Ve vzpomínkách přátel, známých i návštěvníků bohoslužeb zůstal Miroslav Příhoda (20. 10. 2012 – 11. 6. 1988) zapsán jako hluboce věřící, charizmatický člověk s velkou vnitřní silou, tvůrčím potenciálem a nezdolným životním optimismem.
Dodnes zní při nejrůznějších slavnostních příležitostech v bazilice na Mendlově náměstí jeho proslulý Starobrněnský Zdrávas, který zkomponoval v době silného komunistického útlaku, kdy společně s dalšími duchovně založenými Brňany hledal posilu a pomoc u Panny Marie svatotomské.
Do baziliky na Starém Brně nastoupil Příhoda jako ředitel kůru v roce 1945. Uvedl se svou třetí mší Missa brevis, která sklidila úspěch a vynesla mu pověst důstojného nástupce Leoše Janáčka na varhanickém místě. Se zdejším sborem pak připravoval díla nejvýznamnějších skladatelů chrámové hudby i díla vlastní.
V roce 1951 mu tehdejší vládnoucí režim znemožnil pokračovat v učení na Státní hudební konzervatoři, Janáčkově varhanické škole i hudební škole Jaroslava Kvapila, v jeho přesvědčení, že hudba má v lidech probouzet touhu po Bohu ho však nezviklal. Ačkoliv nebyl tak proslulý jako Mendel či Janáček, zůstal pro věřící na Starém Brně legendou.
