Pavel Hladík: Konkurence je nejlepší asistent trenéra - Tiskový servis

Pavel Hladík: Konkurence je nejlepší asistent trenéra

  • 29. srpna 2023
  • 6 minut čtení
  • Marek Dvořák

V loňské extraligové sezoně zůstali hráči týmu Handball Brno trochu za očekáváním, když skončili na celkovém 8. místě. Jenže nyní je vše zapomenuto, přichází nový ročník soutěže a klub se pod vedením sportovního ředitele a zároveň trenéra Pavla Hladíka netají ambicemi. „Kénik“ se letos poprvé představí také v pohárové Evropě, kde se v prvním kole EHF European Cupu utká paradoxně s extraligovými rivaly ze Zubří.

Trenér týmu Handball Brno Pavel Hladík. Foto: Zdeněk Kolařík
Trenér týmu Handball Brno Pavel Hladík. Foto: Zdeněk Kolařík

Nejprve se vraťme k minulé sezoně. Osmé místo asi nepovažujete za úspěch?

Ne, určitě tu sezonu hodnotíme jako neúspěšnou. Bohužel jsme si tam vybrali hroznou daň v podobě zranění. Při prvních dvou třech to ještě šlo, ale potom už jsme museli hráče přetěžovat, hráli v podstatě bez střídání, a protože kádr nebyl tak široký, dohrávali jsme v torzu. Byli jsme rádi, že jsme se do play-off vůbec dostali. Ale je to neúspěch v rámci týmu mužů, klub obecně byl velmi úspěšný. Ale poučení pro nás, že musíme mít širší kádr.

Jaké kroky jste v tomto směru udělali?

Hodně cílíme – a to je vize celého klubu – na kluky z regionu. Vychovali jsme si tu dorostence, což dřív nešlo, protože se tu nehrála nejvyšší soutěž. Tu jsme teď získali a máme díky vzniku svazového tréninkového centra mládeže i lepší podmínky na trénování. A pak cílíme na vysokoškoláky, takže letos k nám přišli dva Češi a dva Slováci, kteří jdou do Brna na výšku. To nám umožňuje mít nejen širší kádr, ale i si to finančně dovolit. Chceme pracovat s mladými, kteří chtějí s Brnem spojit nějakou delší životní etapu.

Který z mladých hráčů na vás udělal největší dojem?

Musím říct, že už v loňské sezoně na sebe hodně upozornili Kolečkář a Erbes, teď k nim přibyli Ratkovský nebo nový Mahušek. Dobře se jeví taky Huska. Máme mezi mladými spoustu talentů, u nichž věřím, že budou stabilně nastupovat v extralize.

Jaké ambice má tedy tým v letošní sezoně?

Poprvé hrajeme evropské poháry. Bohužel los k nám nebyl přívětivý, dostali jsme český tým, což nás mrzí, ale cíle máme vyšší. Chceme postoupit přes Zubří a pak letět do Itálie. V lize bychom rádi byli v semifinále. Dosáhnout už v základní části solidního umístění, abychom v play-off nešli zase na Plzeň.

Jak vypadala letní příprava?

Kluci přišli výborně připravení, vzali to hodně vážně. Víme, že se sezona nepovedla, cítíme dluh vůči vedení klubu i nám samotným. Na hráčích je to poznat. Kádr je navíc širší, hráči se dívají kolem sebe. Konkurence je nejlepší asistent trenéra, nutí kluky do lepších výkonů.

V off-season jste se činil i jako manažer. Klub má například ambici postavit novou sportovní halu na Vodově. Stavební firma už je vybraná, práce by mohly začít co nejdříve. Prozraďte nám o tomto projektu víc.

To je spíš na majitele, ale už se tím zabýváme rok a půl. Vychází to ze situace, která panuje v celé České republice – poddimenzování sportovních hal. Nabídka absolutně nedostačuje poptávce, trénujeme v nevýhodných hodinách, mládež po tělocvičnách, protože se do haly ani nedostane. Je to plošný problém celé naší infrastruktury. V posledních letech se pro to dělá hodně, haly rostou a Vodova si zaslouží další. Areál by navíc umožnil třeba mistrovství nebo velké sportovní akce. Klub by to samozřejmě také posunulo. Je to pro nás velký sen.

Tým také navázal spolupráci s polským klubem Wisła Płock. V čem bude spočívat a co si od ní slibujete?

Není to naše jediná spolupráce. V loňské sezoně jsme hodně pracovali na infrastruktuře klubu, hodně jsme chtěli svazové centrum, kterých je pět v republice a nikdy v historii na jižní Moravě nebylo. My je teď máme garantované na tři roky, což je obrovský úspěch. Ruku v ruce s tím jsme chtěli posunout podmínky sportu v rámci mezinárodní konfrontace. Cílili jsme na republiky kolem nás a evropský gigant Wisła Płock bude naším největším partnerem. Podařilo se nám ale domluvit i další dvě spolupráce, s Fivers Vídeň a s Budapeští. Na pravidelné bázi to budou turnaje, soustředění, sdílení know-how klubů, kdy se od nich budeme učit a oni možná i něco od nás. Na tom můžeme jen vydělat. A kluby jsou dostupné, není problém tam dělat event třeba dvakrát do roka. Což nám pomůže třeba to svazové centrum udržet.

Jaké to je, být zároveň hlavní trenér i sportovní ředitel? Necítíte se někdy už přece jen přetažený?

Je na to dvojí pohled. Když jsem do Brna přišel a tým byl na dně, byla to obrovská výhoda. Dokázal jsem si sám se sebou říct, jak to chci dělat, a z obou dvou směrů jsem dokázal klub nějak řídit, což urychlilo vývoj. Klub se dostal tam, kde jsme nečekali, že za tři roky bude. Vyrostl rychle. Ale jsou momenty, kdy to ideální není, třeba při jednání s hráči nebo svazem. I proto jsme angažovali Evu Chludovou, která by za nás měla vystupovat, a máme další dva lidi, kteří nám pomáhají. Jeden z cílů je, aby mi ubyla práce v kanceláři a abych se mohl soustředit na trénování. Chceme u mužů konečně pořádný výsledek.

Extraligu bude hrát letos o klub méně, třináctý tým sestoupí přímo, dvanáctý čeká baráž. Co na tyto změny říkáte?

Vychází to z logiky věci, Prešov od nás po nevydařeném působení odstoupil. Byl garantován na dva roky, musel by sestoupit tým, který původně neměl sestupovat. Nechtěli jsme takovou nepříjemnou situaci. Je lepší hrát soutěž ve třinácti s tím, že jeden stojí, než jeden tým odsoudit k sestupu. Jinak bude letos liga extrémně zajímavá. Poprvé bude přímý sestup. Když týmy šly jen do baráže, tušily skrz rozdíl úrovní v obou soutěžích, že extraligu zachrání. Letos bude dole velký boj. A soutěž jde nahoru, týmy se přibližují, první šestka by mohla být extrémně vyrovnaná, protože se zdá, že Plzeň lehce oslabila. Chceme být u toho a chceme tam zlobit. A taky se na házenou vrací diváci, chodí jich poměrně hodně, a to je pro nás potěšující.  

V Brně házenou kromě vás hrají také Maloměřice. Vnímáte nějakou rivalitu, nebo jste naopak přátelé?

V Maloměřicích hraje 75 % lidí, kteří prošli námi a neprosadili se nebo neměli takové ambice. Ty kluby víc spolupracují, než že by soupeřily. Každý patří do jiné části tabulky, nevnímáme se jako přímá konkurence. I filozofie klubů jsou odlišné, my chceme profesionální sport se vším všudy, Maloměřice se chtějí udržet. Ambicióznější hráči proto preferují nás, ti, kteří tomu nechtějí obětovat tolik, zase logicky nezajímají nás. Takže nesoupeříme ani na přestupním poli. A pro nás je příjemnější jet do Maloměřic než do Aše, navíc atmosféra Šalina derby... A protože hrají někdy v sobotu dopoledne, jdeme se na ně kolikrát podívat.

Další články z rubriky