Sune Frederiksen: Na mistrovství světa bude mít šanci každý

  • 18. ledna 2023
  • 5 minut čtení
  • Marek Dvořák

Český reprezentační trenér a cizinec. Pražák a hráč Brna. Sune Frederiksen je mužem zajímavých kontrastů, ale jedna věc je neoddiskutovatelná – v srdci je především hráč a nadšený milovník curlingu. Loni si v roli kouče připsal už jeden zajímavý triumf, když jeho svěřenci vyhráli mistrovství světa skupiny B, a v březnu zamíří na šampionát elit do Vancouveru.

Nedávno jste vybojovali působivý úspěch a zároveň postup do A skupiny MS vozíčkářů. Jaký z toho máte pocit?

Samozřejmě že skvělý. Získat zlatou je pro mě vynikající úspěch, bojovalo o ni spousta skvělých týmů. Když jsme na šampionát přijížděli, říkali jsme si, že prostě zkusíme hrát co nejlépe. Porazili jsme všechny kromě Dánska. Pořád mi to dělá radost.

Tímto vítězstvím se reprezentace kvalifikovala na mistrovství světa ve Vancouveru. S jakými ambicemi tam pojedete?

Týmy, které nás zde čekají, jsou nejspíš úroveň nad námi. Těžko říct, ještě jsme s nimi nehráli, jen se Švédskem nedávno v Praze. V A skupině jsme byli naposledy před třemi lety na turnaji ve Švýcarsku. Od té doby se týmy obměnily. Čína a Rusko nebudou nastupovat. Věřím, že každý bude mít šanci.

Máte ještě několik měsíců na práci. Na co se soustředíte?

Pokusíme se odehrát co nejvíc přípravných zápasů, abychom byli vyhraní. Budeme se muset přizpůsobit změně času. Ale hlavní je trénovat, trénovat a trénovat, tolik, kolik jen zvládneme. Nyní máme trochu volno, aby si hráči odpočinuli a vyhnuli se zraněním. V prosinci dvakrát hrajeme a pak se už pokusíme jen o vygradování formy.

Jste zde už několik let, jak dobře mluvíte a rozumíte česky?

Rozumím dobře, ale předstírám, že ne 😊 Pokud to samozřejmě není nějaký slang nebo specifická slova. Mluvit taky dokážu solidně, pokud nemáte na mysli debatu o politice nebo filozofii. Ale třeba o curlingu, pivu nebo ženách si klidně popovídám v češtině.

Kromě trénování jste také hráčem týmu Celine v Brně. Jak jste se k nám dostal?

Dřív jsem trénoval národní juniorský tým, ten se pak rozpadl, ale byli jsme pořád v kontaktu, hráli jsme společně v Praze a měli jsme dobré vztahy v Brně. A Brno nás oslovilo, nabídlo nám pár věcí, které v Praze nemáme, takže jsem se dostal sem. Je skvělé být členem tak srdečného, přátelského týmu.

Jak těžké je hrát za tým z města na druhé straně republiky?

Velice obtížné! Snažíme se sem dostat co nejčastěji, jak je to jen možné, a pochopitelně trénujeme i v Praze.

Cítíte se víc jako hráč, nebo jako trenér?

Spíš trenér. Trénuji zde od doby, co tu jsem, tedy od roku 2005. Je to součást mého života. Hrát mě samozřejmě taky baví, ale cítím se jako kouč.

V této roli jste působil v několika týmech včetně maďarské reprezentace. Která z těchto zkušeností pro vás byla nejzajímavější?

Za ta léta se jich nastřádalo tolik, že je těžké vybrat jednu. Ale musím říct, že zrovna to Maďarsko bylo velmi zajímavé. Měli na curling peníze, což bylo skvělé, často jsme někam jezdili a podobně. I jenom být mezi hráči curlingu je super, je to sport, který nedělá každý, takže ti, kdo se v něm pohybují, jsou taková rodina. Proto ho tak miluji.

Čím je trénování hráčů na vozíku specifické?

Od normálního curlingu se ten vozíčkářský trochu odlišuje. Není zde žádné metení – a taky žádný křik. Když jsem byl poprvé na tréninku, říkal jsem si, co je tady jinak? A pak mi to došlo – to ticho. Zbytek je ale podobný, vozíčkářský tým si může klidně zahrát proti normálnímu. A kolikrát jim vytřeme zrak, říkají si, vozíčkáři, ty si namažeme na chleba, a pak hra začne a soupeř pochopí, jak těžký zápas ho čeká. Je úžasné, co lidé s handicapem v tomto sportu dokážou.

Curling se v současnosti stále víc rozvíjí. Kam momentálně míří?

V České republice se pořád rozrůstá. Nyní jsou tu tři curlingové haly, dvě v Praze a jedna v Brně. Začíná se hrát také na hokejových halách v Jičíně a Trutnově. Máme kolem pěti šesti set aktivních hráčů. Na Olympijském festivalu v Brně bylo u curlingu pořád plno, hromada návštěvníků si ho vyzkoušela. Možná jsme pro spoustu lidí pořád divný sport, ale mění se to. Utkání sleduje stále víc diváků, což mě fascinuje, nehrají, ale chtějí se podívat na zápas. Za těch osmnáct let, co tu jsem, se zájem neuvěřitelně zvedl. Samozřejmě pomohla také olympiáda. Doufám, že tahle tendence bude pokračovat. Ve světě se curling taky rozrůstá, třeba v Asii neuvěřitelně rychle. V Kanadě se to mění v profesionální sport, takže hráčů jako takových ubývá, protože musíte být skutečně dobrý, abyste mohl hrát na úrovni. Ale pořád se bavíme o milionu. A Evropa, třeba Švédsko, Švýcarsko, jde taky nahoru.

Jaké vlastnosti jsou potřeba, aby se z člověka stal dobrý hráč curlingu?

Musíte být klidný, mrštný a ohebný. Musíte mít sílu. Když jsem začínal já, nebylo to tak důležité, ale dnešní hráči musí mít neuvěřitelnou fyzičku, hlavně ti, kteří metou. V Kanadě dělali před pár lety fyzické testy sportovců a curleři na tom byli lépe než hokejisté! V tomto se curling neuvěřitelně posunuje.

Curling nejen v Brně

Curling je paradoxně jeden z nejstarších sportů – poprvé ho hráli již ve Skotsku v 16. století.

Proti sobě stojí dva týmy po čtyřech hráčích (existuje i varianta pro dva hráče). Ti mají košťata, sadu žulových kamenů a stojí na ledové dráze se speciálně upraveným povrchem. Cílem hráčů je, aby dostali co nejvíc svých kamenů z jedné strany na druhou a co nejblíž středu kruhu. Jeden hráč kámen odhodí, další dva před ním metou cestu, aby prodloužili jeho dráhu, a čtvrtý (skip) je navádí a obecně vymýšlí strategii a taktiku hry. V metení a odhozech se hráči během zápasu střídají. Čím víc kamenů umístí blíž středu než soupeř, tím víc dostanou bodů.

Brno je jedním z mála měst, která se můžou pochlubit specializovanou halou na curling. Ta se nachází v areálu Nové Zbrojovky, trénuje zde několik curlingových klubů, ale zahrát si sem může přijít v podstatě každý. Podrobnosti najdete na webu curlingbrno.cz.

Dočtete se v Metropolitanu

Nenechte si ujít