Před 205 lety, 21. února 1820, se v Uherském Hradišti narodil Alois Pražák, advokát, moravský vlastenec a zastánce práv zemí Koruny české, významný politik habsburské monarchie ve 2. polovině 19. století. Působil také v Brně, kde stál u zrodu důležitých staveb – nemocnice u svaté Anny, Besedního domu a Pražákova paláce. Za politické zásluhy ho císař povýšil do šlechtického stavu.
Je hříčkou historie, že se jeden z nejvýznačnějších a nejvýraznějších moravských politiků, stoupenec autonomie Moravy jako jedné ze zemí Koruny české, brněnský advokát a hybatel zdejšího společenského dění jmenoval Pražák. Navíc do Prahy se údajně poprvé podíval až v osmadvaceti letech, tedy v revolučním roce 1848.
Tento rok společenských a politických změn byl pro uherskohradišťského rodáka a absolventa olomouckých práv Aloise Pražáka důležitý hned z několika důvodů. Na jeho počátku si v Brně na rohu dnešního náměstí Svobody a Kobližné otevřel veřejnou agenturu, tedy advokátní a úřední kancelář.
A ve stejném roce zahájil i svou politickou kariéru – za rodné město byl zvolen poslancem prvního a po jeho rozpuštění i druhého moravského zemského sněmu, kde vynikl erudicí i řečnickými schopnostmi a stal se mluvčím a vůdcem Moravanů (vládl dobře němčinou i češtinou).
Alois Pražák mimo jiné odmítl sloučení Moravy s Čechami i jejich zemských sněmů, jak navrhovali čeští politici, aktivně se podílel na zrušení poddanství a roboty nejdříve na Moravě a poté, 7. září 1848, i v celé monarchii. Byl zvolen i poslancem ústavodárného říšského (později kroměřížského) sněmu, kde navázal spolupráci s Palackým, Riegrem nebo Havlíčkem Borovským v tzv. českém klubu.
Když byla revoluce poražena a v 50. letech zavládl Bachův neoabsolutismus, věnoval se Alois Pražák opět advokacii. Po Bachově pádu a uvolnění poměrů se do politiky vrátil, v roce 1861 se podílel na založení Národní strany na Moravě jako základny pro moderní moravskou politickou reprezentaci.
Zasedl opět v moravském zemském sněmu, kam byl volen až do roku 1892 a odkud byl v 60. a pak i v 70. letech vyslán do říšské rady ve Vídni. V obou institucích prosazoval státoprávní nároky zemí Koruny české, rovnoprávnost češtiny s němčinou i všech národů monarchie a ohradil se také proti rakousko-uherskému vyrovnání v roce 1867.
Sloužil monarchii i Brnu
O Pražákově vysoké prestiži svědčí i to, že v letech 1879–1892 zastával ministerské posty v rakouských (předlitavských) vládách. Pomohl mimo jiné prosadit jazyková nařízení, která vedla ke zrovnoprávnění češtiny a němčiny v úředním styku, nebo rozdělení pražské univerzity na část jazykově českou a německou.
Za zásluhy mu císař v roce 1882 udělil titul barona a erb. V roce 1892 byl penzionován a stal se doživotním členem panské sněmovny. Zemřel 30. ledna 1901 ve Vídni, pochován je v rodinné hrobce v Mařaticích, což je místní část Uherského Hradiště.
Je třeba připomenout, že Alois Pražák se zapsal také do stavební historie Brna. Prosadil novostavbu zemské nemocnice u svaté Anny (1868) podle návrhu vídeňského architekta dánského původu Theophila Hansena. A na tzv. brněnské okružní třídě na dnešní Husově ulici vyrostly v letech 1872–73 také jeho přičiněním Besední dům a sousední palác jako sídlo Pražákovy rodiny (odtud Pražákův palác, na snímku), které opět vyprojektoval Hansen.
Bratrancem Aloise Pražáka byl Josef Fanderlík (psáno též Fanderlik, 1839–1895), politik, poslanec moravského zemského sněmu, významný činitel brněnského Sokola. Oběma byla v Brně dedikována ulice: Pražákovi v Horních Heršpicích, Fanderlíkovi v Žabovřeskách. Fotografii z rodinného archivu poskytl Internetové encyklopedii dějin Brna Ivan Fanderlik.
