„Věděli jsme, že je tu freska, ale nevěděli jsme, co na ní je.“ Restaurátoři dokončili práce na poslední neznámé fresce v Brně

(ral) – Když před dvěma roky začínali restaurátoři s odkrýváním původních fresek v dnešním sále Rady města Brna, vyvolali zájem nejednoho historika umění. Barokní výmalbu totiž více než sto let nikdo neviděl, a co víc – nikdo vlastně nevěděl, co přesně je na ní vyobrazeno ani kdo je její autor. Téměř na všechny otázky se během měsíců prací podařilo restaurátorskému týmu pod vedením Martina Číhalíka odpovědět.

Soudnice, ve které zasedal Moravský zemský soud. Vojenský sklad. Vývařovna. Tržnice. Zasedací sál Rady města Brna. Všechny tyto role po nějakou dobu zastávala místnost v jednom z křídel někdejšího Stavovského či Zemského domu, dnešní Nové radnice. Právě její první funkci – soud – zobrazovaly barokní fresky z první poloviny 18. století. Zhruba o půl století později – v 80. letech – odsud ale stavové odcházejí a dům zabírá vojsko. To jej následně využívá k různým účelům, mimo jiné i jako zmíněnou lidovou vývařovnu. Výsledkem toho je taková devastace fresek, že je koncem 19. století rozhodnuto, že budou zalíčeny. „Od té doby tu fresku nikdo neviděl. Vědělo se, že tu je, ale nevědělo se, co je na ní,“ popisuje odborný koordinátor a vedoucí týmu restaurátorů Martin Číhalík.

Takhle to tehdejší divák neviděl

Původní plán rekonstrukce a obnovy barokního vzhledu sálu Rady počítal pouze s restaurováním nástropní fresky, nikoli i s rekonstrukcí nástěnných maleb, které byly pro záchranu příliš zničené. Informace o obsahu fresky na klenbě sálu poskytovala kresba Mořice Trappa, moravského historika, fotografa a v neposlední řadě znamenitého kreslíře, který nástropní výjev v 19. století zachytil pro reprint Knihy Tovačovské (nástin systému moravského práva a rozdělení společnosti původně vydaný v 15. století). Nevědělo se ovšem, nakolik zůstal při reprodukci věrný originálu a nakolik jej přizpůsobil svým autorským potřebám. S jeho kresbou se nakonec přesně neshodovalo ani to, co odhalily sondy provedené o více než sto let později, v roce 2008.

Zatímco nástropní fresku se podařilo alespoň zčásti obnovit, na stěnách se nezachovalo takřka nic. Našly se ale dvě fotografie pořízené zmíněným Mořicem Trappem. Na jejich základě se restaurátoři pustili do rekonstrukce iluzivní výzdoby sestávající z římsy s erby soudců, sloupů jakoby nesoucích klenbu a soch dvou ctností – Spravedlnosti a Obezřetnosti. Třetí „výklenek“ mezi iluzivními sloupy zůstal prázdný. „Na fotografii je sice vidět závoj a koleno třetí figury, nicméně alegorické ctnosti jsou celkem čtyři a z toho fragmentu nemůžeme poznat, kterou si autor pro soudní síň vybral,“ vysvětluje Číhalík.

Poslední neznámá brněnská freska získala kromě tváře i autora

Restaurátorům se podařilo zodpovědět většinu otázek, které se k fresce pojí. „Díky erbům, které byly částečně zachovány a z velké míry rekonstruovány, se nám podařilo fresku poměrně přesně datovat. Ve složení, v jakém tu erby jsou, se soudci mohli potkat v období od října 1728 do října 1729,“ uvádí Číhalík. Autorství, které bylo nejisté, je nyní přisuzováno Františku Řehoři Ignáci Ecksteinovi. Odpovídá tomu doba vzniku, náznaky v jeho korespondenci a v neposlední řadě i styl odpovídající jeho výzdobě na milotickém zámku.

Určitou výzvou zůstává určit, co přesně představuje výjev na stropě. „Jde o zasedání zemského soudu, podle Trappova popisu jsme předpokládali, že půjde o nějakou událost z 18. století, ale všechny figury jsou oblečeny do španělské módy. To znamená, že se pohybujeme v době zhruba o sto let dříve,“ upozorňuje Číhalík. „Existuje několik teorií, k čemu by ta scéna mohla odkazovat: od konkrétních událostí, které jsme se v tom 17. století pokoušeli najít, až po demonstraci starobylosti zemského soudu, při které se autor vracel do dob, jejichž módu uměl zobrazit, bez ambice zobrazit jednu určitou událost,“ nastiňuje.

Sál Rady nyní vstupuje do další fáze rekonstrukce, která jej má vybavit pro provoz v 21. století. Zcela hotové mají být práce v listopadu letošního roku. Město do nich investovalo přes 25 milionů korun.