Jak se umělá inteligence liší od lidské inteligence? Jaký dopad bude mít umělá inteligence na naši společnost a ekonomiku? Jaká jsou největší rizika a výhody vývoje umělé inteligence a jak se s nimi můžeme vypořádat? Toto není záznam myšlenkového pochodu redaktorky, která se připravuje na rozhovor. Tyhle tři otázky pro mě během několika vteřin vymyslela aplikace ChatGPT. Odpovědi jsem ale hledala jinde – u Jana Bárty, koordinátora platformy Brno.AI.
Když si člověk „povídá” s chatovacím botem ChatGPT, chvílemi by až zapomněl, že jeho komunikačním partnerem je stroj, který za sebe jen velmi chytře skládá slova. Nemůžu si nevzpomenout na dokonalé humanoidní roboty z kultovní série Vetřelec, o nichž divák po většinu filmu netuší, že nejsou skutečnými lidmi. Blížíme se téhle sci-fi představě? Dostaneme k té počítačem zvládnuté iluzi lidské mysli i fyzické tělo?
Nevím, jak je v tomto vývoj, věda a technologie daleko, ale spíše si kladu otázku proč. Proč dělat něco, co nahradí v této oblasti člověka, když lidí je dost? A co pak s těmi lidmi? Pokud nemluvíme třeba o práci v nebezpečných podmínkách, vidím cíl spíš v odbourání manuálních ubíjejících věcí, do kterých člověk nepřidává nic lidského. Co je lidského na tom, stát celý den u pásu? Sepisovat jako právník stále stejné smlouvy podle jednoho mustru? To je nahraditelné robotem. Samozřejmě vyvstávají otázky, co s těmi lidmi potom bude, ale před 150 lety jsme tu měli průmyslovou revoluci, všechny procesy se taky zásadně proměnily – a lidé se přizpůsobili, práci si našli. Hledání nových modelů práce nás čeká i teď. Je jen otázka času, kdy řeknu programu „potřebuji prezentaci na tohle téma, zdůraznit v ní tyto tři věci a aby to celé zabralo 10 minut“ a program to obratem udělá. Už se neptáme jestli, ale kdy. A v tu chvíli to ovlivní celou řadu kancelářských činností, marketingových pozic a dalších.
Samotný výraz umělá inteligence (AI, z anglického artificial intelligence) zní velmi sofistikovaně. Přibližte prosím, v jakých oblastech života už se s ní ale dnes setkáváme všichni na každodenní bázi.
Využití AI jsou velmi různá. Ta dnes už opravdu běžná začínají například u rozpoznávání obrazů – v Brně jezdí kamerové auto, které snímá SPZ a porovnává je se systémem zaplacených parkovacích oprávnění; na rozpoznávání jazyka jsou založení hlasoví asistenti jako Siri nebo Alexa v chytrých telefonech. Na internetu se s tím potkáváte třeba v e-shopech, kde vám nejen na základě samotného nákupu, ale celkově chování na stránkách vyskakují doporučení na další produkty. Něco z těchto postupů ještě spadá do umělé inteligence, něco už třeba ne, ale hledáním té hranice bychom mohli strávit celý den.
V posledních měsících online svět ovládly dva nové nástroje, už loni zpřístupněné generátory obrázků, následované o něco později generátorem textů ChatGPT (ukázku práce obou najdete na straně 13). Z mého laického pohledu to vypadá, jako by se 40 let v téhle oblasti nic nedělo a v posledním roce dvou se stalo všechno. Jak je to doopravdy?
Šlo spíš o takové cykly vývoje a útlumu, často daného třeba tím, že nestačil výpočetní výkon, jinými slovy že už třeba byly známy funkční algoritmy, ale počítače nebyly tak silné, aby je dokázaly vyřešit. V poslední době se vývoj extrémně zrychlil. A právě zmíněné nástroje umožňují, že k AI a jejímu využití nachází cestu stále více lidí, vše je otevřené a dynamické a je mnohem složitější predikovat, co se bude dít dál.
Pro mě jako redaktorku jsou schopnosti například zmíněného ChatGPT až strašidelné. Vždycky jsem si myslela, že stroje budou přebírat spíše mechanickou, dělnickou práci, ale najednou je tím ve velkém zasažena kreativní oblast: programy píšou básně, scénáře, marketingové texty, malují obrazy, které se prodávají na aukcích…
Zrovna u obrazů je otázka, co přetrvá, co budou chtít lidé opravdu kupovat. Jestli se bude dražit jen dílo bez ohledu na to, kdo ho „vyrobil“, nebo jestli tam bude hrát roli to, že je v tom otisk člověka. Nicméně je to velká výzva třeba pro učitele. Zpřístupnění ChatGPT má totiž okamžitý dopad, to není nějaký výhled do budoucna, a vyžaduje tím pádem okamžitou změnu přístupu. Úplně totiž bourá jeden z dosavadních způsobů učení, tedy „uč se tím, že budeš psát nebo tvořit“, a nahrazuje ho „nauč se, jak technologie fungují, jak jim zadat práci a jak ověřovat výstupy – informace a fakta“. A přidám k tomu ještě svou soukromou doušku – podle mého názoru bude nutné hlavně u malých dětí upřednostňovat učení zcela bez technologií. Lidský mozek na ně není adaptovaný a je opravdu důležité nejprve v něm ukotvit základní hodnoty, základní rozlišení toho, co je a co není realita.
Narazil jste na to, jak široké možnosti využití umělá inteligence má. V jakých projektech je zapojená tady v Brně?
Na špičkové úrovni je třeba pracoviště VUT na zpracování přirozeného jazyka, na rozpoznání řeči. Z toho se vydělila spin-off firma, která pracuje s faktem, že otisk řeči je stejně unikátní jako otisk prstu, takže se hlas dá použít k identifikaci a k zabezpečení. A v téhle specializaci je ve světě top. Jsou tu firmy, které se zaměřují na autonomní řízení (vozidla pohybující se bez řidiče – pozn. red.), na rozpoznávání lidí, ale ne ve smyslu „tenhle obličej patří panu X“, ale odlišení člověka od jiných věcí, identifikace toho, že toto je chodec, toto cyklista, tohle je auto, kamion, motorka nebo pes. Kamery s touhle schopností jsou nainstalované například na náměstí Svobody a na Masarykově ulici. Všechny vyhodnocovací procesy probíhají už na kameře a dál se odesílají jen anonymizovaná metadata, proto není potřeba řešit třeba souhlas s GDPR. Jde ale o to, že systém je potenciálně schopný všimnout si, že se děje něco nestandardního, třeba že nějaký člověk spadne, že se strhne rvačka, a může dát echo dál. To je užitečné i v nemocnicích nebo v domovech pro seniory, když jsou klienti sami na pokoji a stane se něco nestandardního, systém to vyhodnotí „bacha, toto může být průšvih, raději zavolám někoho, kdo to zkontroluje“. V lékařství jsou vůbec ty věci ohromné. Jeden brněnský start-up analyzuje riziko vzniku chorob, které se dá takhle odhalit mnohem rychleji, než by na to přišel člověk, a tím pádem se nástupu onemocnění dá třeba ještě předejít. Další oblastí, která je hodně aplikovaná, ale taky je v ní ještě stále velký potenciál, je rozpoznávání obrazu. Mluvil jsem třeba o tom autě kontrolujícím SPZ. Když už je v ulicích, je jen na nás, jaká data po něm budeme chtít sbírat a vyhodnocovat – jestli si má třeba všímat výmolů ve vozovce, plných odpadkových košů, vyvrácených značek apod. Jedna brněnská firma zase analyzuje zvuky, konkrétně zvuky v lese, aby podle toho odhalili nelegální kácení stromů, a jiná přišla s nedestruktivním způsobem zjišťování zdraví stromů, ke kterému není potřeba dendrolog, takže je to časově méně náročné i levnější, pokryje se tím větší množství stromů, aplikace navrhne řešení daného stavu, opatření, takže se strom dá zachránit a nemusí se kácet. Celkově u životního prostředí jsou možnosti fascinující. Umělá inteligence sice pálí mraky energie, ale možná nám pomůže vyřešit klimatickou krizi. Máme díky ní lepší klimatické modely, umíme se lépe připravit. Optimalizovat trasy nákladních aut a tím ušetřit palivo. Efektivněji navrhnout množství hnojiv nebo herbicidů, rozpoznat přesně rostliny, na které mají být aplikovány, když už se bez chemie nedokážeme obejít.
To je opravdu hodně široký záběr.
Já si vlastně nedovedu moc představit nějaký lidstvu nepřátelský způsob využití. Samozřejmě jsou tu hackerské útoky za pomoci AI třeba na volební systémy nebo tvorba deep fakes (videa, jež nahrazují zachycenou realitu něčím smyšleným a která jsou provedena tak dokonale, že úpravy nejsou technicky rozeznatelné – pozn. red.) a dezinformací. A na to je právě třeba lidstvo připravit, aby bylo vůči lžím a zkreslením odolné.
Jenže v tomhle technický vývoj značně předbíhá ten sociální…
Jednoznačně.
Pak je otázka, jestli to v tuhle chvíli není jednoduše zneužitelné, protože společnost, myšleno masa lidí, na to připravená není.
K tomu je tu druhý aspekt, že se moc koncentruje do rukou pár lidí. Ti, kteří na to mají, budou něco vyvíjet, a ti ostatní budou konzumovat, co jim bude připraveno. Proto je důležitá regulace. Člověk jako jednotlivec se proti tomu nemá jak bránit, tahá za výrazně kratší konec. Ale v tom je úloha regulátora, aby nastavoval hranice. V Evropské unii se zásadní regulace, tzv. AI Act, právě připravuje, ale už teď to jsou různá omezení třeba v používání dat, GDPR apod.
A na druhé straně je úkolem vést lidi ke kritickému myšlení…
Aby sami odhalili, co je a co není pravda. Ne díky cenzuře shora, ne kvůli tomu, jak to vypadá, ale jen na základě toho obsahu. A taky je třeba, aby si uvědomovali, že je online svět uzavírá do sociálních bublin: právě pomocí nástrojů umělé inteligence, která jim doporučuje videa, statusy a další obsah, jenž koresponduje s jejich viděním reality, takže jsou s ním spokojení, baví je, zajímá, chtějí ho víc a stráví na dané stránce víc času. Je ale potřeba, aby člověk neztrácel vhled ani do dalších bublin. Tuhle polarizaci umocňují politici, ostatně to bylo vidět i teď před volbami, ale nevyvolává ji AI sama o sobě. Pořád je to nástroj v ruce člověka, a jak ho člověk použije, takové budou dopady. Když to bude blbec, dopady budou blbé, ale když dobrý člověk, tak dobré. Věřím tomu. Umělá inteligence je nástroj, který nám může hrozně pomoct. A protože jeho využití určuje lidský faktor, musí člověk stát na pevných základech a hodnotách, odolných nejen vůči AI, ale připravený obecně i na cokoli dalšího, co tu bude za dvacet let – protože kdo ví, jaké nástroje se budou používat v tu dobu.
Brno.AI je platforma, která vznikla zhruba před třemi lety. Jejím cílem je propojovat lidi a instituce zabývající se umělou inteligencí s firmami nebo veřejnou správou, kde by tyto postupy mohly najít využití. Kromě toho pořádá i akce pro veřejnost, na podzim to bývají Dny AI (letos 9.–15. října). Více informací hledejte na webu www.brno.ai.
Ukázka komunikace s ChatGPT
Lidé v řadě profesí se nyní seznamují s možnostmi, které jim současné volně dostupné nástroje umělé inteligence nabízejí. Obrázek výše „namalovala” umělá inteligence DALL-E na zadání „Brno, Petrov”. Výstupy ChatGPT vycházejí z databáze textů na internetu (využívají data do roku 2021) a ty pak na základě algoritmů přetvářejí v požadované formy. Dovedou generovat esej o eutanazii i radu, jak se vypořádat s nějakým problémem v Excelu. Ačkoliv se výstupy mohou tvářit sebevědomě, je třeba přistupovat k nim kriticky, jak ukazuje i následující přepis konverzace s chatbotem. Odhalíte, jakých chyb se dopustil? Texty ale mohou sloužit alespoň jako inspirace nebo jako zbraň proti tzv. syndromu prázdné stránky.
RL: Chystám se na návštěvu do Brna, co bys mi doporučil?
ChatGPT: V Brně je mnoho zajímavých aktivit, ale pokud bych měl vybrat jednu věc, kterou byste měla určitě podniknout, doporučil bych vám prohlídku architektonických skvostů tohoto města. Brno má bohatou historii a je plné různých architektonických stylů, od gotiky až po modernu.
Mezi nejznámější architektonické skvosty v Brně patří gotická katedrála svatého Petra a Pavla, která se nachází na Petrově náměstí. Další zajímavá místa, která stojí za návštěvu, zahrnují Villa Tugendhat, modernistickou budovu z 30. let 20. století, nebo funkcionalistickou budovu Mahenova divadla, které bylo postaveno v roce 1925.
Takže pokud hledáte další zajímavou věc, kterou byste mohla v Brně podniknout, doporučil bych vám prohlídku architektonických skvostů tohoto města a objevit tak jeho krásu a historii.
