětatřiceti jsem si myslel, že je konec, ale teď vidím, že to byl spíš začátek. Můj hlavní cíl je jednou Games vyhrát. Nevím, v jaké kategorii, jestli letos nebo za pět let, ale když vidím ty staré pány, jak pořád závodí, tak doufám, že je důchod ještě daleko.

V crossfitu jste dosáhl řady úspěchů. Kterého si nejvíc vážíte?

Asi dvou vítězství. V roce 2018 jsem absolvoval asi 14 závodů po Evropě a vyhrál jsem Lowlands Throwdown v Holandsku a pak German Throwdown. Jsou to dva ze tří největších závodů v Evropě, kam jezdí i američtí atleti, Lowlands je asi nejprestižnější závod v Evropě vůbec.

Crossfitu se věnujete od roku 2014. Jak se tento sport od té doby vyvinul?

Vývoj je obrovský, každý rok přibývá disciplín, nových prvků, hlavně gymnastických, a všechno jde rychleji. Časy, kterých jsme dosáhli před osmi roky, byly třeba plácnu na 50 procentech elitního závodníka. Míli jsme běhali třeba za 5:40, mílaři ji měli kolem čtyř minut. Teď se nůžky stahují, spousta crossfiťáků dosahuje skvělých výsledků v jiných sportech a stávají se z nich reprezentanti ve vzpírání, běhání či plavání. Crossfit jde hrozně nahoru a kdo do toho vlaku nenasedl, má smůlu, protože naučit se teď sto disciplín na vrcholové úrovni je hrozně náročné.

Sledujete mezinárodní závody, máte oblíbené sportovce?

Pořád. Od toho se odvíjí můj tréninkový plán. Snažím se neustále koukat na to, co se děje ve světě, a držet se toho, aby mi něco neuteklo. My jsme tady v „Československu“ v takové bublině, kde si spousta lidí myslí, že dělá crossfit, ale my ho neděláme, jen si na to hrajeme – a svět je úplně jinde. V jiných sportech jsme dobří a konkurenceschopní, ale v crossfitu se vůbec nechytáme.