(rek) - Zažili, co ještě nikdo před nimi. Výherci podzimní části hry Brno, co není z týmu Seznam fen si v noci z úterý na středu vybrali svou odměnu za vítězství ve víkendovém velkém finále, které se odehrálo na hradu Špilberk a v centru Brna. Jako svou odměnu si zvolili speciální prohlídku pavilonu Anthropos, kde se při soukromé exkurzi seznámili s historií předků člověka a jeho světem. Součástí výhry byla také úniková hra v netradičním temném prostoru, který je součástí výstavy Magnetický sever, východ, večeře a speciální promítání filmu Cesta do pravěku a následně přespání pod slavnou atrapou mamuta v životní velikosti.
Přímo pod mamutem přitom v historii pavilonu ještě nikdo oficiálně nepřespal. „Usínání pod mamutem a prosklenou střechou, to byla nejlepší část výhry. Byli jsme vlastně pod noční oblohou a přitom relativně v teple,“ pochvaloval si Honza Papoušek z týmu Seznam fen.
Model, pod kterým výherci v Anthroposu nocovali, je už třetí v pořadí. První stál na brněnském výstavišti už v roce 1928 při výstavě, kterou vlastně muzeum přibližující vývoj člověka v Brně z iniciativy Karla Absolona vzniklo. Ten ale na Výstavišti také zůstal, protože nebylo možné jej stěhovat. Druhý model vznikl přímo v současném pavilonu, ale shořel v šedesátých letech při nešťastné náhodě při natáčení dokumentu. Současný model je vyrobený ze sádry a koudele a přestavuje mamutího samce v životní velikosti. Vedle něj pak stojí i model čerstvě narozeného mláděte. "Zajímavostí je, že všechny modely spolufinancoval Tomáš Baťa nebo později jeho potomci," říkala výhercům před mamutem průvodkyně Mirka Skoršepová.
Ta výhercům po večeři přiblížila celou expozici, která připomíná právě výstavu Člověk a jeho rod z roku 1928, jejíž vznik zaštítil Tomáš Garrigue Masaryk. Výherci využili i součást expozice Magnetický sever, východ, kde v prostoru evokujícím "jeskyni" zkoušeli v absolutní tmě s čelovkami na hlavě rozluštit kód Enigmy. „Atmosféra v té jeskyni i úniková hra nečekaná a dobrá, hezky se to spojilo,“ pochvaloval si další z výherců Jirka Říhák. "I samotné finále se nám líbilo o něco víc než na jaře, což bylo asi i tím prostředím. Přeci jen nám připadá prostředí Špilberku atraktivnější než Výstaviště. Nevadila nám ani zima, byli jsme na ni připraveni. A já si věřil, že vyhrajeme, mám hodně soutěživého ducha a jdu s tímhle do každé soutěže," vysvětloval člen týmu, který si z finálových odměn vybíral už v jarní části hry Brno, co není. Tehdy se Seznam fen umístil ve finále na třetím místě a v rámci výhry si užil let balónem, tentokrát padla volba na zážitkovou noc v Anthroposu.
"Upřímně řečeno, buď jsme si mohli vybrat dvě venkovní výhry, ale na ty nám nepřišlo moc dobré počasí, tak jsme si vybrali jedinou výhru, která byla naplánovaná do interiérů. Bude to zajímavé a na program se těšíme," vysvětloval soutěžící Honza.
"Já jsem tady byl jednou s dědou a pak někdy když jsem byl hodně malý, naposledy to je někdy 20 let zpátky," dodával Jirka.
Soutěž Brno, co není má za sebou svou druhou podzimní část. Stejně jako v té jarní, i tentokrát byla rozdělená do čtyř etap, z nichž každá představovala jeden brněnský strategický projekt – Velký městský okruh, bohunický kampus, sportovní středisko v Pisárkách a transformaci parovodů na horkovody. Soutěže se zúčastnilo 253 týmů. 148 z nich dokončilo všechny čtyři etapy. Celková doba hry všech týmů včetně finálového klání byla 33454800 vteřin, což je 9293 hodin. Samotného finále se zúčastnilo 87 týmů, které řešily dalších 11 šifer napojených na strategické projekty města.
Vedení Brna zatím zvažuje, zda bude pokračovat i v příštím roce. "Bylo by to ale určitě fajn. Zaměřovali jsme se sice hodně na hru, ale i tak jsme se dost o strategických projektech dozvěděli. Základní informace určitě máme a minimálně je všechny dokážeme pojmenovat a něco o nich říct. Líbí se mi třeba to, že na nábřeží Svratky se už opravdu něco začíná dít a už se nedá běhat po pravém břehu," hodnotila za vítězný tým soutěžící Martina Pomikálková, která se na odměnu vypravila i se svým šestiletým synem Toníkem.