Výstava ukazuje, jak se Československo změnilo v Paneland

Návštěvníkům nabízí všestranný pohled na to, jak se v 70. a 80. letech 20. století stavěla panelová sídliště a jak žili jejich obyvatelé. 

Po subkulturách devadesátých let minulého století se Moravská galerie věnuje dalšímu fenoménu, který v nedávné minulosti výrazně ovlivnil naše životy. Výstava Paneland nahlíží na rychlé budování panelových sídlišť v Československu 70. a 80. let jako na neopakovatelný urbanistický, architektonický či designérský experiment, který musela uskutečnit komunistická vláda, aby rychle vyřešila bytovou otázku a mimo jiné si tak upevnila i svoji moc.

Sídliště vznikala v celé Evropě, ale ne v takové míře jako u nás. Stavělo se pomocí nové technologie – z průmyslově vyráběných panelů – a za čtvrt století už mohla v novém, od všech dosavadních zvyklostí odlišném prostředí panelových sídlišť bydlet třetina Čechů. „Museli se v nových podmínkách naučit žít, postupem doby proto vznikla tak zvaná paneláková kultura. A právě ona je tím hlavním, co tvoří obsah výstavy. Stejně důležité pro nás je poukázat na to, jak se během padesáti let proměnil vztah jeho obyvatel i celé společnosti k sídlišti,“ uvedl kurátor výstavy Rostislav Koryčánek.

Prostor v expozici dostanou i brněnské Kohoutovice, Bystrc či Nový Lískovec, ale nejsou nijak preferovány, tvoří součást uceleného pohledu na panelová sídliště v Československu.

Pozornost autoři výstavy zaměřili také na období po roce 1990. „Zajímá nás, co se děje se sídlišti dnes, včetně zateplování nebo barvení paneláků v rámci ‚humanizace‘ sídlišť. Jde nám ale především o to, abychom postihli proměnu ‚neměsta‘, jak byla sídliště v 80. nebo 90. letech po právu označována, na plnohodnotné části města,“ vysvětlil Koryčánek.

Panelový byt jako na dlani
V expozici návštěvníci uvidí například plány a fotografie výroby a výstavby panelových sídlišť, záznamy České televize či umělecká díla reflektující panelákovou kulturu, jejichž autory jsou mimo jiné Karel Cudlín, Jaromír Čejka, Tomáš Džadoň, který je současně také architektem výstavy, Michal Moravčík, Jiří Černický, Josef Bolf nebo Kateřina Šedá. Nepřehlédnutelné bude velké panoráma Brna od Jana Wolfa.

„Základním architektonickým prvkem výstavy je nábytek Universal, který je pro období budování sídlišť příznačný. Enormní množství průmyslově vyráběných bytů bylo totiž nutné vybavit právě takovým průmyslově vyráběným nábytkem. Lákadlem pak jistě bude rekonstrukce panelového bytu nazvaná Husákovo 3+1,“ je přesvědčen kurátor. Autoři mysleli také na dětské návštěvníky, které by mohly zaujmout funkční telefonní linky, prolézačky, zmenšené modely nábytku Universal, ze kterých je možné si poskládat vlastní byt, či retro hračky apod.

Teoretickou oporu k expozici najdou návštěvníci v doprovodné publikaci Paneland, která slouží jako „rozšiřující popiska“, a připraveny jsou i další doprovodné programy, například i s vánoční tematikou.

Malá výstava o velkém úspěchu na EXPO 67
V prostoru Camera doprovází výstavu Paneland expozice nazvaná Automat na výstavu, která se vrací k úspěchu československého pavilonu na Světové výstavě v Montrealu v roce 1967. Název výstavy evokuje slavný Kinoautomat, první interaktivní zařízení na světě, který se stal jednou z nejvýraznějších atrakcí pavilonu.

„Na rozdíl od Panelandu tato expozice nepředvádí běžný život a každodennost, ale snaží se postihnout hlavní úkol montrealské expozice, tedy vytříbenou formou představit ‚zidealizované‘ Československo jako moderní socialistický stát s bohatou historií i živou kulturou,“ uvedla spolukurátorka výstavy Daniela Kramerová.